Předčasný porod - moc prosím o radu, zkušenost...
Holky, hodně Vás tu pročítám a vidím, že je Vás tu hodně skvělých, co dokážete poradit. Dlouho jsem sbírala odvahu, snažila se načerpat inspiraci z Vašich příspěvků, ale nakonec mi to nedalo a píšu rovnou... Je to půl roku, co jsem zažila nejhorší dny svého života...tehdy jsem nečekaně předčasně porodila našeho vysněného chlapečka, který byl v dané chvíli zdravý (v rámci možností) a živý, bohužel však v 9 týdnech zemřel na infekci. Příčina porodu neznámá, prostě - jak řekli doktoři - byla jsem zdravá, malý byl zdravý, ale příroda to tak chtěla... Já to stále nejsem schopna přijmout. Jsem strašně zoufalá. Můj muž chce co nejdříve další dítko, já mám ale hrozný strach, že se bude situace opakovat. Moc se omlouvám za svou troufalost, ale skutečně hledám povzbuzení už kde se dá, doktorka mi tvrdí, že jsem zdravá (tak proč jsem teda porodila??), že do toho máme jít bez obav znova, ani mě na žádné vyšetření neposílá, já nevím, nevím... Moc chci ještě dítě, ale šíleně se bojím... Není tu, prosím, nějaká maminka s podobným osudem? Někdo, kdo třeba předčasně porodil a následující těhotenství už bylo OK? Za jakých podmínek?? Absolvovaly jste před tím nějaké speciální vyšetření?? Moc prosím o Vaše rady a zkušenosti. Díky moc!
Ahoj. Je mi moc líto co se ti stalo :k: .. Musí to být nepředstavitelná bolest, tak tě jdu podpořit.. Nemluvím z vlastní zkušenosti, ale prožívala jsem to s mojí kamarádkou, a taky mě to dost vzalo.. Kamarádka byla těhotná, otěhotněla v podstatě na poprvé, celé těhu v pořádku, porod bez komplikací narodil se jí krásnej chlapeček, byly jsme se na něj podívat, a za 3 dny maličký umřel.. z ničehož nic, nezjistilo se ani na pitvě proč, prý byl zdraví, dobře vyvinutý schopný života, ale nezvládl to :€\€: :r: .. Kamarádka z toho byla úplně hotová, což se není čemu divit, a řekla si, že už tohle nikdy nechce zažít, a že už dítě nikdy nechce.. Zavřela se před světem, byl problém, i abych za ní na chvilku přišla.. No a jednoho dne mi po půl roce po smrti maličkéhu přišla sms :"Jsem ve 4 měsíci".. Byla jsem v šoku a ona ještě víc, protože už mimi nechtěla, celé těhu byla napjatá jako kšandy, za 5 měsíců porod, kterého se bála už jen proto co se jí stalo, a narodil se jí opět nádherný chlapeček :\x: .. Když jsem ho poprvé viděla, nahnali se mi slzy do očí, protože byl úplně stejný jako byl ten první chlapeček (Honzík), a tohle malinké stvoření, jí dokázalo opět postavit na nohy, a teď lituje toho jenom když si vzpomene, že říkala, že žádné jiné nechce.. a Tomášek oslzhodovavil před 3 měsíci rok, a dělá jí jenom radost :€p€: , takže jestli můžu radit, tak já bych do toho šla hned, i když budeš mít strašný strach, tak až budeš mít toho broučka u sebe, zapomeneš na všechno špatné co bylo, nebo nezapomeneš, ale nebude tě to tak bolet.. Myslím si, že nové těhu a mimísek je ta nejlepší záplata, a možná bych zkusila změnit :*8*: a řekla mu co se ti stalo aby tě pořádně vyšetřil..
Jejda to sem se rozepsala :s:
Přeji hodně sil a šťastné rozhodování :k:
In reply to Ahoj. Je mi moc líto co se by Andrej91
Ahoj Andrej, děkuji moc za zprávu, napsala jsi to moc hezky... U mě to bylo stejné - uzavřela jsem se před světem, nevycházela vůbec ven (řadu týdnů), přestala jsem i chodit do práce (jsem sice na MD s dcerkou, ale úvazek jsem měla) - a to vše hlavně pro to, že jsem neměla sílu postavit se před lidi, podívat se jim do očí... Hrozně dlouho trvalo, než jsem byla schopna promluvit třeba s rodiči... Kamarádka, která také prožila ztrátu dítěte, i když jinak, mi navzdory všem doktorům-psychologům řekla totéž, co Ty...
