S tou fantazií to mívala spolužačka. Říkali tomu dětská schizofrenie. Ona hodně četla, měla hodně živé sny, a postupně přestávala odlišovat, co byli sny, co představy a co realita. Chodila k psychologovi i na psychiatrii a "vyrostla z toho", je zdravá bez psychických obtíží.

Ale nevím, jestli to může být i u takhle maličkých dětí, tam bych věřila, že jsou fakt vnímavější k tomu, co my nevidíme.

Já mám vlastní zkušenost, když mi bylo deset, byla jsem v lázních po operaci slepého střeva. Jednou v noci jsem měla sen, viděla jsem svého dědečka, stál vě světle a loučil se a utěšoval mě. Vzbudila jsem se ubrečená. Druhý den jsem chtěla koupit dárky domů a když jsem chtěla koupit něco pro dědu, slyšela jsem jasně a zřetelně dědův hlas, jak říká- Mně nic nekupuj, kup něco babičce, ona to bude potřebovat, je moc smutná.

Za 14 dní si pro mne přijeli rodiče a já se hned ptala, jestli pojedem za babičkou a za dědou- a oni mi řekli, že už jen za babičkou, že děda zemřel. :O

Ty děti jsou fakt citlivější a nejspíš něco "paranormálního" fakt existuje.

to je takové diskutabilní. osobně jsem žádného "ducha" neviděla, tak se tak nějak reálně nemůžu připojit k tomu, že duchové tu žijí s námi (i když to zní zajímavě a absolvovala jsem v postpubertálním věku několik seancí o vyvolávání duchů a vždycky tam něco bylo :s:).
sen s dědou jsem měla taky, taky kolem jeho smrti, už si nepamatuju jestli před nebo po...už je to dávno. defacto mívám hodně snů a někdy je zajímavý si ty sny rozebrat :-)
a taky si vzpomínám, jak jsem jasně viděla někoho přešlapovat u mě v pokojíčku (když mi bylo cca 13let)... a vylezla z toho čistě fantazie, protože jenom pracovala stará dřevěná podlaha a vždycky z jara (nebo podzimu) sama od sebe vrzala...přidal se k tomu strach a postava byla na světě
jsem spíš psychologicky zaměřená proto na to jdu z jinýho pohledu....i když z příběhů z knih typu "podruhé na tomto světě" mě mrazí pořád

no, mívala jsem sny, že se mi zdálo najednou o nějakém příbuzném, kterého jsem viděla v rakvi, do týdne nám přišlo parte...
ale to je zase o snech...
no někdy to souvisí, jsou lidé, kteří jsou citlivější a vnímavější, zejména děti
a je také zajímavé, že jsem kdysi chodila s klukem, který mně předpověděl takové ty zásadní zlomy v životě mém a rodiny...a zatím se vše vyplnilo, až je mi z toho někdy zle,....

když ona si lehne v pohodě a pak dostane hysterii,paniku,pak už tam být nechce a v tu chvíly bohužel něk´jáký rituál nepřichází v úvahu,je vždy úplně bez sebe:-(ono kdyby tam nechtěla jít už když se chystá jít spát tak to ani neřeším a nedávám jí tam,ale ona jde sama od sebe,ještě mi říká ať ji zapnu světýlko aby tam ten pán nebyl,ale po chvíly to stejně přijde...

možná bych to zkusila současně s tou lampičkou. my jsme takhle jednu dobu vypuzovali bubáky z pokojíčku. je zajímavý, že od nás bubáky neměl...ale někde asi něco někdy slyšel (bylo mu kolem dvou let)

možná bych se zkusila na toho pána ptát, jestli o něm může říct víc...no a jestli to půjde, tak ho třeba zkusit vzít jako součást?