beruskaMK
Holky, prosím, jaké jméno by se Vám hodilo k Alexandře??
Mně se docela líbí Anastázie a Felix (dám dost na význam), ale nevím, jestli mi to někdo neomlátí o hlavu...
Příjmení máme nečeské.
Díky za každý názor!
Ahoj holky, vyhlídla jsem si kočárek Espiro Enzo Evo - moc se mi líbí, ale stejně tak mi přijde dobrý i GTX či Atlantic.
Prosím, nemohly byste mi napsat Vaše zkušenosti (pro a proti)? Příp. úplně rozmluvit a navrhnout nějaký lepší, ale podobný tip?
Děkuji mockrát!!
Holčiny, prosím, dělali Vám testy na zoonózy (toxoplazmóza apod.) automaticky anebo se o to např. musí žádat?
Ahoj holky, moc prosím o Vaše názory, rady, zkušenosti...
Mám za sebou předčasný porod - příčina nezjištěna. Momentálně jsem ve 20.tt, čípek OK, "jen" mi tvrdne břicho (jsem dost na Mg). Dr. mi chtěji preventivně provést cerkláž. Absolvovala jste to, prosím, některá? Nebo víte o někom - a jak to dopadlo? Docela se takového invazivního zákroku bojím...
Ještě jsem chtěla napsat, že mám za sebou i jedno bezproblémové těhu a porod, u toho druhého se mi brzo krátil čípek, dali mi pesar, ale za 2 dny jsem porodila (26.tt).
Děkuji moc za Vaše příspěvky!!
J.
Ahoj holky, jmenuji se Janka, je mi 34 let a jsem z Brna. Minulý týden mi vyšly pozitivní TT, dnes jsem byla na KO (dle ms 5+3) a stále nebylo nic moc vidět...
In reply to Můj názor je,že je to by Monina
Holky, hodně Vás tu pročítám a vidím, že je Vás tu hodně skvělých, co dokážete poradit.
ahoj,osobní zkušenost nemam zaplatpánpůh..ale moje maminka,když byla poprvé těhotná,tak porodila ve 25.týdnu..Holčička umřela po porodu..Mamka absolutně zdravá-bylo jí 18..a na holčičce také nezjistili vady....mamka 3 měsíce po porodu otěhotněla a pak se narodila má sestra...za 2roky brácha a za 13 let já:-) ...takže měla následující 3 úspěsná těhotenství...jen měla každé těhotensví steh na hrdle-jako prevenci předčasného porodu....Posílám ti spoustu sil...musí to strasně bolet,ale verim,že tahle ošklivá kapitola tvého života je už uravřena a tebe čeká jen to krásné.a s vaším malinkým se jednou zase setkáte,až prijde cas.....myslim,že nemá cenu nic lámat pres koleno..jestli se na to jestě necítís...nenutila bych se do toho...jak se ríká...cas je nejlepsí lékař..a až budes připravená,určitě to poznás...strasně ti drzím palce,at se tady brzy radujes z pozitivního testu..a at si zase štastná!!!
In reply to ahoj,osobní zkušenost by Tera88
Teri, díky moc, je to velmi povzbuzující... Díky.
Holky, děkuji moc za podporu a za Vaše příběhy. Je to šílený. Ještě jsem zde neuvedla, že mám doma dcerku, s kterou jsem zažila úplně super těhotenství, to nejbáječnější období, měla jsem energie, že jsem mohla skály lámat a tak šťastná jsem se v životě necítila - myslím, že dost má na tom zásluhu to, že jsem byla dost pracovně vytížená, neměla jsem absolutně nic nastudováno, a tak jsem měla v tomto ohledu "čistou" mysl. Neříkám, že to bylo vše, ale myslím, že to bylo podstatné. Na další těhotenství jsem se těšila jak malá, bláhově si myslíc, že to bude taky tak...
