Bobulka I.

Ahojda všem snažilkám, těhulkám a maminám :ooo: !

Ten čas nám úděsně letí! Ani pořádně rozhlédnout jsem se nestačila a už bude září. Moc se na podzim netěšíme, ani nevím, kdy se stačíme během těch sychravých dnů zastavit a hlavně tatínek nám služebně odlétá pryč :\\: z čehož nemám žádnou radost ani já a nejspíš ani naše malé pídě (pracovní název Bobule :C]]: ), které se rozhodlo převrátit si moje tělo ve svůj útulný pokojíček a nějak ho zvlášť nezajímá, co na to já. Těhu nevolnosti běží úplně naplno, sice nezvracím, ale na druhou stranu si říkám, že kdyby snad, ulevilo by se mi. Poslední tři dny se večer co večer osypu, svědí mě celé tělo a hřeje. To vydrží zhruba tak dvě- tři hodiny. Děs. No a aby toho nebylo málo, pokud zrovna nemám žaludek na vodě, nebo nepřemýšlím, co můžu sníst, abych to nezhoršila, je mi mdlo a jsem ráda, že se držím na nohou. Sanžím se to brát pozitivně- vždyť je to vlastně dobré znamení, že je vše v pořádku :C/): , no ale v danou chvíli se té pozitivitě těžko věří :sick: .
Jinak předevčírem jsme byli na kontrole. Asi by to nebylo ono, kdyby nás pan doktor opět trošičku nešokoval (ale uznávám, že byl daleko příjemnější než naposledy, kdy když jsem odcházela z ordinace jsem měla opravdu nakrajíčku). V první chvíli mě šokoval otázkou, tak jaký že to je týden, kdy jsem bez rozmyslu vypálila, že asi osmý (poslední MS 27.6.2009). Minule, když jsem byla na kontrole před třemi týdny, po počítání z něho vylezlo, že pátý, tak jsem myslela prostě 5 plus 3. No bylo mi vysvětleno že je to 7 tt. Tedy nutno podotknout, že to vzal širokým odhadem- ani do kalendáře nenahlédl. Tak jsem z toho taková zmatená.... Ale na dohady ohledně tt jsem rychle zapoměla, když na UTZ se ukázala krásná Bobulka i se srdíčkem :#~: . (Těhulky ten pocit znají a na snažilky čeká- a je na co se těšit!) Výsledky stěrů z minula ale nedopadly tak úplně nejlíp (zánět a ještě něco, čemuž jsem moc nerozuměla- pan doktor není Čech a je někdy problém mu rozumět- ale vzhledem k tomu, že mi vysvětlil, že nyní se jen pokusíme potlačit příznaky zánětu, léčby toho zbytku zatím riskovat nebudeme- ani to moc neprožívám- mám v sobě zafixováno, že čím míň léků, tím líp). No a pak už jsem šupajdila s hřejivým pocitem domů.
Zatím to nikdo z okolí ani rodin netuší, ale nevím, jak dlouho se nám to povede vzhledem k nevolnostem tajit. Mno uvidíme... :ww: Takže tolik novinek z našich peřinek. Mějte se krásně a ještě lépe!

A.