Profil uživatelky Arnika na webu Mojetehotenstvi

Ahoj mamči a těhulíny, tak se nám to pomalu blíží, za 14 dní máme ofiko termín a rozrosteme se o dalšího člena rodiny. Vím, že tady je spousta diskuzí na tohle téma, ale mě to prostě nedá. U prvního dítka jsem měla naprosto jasno se jmény. Prostě jsem to tak cítila (klučík Kubík a Liduška holčička) ale tentokrát jsem úplně v koncích. Pro kluka máme vybráno Matěj- tam jsem si o něco maličko jistější ale holčičku prostě nevím :( . Původně jsem chtěla Amálku ale od té jsem upustila, teď to vypadá na Magdalénku... ale jak říkám, nějak to tak necítím, alespoň ne tak jako u prvního (máme kluka). Jinak určitě něco spíš českého a hlavně hodícího se k příjmení (což je taky problém) Kocourková...
Asi se ten náš pokládek a snad vymodlená holčička nijak jmenovat nebude :? protože maminka není schopná na něco přijít....

Ahoj maminky,
dnes jsem 35+2, doma mi pobíhá 22m lumpík a na mě to všechno nějak dolehlo... snad hormony.
Kromě těhotenství a mateřství jsem v polovině zkouškového na VŠ. Za sebou mám 4 úspěšné zkoušky, před sebou další 3 a hromadu výčitek o co všechno ty své narozené a nenarozené prcky obírám. A jako perlička na závěr mi dnes tatínek oznámil, že mu v jedné práci (pracuje jako zaměstnanec na směny a zároveň jako OSVČ) navýší příděl klientů o 85% za nemocného kolegu- minimálně na 3 měsíce. Na jednu stranu je to super zprávička a já chápu, jak to vnímá. Jenže já melu z posledního. Nemám hlídání, všechno tak nějak plácám i s tím svým zlobidlem, jsem unavená, utahaná, druhé těhu je pro mě tisíckrát náročnější a vůbec teď před finišem. Cítím, že nejsem psychicky připravená ani na porod, protože prostě není čas. Čekala jsem, že to bude náročné a vše bylo plánované, jenže ne tak, že na vše budu ještě víc sama než teď... a hlavně po porodu...
Studium se mi příliš přerušovat nechce. Měli jsme naplánováno, že až dostuduju, starší bude mít před nástupem do školy a my se přestěhujeme (nechtěla bych ho dávat do školy někde tady a pak z ní brát).
Všechno se to na mě valí, cítím se sama a na pokraji sil. Přitom vím, že tak úplně černá situace to asi zase není a že všechno je rozlícené těma hormonama. A to tu ještě není šestinedělí... jak já moc závidím maminkám, které se mohou věnovat jen těm svým zlatíčkům... a zároveň školy nechat nechci- i hlavně kvůli budoucímu uplatnění.

Arnika

Ahoj spolutěhulky! Tak na mě asi už definitivně dorazily těhu hormony :? Dnes jsem se dozvěděla, že je těhotná i sestřenka a je o maličko napřed. To je fajn, přeju jí to... ale šok byl jinde. Chlapeček by se měl jmenovat stejně jako chceme my... Jsem asi divná, ale ořvala jsem to. Tohle jméno pro klučíka máme vybráno už od porodu Kubíka! A ještě k němu máme v rodině blízko. Jsem z toho smutná :( Vůbec se mi nechce hledat jiné... celou dobu jsme říkali, že jednou si nás Matýsek vybere jako rodiče a celou dobu k tomu tak přistupovali. Tedy pokud by to byl kluk. A teď? Achjo... taková maličkost, ale cítím se jako okradená :r: .

Moona

Rozumím,že tě to může rozhodit,ale vykašli se na ni, přeješ si Matýska tak si na tom trvej a nenech se rozhodit. Já sem vybrala pro
druhou dcerku,že bude Barunka a najednou se taky všude vyrojily stejný jména... Ale my máme naši Baritku a je jedinečná a jméno k ní moc pasuje...:))