U psychiatra jsem skončila samozřejmě hned po smrti malého, výsledek zněl, že to musím přežít (překvapivě). Pak jsem párkrát navštívila psychology (různé, dle doporučení), ale vždy to skončilo fiaskem (z mé strany), protože jsem prostě nedokázala s nimi hovořit tak, aby mi to mohlo pomoct (prostě jsem nevěděla, o jakou pomoc si mám říct - přišlo mi to všechno hrozně nepřirozené). Zjistila jsem, že nejlepší je, když mluvím s někým, kdo má (zná) podobnou zkušenost... Nevím, jestli mi rozumíte... Já mám v sobě prostě zakořeněný pocit, že je to můj boj, že se z toho musím dostat sama, nespoléhat na psychology, cizí lidi, kteří mají úplně jiné problémy a o mně vlastně nic neví... Nevím, jestli jsem to napsala správně tak, jak to cítím - nechci se nikoho dotknout, to v žádném případě. Je to se mnou prostě jako na houpačce. Okolí tvrdí, jaká jsem dobrá, že to zvládám, psycholog se na mě dívá, co po něm vlastně chci, když už jsem vyrovnaná, ale pak přjdu domů, mám hlavu plnou milionů myšlenek a nevyřčených otázek... Jsem moc vděčná za Vaše zprávy. Díky moc.
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Moni, to je šílený... Asi je to skutečně tak, že se smůla a neštěstí na sebe lepí... Strašně moc Ti děkuju za povzbudivá slova - a hrozně ráda bych Tě taky nějak povzbudila... Snad se Ti brzy zase ukáže nějaké to štěstí... Asi toho máme dost podobného (mj. před chvílí jsem cítila potřebu se zastat a snažila se v jedné diskusi dalehosáhle rozebrat, jak se mi líbí jedno jméno, ale sekl se mi net, příspěvek jsem nestihla odeslat, tak jsem to podruhé vzdala...:-))
In reply to Moni, to je šílený... Asi by beruskaMK
Já už si občas říkám,že jsem si to způsobila sama,tím neblahým rozvodem. V diskusi o jménech jsem pouze vyjádřila svůj názor,což je asi jedno. Jsem ve stádiu kdy bych dala dítěti klidně jméno Bonifác. :)
Monina
Holky, hodně Vás tu pročítám a vidím, že je Vás tu hodně skvělých, co dokážete poradit. Dlouho jsem sbírala odvahu, snažila se načerpat inspiraci z Vašich příspěvků, ale nakonec mi to nedalo a píšu rovnou... Je to půl roku, co jsem zažila nejhorší dny svého života...tehdy jsem nečekaně předčasně porodila našeho vysněného chlapečka, který byl v dané chvíli zdravý (v rámci možností) a živý, bohužel však v 9 týdnech zemřel na infekci. Příčina porodu neznámá, prostě - jak řekli doktoři - byla jsem zdravá, malý byl zdravý, ale příroda to tak chtěla... Já to stále nejsem schopna přijmout. Jsem strašně zoufalá. Můj muž chce co nejdříve další dítko, já mám ale hrozný strach, že se bude situace opakovat. Moc se omlouvám za svou troufalost, ale skutečně hledám povzbuzení už kde se dá, doktorka mi tvrdí, že jsem zdravá (tak proč jsem teda porodila??), že do toho máme jít bez obav znova, ani mě na žádné vyšetření neposílá, já nevím, nevím... Moc chci ještě dítě, ale šíleně se bojím... Není tu, prosím, nějaká maminka s podobným osudem? Někdo, kdo třeba předčasně porodil a následující těhotenství už bylo OK? Za jakých podmínek?? Absolvovaly jste před tím nějaké speciální vyšetření?? Moc prosím o Vaše rady a zkušenosti. Díky moc!
In reply to Musím říct, že tohle by roosa
I já to tak cítím, že nás to semklo - teda ta smrt, u porodu to bylo spíše naopak. Každý to prožíval skutečně jinak. Ale teď si myslím, že nás to svým způsobem posílilo, že bychom to společně zvládnout měli...