Teď už jen sebrat tu odvahu...
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Ahoj, díky - s tím strachem je to asi přesně tak, jak píšeš. Ten už tady prostě bude pořád. Já si to v duchu taky tak myslím, jen jsem to nechtěla říct nahlas... Asi teda nemá cenu čekat, že bude líp... Chce to sebrat odvahu a s touto životní zkušeností pokusit znova štěstí... Uvidíme.
Moc Tě obdivuju za Tvou odvahu a moc gratuluji k chlapečkovi. Opravdu skutečně moc.
In reply to Ahoj, díky - s tím by beruskaMK
Musím říct, že tohle nás s chlapem neskutečně moc spojilo ještě víc. A pokud to tak taky máte tak to spolu zvládnete a ani psycholog nebude třeba, ale každý to má jinak. Ale určitě rozhodnout se musiš sama jak se na to cítíš :a:
In reply to Musím říct, že tohle by roosa
I já to tak cítím, že nás to semklo - teda ta smrt, u porodu to bylo spíše naopak. Každý to prožíval skutečně jinak. Ale teď si myslím, že nás to svým způsobem posílilo, že bychom to společně zvládnout měli...
Ahoj predem je mi to moc moc neskutecne moc lito co se ti prihodilo! To asi ani neumim predstavit, ze by se mi toto stalo! Bohuzel zivot je kruty :( muj pribeh je ten ze jsem byla zdrava, dite zdrave, vsechyn testy OK jeden test jsem si dokonce na vyzadani platila ze sve kapse proste vsechno ukazkove i tehotenstvi az 3 tydny pred porodem jsem mela preeklepsii tak jsem sla na vyvolavani porodu o porodu ti vypravet nebudu, maly zdravi no a pak dostal infekci mocovych cest, ktera se opakovala asi 4x tak mu delali kompletni rozbor krve a zjistili mu svalovou dystrofii bohuzel nevime jakou formu nemoci ma, ale nemoc je kruta a momentalne bez ucineho leku, ted bude mit maly 2 roky a je sikovny zatim bez priznaku taky jsem se s tim nikdy nesmirila a nejspis ani nesmirim vsichni verime v zazrak aby se priznaky obevili az co mozna nejpozdejc az na tuto nemoc najdou lek.... jinak pro dalsi tehotenstvi mam durazne upozorneni pro vsechny doktory aby me hlidali, vsechny mozne vysetreni atd! Ale necitim se na druhe taky se bojim aby se ty hruzy co se staly uz neopakovaly mam z toho jen psychicke problemy... Ty by sis mela vyzadat ruzne predbezne vysetreni a taky cely prubeh tehotenstvi a porodu aby byl pod kontrolou. POrodit si mohla z ruznych pricin kazdy clovek snazi ruzne veci jinak, nektere maminky musi treba pul tehotenstvi lezet v posteli jen aby donosily ditko. Preju ti moc stesti a sil a hlave zdravi pro miminko :h:
Ahoj, je mi moc líto co jste si museli prožít, určitě nebude lehké se s tím poprat, ale jak psaly holky možná nejlepší bude právě těšit se na nové mimi. Já jsem porodila našeho chlapečka o 6 týdnů dříve, těhotenství bylo úplně bez problému a dodnes vlastně nevím proč to přišlo dřív. Malý byl v inkubátoru, ale naštěstí bez problému, měli jsme slušnou porodní váhu a taky malý po porodu nešel s váhou dolů. Dneska je mu skoro 10 měsíců a je to moc šikovný ,zdravý kluk. Vždycky jsem chtěla aspoň dvě děti, nikdy u nás v rodině nebyl problém s předč.porodem a ani jsem nikoho takového v okolí neznala, ale teď mám pořád strach do druhéhé dítka jít, říkám si co kdyby. Ale nechci, aby byl malý jedináček, a proto věřím, že prostě teď bude vše jak má být. Přeju ať další těhotenství je pro vás jen samá radost a těšení se na nového drobečka. Určitě všechno dobře dopadne a Ty si nic špatného nepřipouštěj. Držím palce.
