me spis o tohle nejde na veku nikdy nezalezi...ale strasne se trapim s mojim pritelem je na me uplne hnusnej tolikrat sme o tom mluvili a nikdy to nepomohlo ja uz nevim co snim mam delat muzu mu to rikat horem spodem ale nezabira to uz su bezradna...

Jo tak to je blbý, on to mimčo nechtěl nebo proč je hnusnej? Kolikrát to s nima zacvičí a musí si zvyknout,ale to není omluva pro to, aby byli hnusní, zvlášť na buducí maminku!

miminko sme planovali az tak za 3 roky ale povedlo se ted no...rikal ze mu to nevadi aji se tesi ale je na me proste hnusnej porad se hadame a kdys si promluvime tak je na 1.den hodnej a hotovo porad po me vyjizdi nechapu kde se to v nem bere vzdicky se me omluvi ale je to jen na chvilku vcera se me omlouval ze me chape a tak a dneska po me vijede a kdys me ted videl brecet tak rekl ze si mam klidne bulet ze si za to muzu sama ze je to moje chyba pritom se vubec nic neudelala...ja ho nepoznavam...

Co kdyby s Tebou šel někdy k doktorovi? To občas ty chlapy trochu trkne víc...hlavně, když pak dr mluví o tom, že hlavně klid a žádnej stres.. Ale nevím, co bych dělala...my se nikdy moc nehádali a s příchodem prvního trimestru to začalo, pak se to zklidnilo zničehož nic během 4.měsíce.. Ty 1. tři měsíce mi taky přišlo, že snad dělá vše opačně, než potřebuju i přesto, že mu to říkám a zjistila jsem, že v 1.trimestru hlavně při 1.děťátku jsou tyhle hádky velmi časté...pro oba je to naprosto nové... Nás se nikdo neptá, jak dlouho si budeme zvykat a všichni počítají, že se s tím okamžitě sžijeme a je to a chlap vyžaduje pochopení a pomalejší přístup? Jenže čas utíká a nám přijde, že se vzpamatuje, až po porodu.. Já z toho šílela, brečela, párkrát jsme se pohádali.. Měla jsem pocit, že ten chlap, kterej byl do té doby nejlepší na světě a budoucí tatínek jakého jsem si představovala, úplně zmagořil a chová se jak idiot.. Nechápal mě a mé potřeby a měla jsem pocit, že mi to dělá snad naschvál a vůbec jsem nebyla schopná pochopit, kam se poděl ten chápavej milej chlap.. bylo mi fuk, že se s tím chce taky vyrovnat, ač si mimi přál..ale bála jsem se, že na vše budu sama a že jak se choval tehdy, bude i nadále a tak jsem se také chovala nepříjemně...prostě šílený období...chvíli jsem si i říkala, že takhle ne, že snad budu svobodná mamka...naštěstí se to uklidnilo..oba jsme se zklidnili, mě se ulevilo psychicky i fyzicky v tom 4.měsíci, přítel si začal vše víc uvědomovat a se vším se sžívat a je to zase značka ideál. ;) Akorát na to není nikde recept, abychom si přečetli, kdy se to do normálu a jak vrátí.. Je fakt, že to je náročné pro něj i pro Tebe a bylo by dobré si o tom všem hlavně v klidu promluvit. Říct si otevřeně úplně všechno a bez zvyšování hlasů... Jenže se to blbě radí, neznám ani jednoho, nevím nic a hlavně tohle musíte cítit vy dva... Snad můžu jen popřát,aby bylo lépe a brzy se vše uklidnilo. Důležité je, abys měla s kým o tom mluvit a nedusila to v sobě! Pak je ti hůř a přenáší se to na prcka..takže se radši někomu vypovídat! A nejlepší by bylo, kdyby i přítel měl nějakého kamaráda, co už dítě doma má,aby si mohli pokecat a třeba se uklidnil, že to a to přejde, že to je normálka a že je lepší chovat se takhle v tomhle a naopak v tamtom jinak...;) Snad bude lépe, věř tomu! A pokus se co nejvíc relaxovat, pokud to jde a s tím broučínkem v bříšku mluvit a ujišťovat ho, že vše zvládnete, máte ho rádi a bude zase dobře! :)

vis andílku ono je to tak me je 18 su vyucena a pritelovi je 19 a ted bude delat maturitu...vim ze toho ma dost ve skole takze kdys dojde dom tak mu vlepim pusu nachystam jidlo a nejak se nevyptavam vim ze chce mit klid funguje to dobre az do chvile kdys du treba na chvilu na pocitac zacne mit narazky na to ze si du najit nejakyho chlapa na podvadeni a tak vzdicky mu reknu at toho necha ze se me tohle nelibi a on ze je to jen sranda jenze nevidi ze me to boli...mluvime o problemech docela casto aspon 2x tydne jenze on se omluvi a 1.den je hodnej pak nanovo muzu mu rikat trebas 100x ze veci ve skriny se je n tak neprehazujou ze pak je to zbytecny to zehlit a ze nevidi tu praci stim nebo jen aby si po sobe poklidil obleceni z kteryho se prevlece a to po me vyjdede ze mu nemam delat matku...k dochtorovi sem mu rikala at se mnou de jenze nejak se mu do toho nechce ani to snad jeste nevidi nebo ja nevim...vime o tom ze sme tehotni od 6tt a zitra zacinam 17tt tudis 5 mesic...porad me rika jak se tesi na maliho a vubec me to neprijde vim ze to chce cas ale kdys to tak clovek srovna tak zenska to ma horsi ta ma v sobe to miminko a snou ty hormony sijou...kamarada zadnyho nema co by cekal dite ptze sou vsichni z jeho party kolem 20let a zadnej jeste nikdy nemel babu takze ten muj je jedinej...jeho rodice u kterych bydlime to uz berou dobre sou stim vyrovnani s jeho maminkou si strasne moc rozumim ale nemuzu snou resit jakej je její syn...ta se na miminko uz tesi jak bude vozit...ja jen nvm kde asi delam chybu snazim se na nej byt hodna a kolikrat sem mu vysvetlovala at me strebas nestengruje ptze od ty doby co su tehule strasne rychle vypenim a jemu to snad dela radost...skym koliv se bavim me rekne promluvte si v klidu my si promluvime a za den je to to samy trebas vcera se me strasne omlouval jakej je vul a ze me chape a stacilo se jen pres noc vyspat a byla to minulost co rikal byl na me skaredej...dneska apo me vyjel ze sem si psala na icq s kamaradem rekl ze na to abych si psala s mrdacama (cituji jak to rekl) ze tak to si mam koupit svuj pc ze z jeho pc si psat nebudu a ze se jen kurvim a kdys me pak videl brecet tak rekl ze je to moje vina aze si za to muzu sama...kolikrat ma narazky tipu jestli je malej vubec jeho a kdys si promluvime o tom ze me to od nej akorat mrzi trapy a zranuje tak rekne ze uz se nezepta a za 2tejdny to samy...nvm kde vnem ziskat duveru kterou on ve me nema aniz bych neco udelala...jezis promin moc me to mele jenze uz si nvm rady