Poprvé u zubařky

Milé maminky,
dnes jsme byli poprvé u zubařky. Syn má dva roky. A to je právě to, internet je plný toho, že se má chodit od prvního zubu (za mě se chodilo až od tří let) a dr. se sama divila, že už jdu teď ve dvou letech, sama by to nechala na třetí. Ale to je téma k další diskuzi, spíš jde o ten přístup.
Synovi jsem vysvětlovala, ukazovala, co se u zubaře dělá a to pár týdnu dopředu. Stejně to nepomohlo, protože má panickou hrůzu ze všech bílých plášťů. Takže jak se mi ho podařilo na sebe posadit na sebe na křeslo, tak to teprve začalo. Párkrát kousnul zubařku do prstu, ale neúmyslně, což si ona vyložila jinak, pak jí v záchvatu paniky zatahal za plášť, ale nic se nestalo, ale ona byla úplně hotová, ujely jí nervy a zařvala na mě, že jako na takový scény nejsou zvědaví, že jsem mu to měla předem vysvětlit, co ho čeká, což jsem samozřejmě udělala. Prostě mě tam seřvala na dvě doby jak malou neschopnou holku, i když sotva vylezla školu, což je taky asi ten problém. Evidentně vlastní děti nemá. Já chápu, že hodně maminek chodí k dr. od prvního zoubky a jsou naučené být potichu za všech okolností, ale pořád existuje spousta dětí, které mají z doktorů strach a to i do vyššího věku a také je dost dětí, které chodí do školky a zubaře ještě neviděly. Toto bych neřešila, ale ten její přístup..naprosto mě dorazila sestra, když ho nutila, ať si vyplivne a on plnou pusu pasty, uplakanej..vždyť neplive ani doma, i když mu to vysvětluju. Někdo možná plive dřív, ale děti známých začly až po třetím roce, když to začali trochu víc chápat. Pak mi řekla, že za půl roku mám přijít na kontrolu znova AŽ PRÝ DOSTANE VÍC ROZUMU.
Měl skvrnku hnědou na zubu, prý pije hodně čaje a maličkatou dírku u krčku jednoho zubu, prý z toho, že pil dlouho z flašky (cca rok), ale naštěstí jinak vše v pořádku. K této zubařce jsem přestoupila nedávno i já a myslím, že s dospělými jí to jde trochu líp než s dětmi, ale naprosto mě dnes dorazila svou netrpělivostí. Syn mi teda pláče úplně všude - na RTG jsem s ním sama zápasila hodinu, nikdo mi nepomohl, jen koukali a pak jen řekli, že ty snímky jsou stejně k ničemu, hlavně, že ho rentgenovali hodinu. Když příjde k pediatr. tak ta už se minule začala divit, že pořád brečí (jak by ne, když jí nemá spojenou s ničím pozitivním) a jediný z koho nebrečel byla alergoložka, která na sobě ale neměla bilý plášť-tu si oblíbil.
Copak mám jako jediná dítě, které ve dvou letech brečí u doktorů? Já se o nich bavím hezky, připravuju ho na to a říkám, že se jen na něj podívají, že ho nic bolet nebude, ale stejně pláče.