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
ahoj :) omlouvám se,že píšu až teď,ale byli jsme na dovolené. Popravdě jsem si myslela, že mám v gynekologovi nejlepšího odborníka, takže jsem stoprocentně hlídaná,přešla jsem k němu, protože měl skvělé reference a teď- už mám obavu jestli jsem nebyla až příliš nadšená. Na vyšetření jsem byla cca dva týdny než se mi to stalo, ale vše bylo v pořádku a pak to přišlo-určitě jsem měla zánět,ale čeho to nevím....Ptala jsem se ho proč se to stalo,když vše probíhalo o.k. ale on v postatě příčinu taky nevěděl, prostě se to stává. U dalšího těhotenství -nevím jaké testy bych měla podstoupit, dr. mi říkal, že objektivní příčina prostě nebyla, takže není asi co sledovat-ale i tak předčasný porod není zcela běžná věc, takže se budu více sledovat já. Jedla jsem Femibion, to určitě nebyla špatná věc a i teď ho budu určitě brát. Doufám, že bude vše o.k. a já budu šťastná až budu aspoň opět ve 34.týdnu. Bude to obrovský stres,ale my jsme holky statečné a určitě to zvládneme!!! Neboj se,jdi do miminka-určitě to má cenu, nic krásnějšího není a pozdě taky ne. Moc budu držet palečky a přát vám ať jste šťastní rodiče zdravého miminka!!!!!!!!!!! pa Hanka
Ahoj, je mi upřímně strašně moc líto, co vás potkalo. Ta bolest musí být nepopsatelná. Mně se nic podobného nestalo, osobní zkušenost tedy nemám.
Ale opravdu, druhé těhotenství může (a bude) úplně jiné. Nicméně, teď se asi moc bojíš a pokud se na to necítíš, nelámej to přes koleno. Za sebe bych ti velmi doporučila návštěvu psychologa. Potřebuješ o tom moc mluvit a to s někým, kdo bude nezaujatý, dá ti dostatek prostoru a času. Mohl by Ti velmi pomoci a bude jen na Tobě, jaký čas budeš potřebovat, než se rozhodneš pro další mimi. Moc ti držím palce, s osobní zkušeností sice nepřispěji, ale za toho psychologa se moc přimlouvám.
ahojky,mám hodně dobrou kamarádku,která porodila chlapečka ve 28 týdnu.U ní se vědělo proč,byl to Help syndrom a má 25 % šanci,že se to bude znovu opakovat.Malej strávil dva měsíce v nemocnici s různými většími či menšími problémy,ale zatím je zdá se v pořádku-jsou mu 3,5 roku.Ona měla na mále,spousty dní ležela na JIPu a pořád se čekalo,jestli to její játra zvládnou.Nakonec to dopadlo dobře,nyní je ve 30. týdnu těhu a vše probíhá tak jak má.Strachu se samozřejmě nezbavila,říká,že bude ráda,až bude po 36. týdnu,ani se jí nedivím :( Ale snáší to poměrně dobře,největší strach měla kolem toho 24-26. týdne,teď už je víc v klidu.Pokuď můžu doporučit,navštiv psychologa,který tě s tím může hodně pomoci.Pokuď nebyl žádný reálný důvod pro předčasný porod,tak se to nejspíše opakovat nebude,budou tě i daleko více hlídat.Ale ten strach tam bohužel bude už pořád,jen třeba o trošku menší :( Moc moc držím palečky a pro miminko bych se rozhodla až v době,kdy na to budeš připravená.Jak píšu,strach už bude vždycky,ale nesmí to být panická hrůza-psychika je mocná čarodějka a ovlivňuje úplně vše.
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
hmmm,těžko říct... Já bych se prostě nenechala tlačit okolím a hlavně tím,že si to manžel přeje.Můj názor je takový,že ztráta se má prostě prožít a ne někde zablokovat a nechat v podvědomí.Jen ty sama můžeš vědět,jestli už přišel ten správný čas,kdy se začít snažit.Pokuď u vás nezjistili žádný problém,je opravdu mizivá šance,že by se něco takového opakovalo a tvůj věk není nijak alarmující,sama píšeš,že holčičku už máš,takže problém s otěhotněním u vás evidentně není... Tudíž věku bych se nebála a jestli se na to ještě necítíš,nepospíchala bych.Ono u každého je to jiné,někomu další dítě hodně brzy pomůže,ale někoho to zase může stresovat.Záleží to jen na tobě,jen jábych se nenechala do ničeho tlačit,pokuď bych na to sama nebyla připravená.To jsem ti pomohla,co :)
In reply to hmmm,těžko říct... Já by lucininenka
Pomohla :-) Děkuji moc za názor. Máš pravdu - stejně jako všichni ostatní. Musím si to všechno přebrat... Já vím, že bolest (ztráta) se má prožít - cítím to tak, nechci to hodit za hlavu, prostě to tak musí být - jen si nejsem jistá, zda nenastává čas, kdy by potenciální plánování již bylo vyústěním těch prožitků...
