Maminky- studentky

Ahoj maminky,
dnes jsem 35+2, doma mi pobíhá 22m lumpík a na mě to všechno nějak dolehlo... snad hormony.
Kromě těhotenství a mateřství jsem v polovině zkouškového na VŠ. Za sebou mám 4 úspěšné zkoušky, před sebou další 3 a hromadu výčitek o co všechno ty své narozené a nenarozené prcky obírám. A jako perlička na závěr mi dnes tatínek oznámil, že mu v jedné práci (pracuje jako zaměstnanec na směny a zároveň jako OSVČ) navýší příděl klientů o 85% za nemocného kolegu- minimálně na 3 měsíce. Na jednu stranu je to super zprávička a já chápu, jak to vnímá. Jenže já melu z posledního. Nemám hlídání, všechno tak nějak plácám i s tím svým zlobidlem, jsem unavená, utahaná, druhé těhu je pro mě tisíckrát náročnější a vůbec teď před finišem. Cítím, že nejsem psychicky připravená ani na porod, protože prostě není čas. Čekala jsem, že to bude náročné a vše bylo plánované, jenže ne tak, že na vše budu ještě víc sama než teď... a hlavně po porodu...
Studium se mi příliš přerušovat nechce. Měli jsme naplánováno, že až dostuduju, starší bude mít před nástupem do školy a my se přestěhujeme (nechtěla bych ho dávat do školy někde tady a pak z ní brát).
Všechno se to na mě valí, cítím se sama a na pokraji sil. Přitom vím, že tak úplně černá situace to asi zase není a že všechno je rozlícené těma hormonama. A to tu ještě není šestinedělí... jak já moc závidím maminkám, které se mohou věnovat jen těm svým zlatíčkům... a zároveň školy nechat nechci- i hlavně kvůli budoucímu uplatnění.