prace+deti

Ahoj všem, 

chtěla bych se zeptat jak řěšíte práci + deti a jejich kroužky a jejich nemoci?

Já jsem to řešila před 2 roky tak, že jsem si našla práci ve školce,  kam jsem brala malou a starší byla ve své školce. Po půl roce se to už nedalo, furt tam plakala, nejvíc prace jsem mela s ni:/ pravděpodobně zarlila. Tak jsem odešla. Pak jsem si našla práci ve zdravotnictví,  kde jsem pracovala odpoledne (od 15-20h) - chvilku holky hlídaly slečny na hlídání a pak tatínek od 19h. 1 den v týdnu pomáhala i babička. Já jsem se vracela az po 21h. Holky byly celou zimu nemocný,  takže do školek stejně moc nechodily. Pak ale přišlo září,  tak jsem se dohodla, že odejdu, proto ze chci pracovat dopoledne, abych stihla vyzvedávat deti ze školek a odvádět je na kroužky.. Pracovala jsem opět ve zdravotnictvi a někdy jsem tam byla celý den a někdy jen půl dne. Byl to porad zkrácený úvazek,  ale řešit neustále omlouvaní ze školek ( nemoci - asi tak 1 za 3týdny to máme po celý rok kromě léta),  zajištění hlídání,  hledat jiné hlídání,  když slečna nepřišla atd atd. Bylo to fakt fakt narocny. Do toho mladší je takový uplakanek, takže každého ráno namotivovat, aby tam neplakala atd...po 8 mesicich se teprve trošičku ve školce rozkoukala, ale hodně to taky narusovaly časté nemoci a absence ve skolce. Ani jednou tam nespala, protoze jsem byla ráda, že aspoň už neplace ráno a ještě ji mučit Tim prespanim, to už jsem nedavala. 1x jí odváděl tatínek a brčel skoro taky když jí tam dával:) Z prace jsem zase odesla, spíše díky vedeni. 

Nyní nevím co....bojim se hledat práci,  protoze jsem si dala asi 2 měsíční pauzu a ted na me teprve dolehl ten stres z toho kombinovani hlídání a rešení nemoci a stresu z male ze skolky:(((

Pracovní nabídky bych mela, ale mám strach jak to mala zvládne ve skolce, protoze se teprve ve 4 letech dostala do školky u nás ve městě.  Takže to bude pro ni zase zmena:((( Pracovní nabidka je výhodna a je to i zkrácení úvazek,  ale už nechci řešit to hlídání a hlavně mi teprve ted došlo,  že asi pro ni není úplně nejlepší ji nechávat s cizími lidmi, když je to takový introvert:((. Možná to moc resim:( a možná jsem i Já zavislá na nich:( Starší jde ted do školy a spala od malička sama v postýlce,  mladší jsou 4 a spala od 1 roku se mnou, protoze straně plakala a budila se s pláčem az skoro do 3 let. Starší pak samozřejme taky spala se mnou, protoze tam nechtěla byt sama. A taky jsem je chtěla Mít na ocich kvůli častým nemocem ( dávyvý kasel).

Ted to vypadá tak, že už přes rok spím Já s holkama v ložnici a manžel v dětském pokoji. Oběma nám to vadi. Ale jsme moc měkký:/ Ted se zvykani na vlastni postýlku nehodi, takže čekám až budou zabehnuty ve skole a skolce a třeba po měsíci bych to začala zkouset.

Člověk musí byt asi trochu sobec, aby mu nejaky "svuj"život zůstal.  Nechodim ani moc s kamoskama, ani na cviceni ( jako před detmi ), natoz někam s manzelem.

Svoje deti miluji nadevše,  ale nechci jim obetovat zivot, chci žit s nimi. 

Bojím se do práce taky proto, protože vím, že budou často nemocný a já jsem si nemocenskou nikdy snad nebrala, protože jsem se bála, aby mě pak nevvyhodily, tak budu pořád chybět:( Můžu se střídat s manželem, ale pořád to bude minimálně 10 dní v každém měsíci:/ Jako zdravotní sestra  přece nemůžu pracovat a nechat pak doktorku ve štychu:( Jak to dělaj lidi, co  maj pořád nemocný děti?? Ted jsem pracovním úřadě, takže mám ještě pár měsíců čas, ale pak.....

Nemate někdo návod? :))   asi to všechno beru za pšatný konec:(((