Resp. teď už si musím přiznat, že po přečtení všech těch komentářů a po vypsání se tady ze svých myšlenek, že už vlastně plánuji... Bohužel jsem však příliš racionální člověk a obávám se, že právě to mě nyní svým způsobem brzdí. Udělala bych cokoliv, kdybych věděla, že už se to nebude opakovat... A to je právě ten můj problém... Moc obdivuji všechny maminky s podobnými zkušenostmi. Moc bych takovou sílu taky potřebovala... A to nevím, jestli čas vyřeší. Spíše asi ne.
In reply to Pomohla Děkuji moc za by beruskaMK
tak v tom případě není co řešit a zkuste to :) jestli to tak cítíš a myslíš,že už nadešel čas a není to jen vyústění toho,co si přeje manžel,tak je to určitě správně.Myslím,že po tom,co jsi prožila sama tu vhodnou dobu poznáš.Strašně moc ti přeji,ať vám to vyjde a všechnu tu bolest co jsi si prožila a prožíváš ti to vynahradí.Na ztrátu dítěte dle mě není lepší lék,než dítě jiné,i když to ti ztracené miminko samozřejmě nenahradí (a ani si to nesmíš myslet),ale musí na to být správný čas.Pokuď už nastal,tak musíš věřit,že všechno bude dobré a to zlé jsi si už vybrala.Jinak tě nesmírně obdivuju,já si to nedokážu ani představit :r: Ve mé práci mi pod rukama zemřelo bohužel hodně dětí a spoustu z nich jsem hrozně prožívala a některé si budu pamatovat do smrti,ale to se nedá srovnat se ztrátou vlastního dítěte :n: :n: všechny rodiče,kteří se s tím zvládli vyrovnat opravdu z hloubi duše obdivuju,protože si myslím,že je to ta nejtěžší věc na světě :( Tak opravdu přeju hodně štěstí a hlavně zdraví tobě i celé tvé rodině a samozřejmě budoucí bezproblémové těhotenství a krásné a zdravé miminko,co ti bude dělat jen radost :\/|:
In reply to tak v tom případě není by lucininenka
Děkuji moc za názor a za hezká slova... Je fakt, že toto je život a nic jiného, než přežít, se nedá. Jen pořád nevím, zda se vrátit na začátek, zcela věřit doktorům (a být tak MOŽNÁ relativně v klidu) anebo se dále pídit po příčinách a třeba tak v budoucnu něčemu předejít (zatím jsem tedy v této fázi). Nevím. Tři doktoři (gynekologové, zcela nezávisle na sobě) mi řekli, ať udělám tlustou čáru a začnu znova od začátku. Bez vyšetření, bez žádných zváštních opatření. Mám pocit, že mě mají možná za hypochondra. Pořád se něčeho doprošuju, navrhuju (nejsem lékař ani zdravotník, ale k oboru mám blízko). Ale jak říkám, byli to 3 doktoři nezávisle na sobě, milí, věřím, že to se mnou myslí dobře... Jen ten červík pochybností občas zahlodá...
In reply to Děkuji moc za názor a za by beruskaMK
těžko soudit takhle přes net.Neznám tvou anamnézu a ani to,co se přesně stalo,ani to jak porod začal či v kolikátém to bylo týdnu... Obecně se dá říct,že zhruba 50% předčasných porodů prostě nemá objektivní důvod a i kdyby jsi se pídila bůh ví jak dlouho,tak nic nenajdeš ani ty,ani lékaři.Prostě se to někdy stane-a vím,že už jsi tuhle větu slyšela tisíckrát,ale ono to tak opravduje.Jestliže už máš doma dcerku z normálního těhotenství,lékaři z vyšetření neobjevili důvod a nemáš za sebou opakované potraty,tak opravdu šlo nejspíš jen o nešťastnou shodu náhod,kterou prvděpodobně ani nešlo nijak ovlivnit.V dalším těhotenství budeš určitě více pod dozorem a budou tě lépe hlídat,ale otázka je,zda nějaká speciální vyšetení dělat,když nešlo ani o vrozenou vadu a ani na tvé straně nebyl obejvený žádný důvod.Možná bych si zašla na hematologii a nechala si nabrat trombofilní mutace,ale ty spíše bývají příčinou potratů než předčasných porodů... Ale zkusit to můžeš.Jinak bych se chovala normálně,jedla bych pro jistotu Femibion (má metabolit kyseliny listové,který se vstřebává lépe než klasická listovka a doporučuje se u rizikových těhotenství) a snažila se být co nejvíc v pohodě... Pochybnosti budou vždycky,to máš pravdu,že to ani časem nezmizí a ten strach bude stejný teď jako za pět let.Těhotesntví i porod je svým způsobem vždycky riziko,i když se při současné péči minimalizuje,tak tam stále je a těch několik špatných procent prostě neovlivníme ničím.Ale musíš věřit,to je to nejdůležitější!!Na lékařům nebo zdravotníkům,ale sobě a miminku,protože teď to určitě zvládnete a všechno bude dobré!!