Ahoj predem je mi to moc moc neskutecne moc lito co se ti prihodilo! To asi ani neumim predstavit, ze by se mi toto stalo! Bohuzel zivot je kruty :( muj pribeh je ten ze jsem byla zdrava, dite zdrave, vsechyn testy OK jeden test jsem si dokonce na vyzadani platila ze sve kapse proste vsechno ukazkove i tehotenstvi az 3 tydny pred porodem jsem mela preeklepsii tak jsem sla na vyvolavani porodu o porodu ti vypravet nebudu, maly zdravi no a pak dostal infekci mocovych cest, ktera se opakovala asi 4x tak mu delali kompletni rozbor krve a zjistili mu svalovou dystrofii bohuzel nevime jakou formu nemoci ma, ale nemoc je kruta a momentalne bez ucineho leku, ted bude mit maly 2 roky a je sikovny zatim bez priznaku taky jsem se s tim nikdy nesmirila a nejspis ani nesmirim vsichni verime v zazrak aby se priznaky obevili az co mozna nejpozdejc az na tuto nemoc najdou lek.... jinak pro dalsi tehotenstvi mam durazne upozorneni pro vsechny doktory aby me hlidali, vsechny mozne vysetreni atd! Ale necitim se na druhe taky se bojim aby se ty hruzy co se staly uz neopakovaly mam z toho jen psychicke problemy... Ty by sis mela vyzadat ruzne predbezne vysetreni a taky cely prubeh tehotenstvi a porodu aby byl pod kontrolou. POrodit si mohla z ruznych pricin kazdy clovek snazi ruzne veci jinak, nektere maminky musi treba pul tehotenstvi lezet v posteli jen aby donosily ditko. Preju ti moc stesti a sil a hlave zdravi pro miminko :h:
Ahoj, je mi moc líto co jste si museli prožít, určitě nebude lehké se s tím poprat, ale jak psaly holky možná nejlepší bude právě těšit se na nové mimi. Já jsem porodila našeho chlapečka o 6 týdnů dříve, těhotenství bylo úplně bez problému a dodnes vlastně nevím proč to přišlo dřív. Malý byl v inkubátoru, ale naštěstí bez problému, měli jsme slušnou porodní váhu a taky malý po porodu nešel s váhou dolů. Dneska je mu skoro 10 měsíců a je to moc šikovný ,zdravý kluk. Vždycky jsem chtěla aspoň dvě děti, nikdy u nás v rodině nebyl problém s předč.porodem a ani jsem nikoho takového v okolí neznala, ale teď mám pořád strach do druhéhé dítka jít, říkám si co kdyby. Ale nechci, aby byl malý jedináček, a proto věřím, že prostě teď bude vše jak má být. Přeju ať další těhotenství je pro vás jen samá radost a těšení se na nového drobečka. Určitě všechno dobře dopadne a Ty si nic špatného nepřipouštěj. Držím palce.
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
ahoj :) omlouvám se,že píšu až teď,ale byli jsme na dovolené. Popravdě jsem si myslela, že mám v gynekologovi nejlepšího odborníka, takže jsem stoprocentně hlídaná,přešla jsem k němu, protože měl skvělé reference a teď- už mám obavu jestli jsem nebyla až příliš nadšená. Na vyšetření jsem byla cca dva týdny než se mi to stalo, ale vše bylo v pořádku a pak to přišlo-určitě jsem měla zánět,ale čeho to nevím....Ptala jsem se ho proč se to stalo,když vše probíhalo o.k. ale on v postatě příčinu taky nevěděl, prostě se to stává. U dalšího těhotenství -nevím jaké testy bych měla podstoupit, dr. mi říkal, že objektivní příčina prostě nebyla, takže není asi co sledovat-ale i tak předčasný porod není zcela běžná věc, takže se budu více sledovat já. Jedla jsem Femibion, to určitě nebyla špatná věc a i teď ho budu určitě brát. Doufám, že bude vše o.k. a já budu šťastná až budu aspoň opět ve 34.týdnu. Bude to obrovský stres,ale my jsme holky statečné a určitě to zvládneme!!! Neboj se,jdi do miminka-určitě to má cenu, nic krásnějšího není a pozdě taky ne. Moc budu držet palečky a přát vám ať jste šťastní rodiče zdravého miminka!!!!!!!!!!! pa Hanka
Ahoj, je mi upřímně strašně moc líto, co vás potkalo. Ta bolest musí být nepopsatelná. Mně se nic podobného nestalo, osobní zkušenost tedy nemám.
Ale opravdu, druhé těhotenství může (a bude) úplně jiné. Nicméně, teď se asi moc bojíš a pokud se na to necítíš, nelámej to přes koleno. Za sebe bych ti velmi doporučila návštěvu psychologa. Potřebuješ o tom moc mluvit a to s někým, kdo bude nezaujatý, dá ti dostatek prostoru a času. Mohl by Ti velmi pomoci a bude jen na Tobě, jaký čas budeš potřebovat, než se rozhodneš pro další mimi. Moc ti držím palce, s osobní zkušeností sice nepřispěji, ale za toho psychologa se moc přimlouvám.




