Ahoj, predem je mi moc lito , cim jste prosli - neumim si predstavit tu bolest :\/:
Ale priroda obcas "zlobi".. Pokud lekari rikaji ze jsi zdrava, budes se muset snazit jim uverit a urcite do toho jit ...
Ja osobne jsem taky zdrava , a najednou jsem zacala rodit v 35tydnu - proste normalne kontrakce, zatka a uz to bylo , za "par" hodin byl mrnous chte nechte na svete .... nikdy mi nikdo nezjistil proc :€\€:
take mel infekci a bojoval o zivot, ale dopadlo to dobre :h:
nemuzes to vzdat, jedina cesta k tomu byt zase stastna je prave tve miminko :h:
Ahoj. Je mi to moc líto, co se ti stalo. Asi si to žádná z nás, co jsme to nezažily na vlastní kůži, nedokáže představit.
Přímo já zkušenost nemám, ale stalo se nám v rodině, že porodili v termínu chlapečka, ale bohužel už mrtvého. Neváhali do půl roka byla zase těhotná a teď mají krásnou zdravou, rok a půl starou holčičku a jsou šťastní ;-).
Taky bych se bála, ale určitě bych do toho šla znova. Sice se určitě budeš celé těhotenství strachovat, ale nakonec to jistě dobře dopadne a ty pozitivní věci přebijí ty negativa.
Ahoj Bára a Soninka :a:
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
mám obě děti nedonošené, tak mám taky toho spoustu načteno a jediné pravidlo které existuje, je že žádné neexistuje...tak jako je každý clověk jiný, tak i každý porod, tak i průběh těhotenství. A stejně tak s nedonošenci, záleží snad na každém dnu a genu...
Danielka se narodila 32+2 po spontánním odtoku plodovky. oficiálně příčina nezjištěna, ale pravděpodobně jsem měla zánět močových cest bez příznaků. Měla jsem cs0, porodní cesty absolutně zavřené, nepřipravené, ale bez plodovky tam mimi být nemůže...takže po dvou dnech na kapačkách, udělali hamiltona, abych se otevřela aspon na půl prstu, aby měli kam strčit vyvolávací tabletu otevřela jsem se za hodinku na 7... těhotenství naopak probíhalo normálně, jen trochu tvrudnutí dělohy v 2. trmestru což má ale snad každá.
Za rok po porodu jsem znovu otěhotněla. A tady jsem měla problémy skoro od začátku. asi jak to otevření u prvního porodu nebylo přirozené, tak mi čípek nedržel...ve 32tt jsem už kvůli tomu musela jít vylehávat do porodnice. Měla jsem už CS8, otevřená na 3. Ale udrželi jsme se do 36tt pokupě. Láďa se narodil opět po spontánním odtoku plodovky a vyvolávačce 35+5. Protože jak jsem byla otevřená mohla mi prý ta plodovka odtéct už opravdu kdykoliv, byla jsem v porodnici vlastně proto, aby moéhli když tak okamžitě reagovat....
U vás si myslím, že šlo taky o nějakou infekci, která je nejčastněší příčina předčasných porodů, u Danielky jak jsem byla ty 2 dny na kapačkách, tak v nich byla především ATB, že se přeléčí i plod ještě v lůně, protože to je prý lepší než je podávat pak miminku.
je to kruté, ale kdyby tu infekci zvládl, tak zase mohl zůstat postižený, tyhle prenatální infekce mohou zanechat trvalá poškození, mozkové disfukce apod.
chápu, že se bojíš, a ještě to, co se stalo nepřebolelo, je to příliš čerstvé, řekni své obavy manželovi... myslím že on stejěn chce miminko hned hlavně kvůli tobě, že si myslí, že pak budeš zas veselá a štastná, řekni mu že naopak potřebuješ ještě chvíli truchlit...at ti dá čas na zhojení ran na duši i těle.