Po 15 letech

:qu: :qu: :qu: to jsi mě potěšila. V pondělí jdu na kontrolu, uvidíme, jestli něco uvidíme - doufám, že jo. Docela jsem se tady uklidnila a už nebudu hledat žádné "nové a přesné" informace. Zvládla jsem mimi v 21 v pohodě bez knížek a informací a byla jsem mladá, nezkušená, vyblblá a všechno bylo v pohodě. Tak proč by to tak nemohlo být teď viď? :dance:
Snažím se věřit ale to víš, červíček hlodá, hlodá. No nic. Nenechám ho hlodat. Budu si to užívat. Docela ti závidím, že máš 32 tt. Já zítra začínám 11, ale určitě se k vytouženému cíli taky dohrabu. Přeji hodně zdraví tobě i bříšku a moc díky. :a:

ano, už se těším na tu dopolední samomluvu a odpolední puberťácký : wo co jako déééééééé? :s: díky za podporu :a:

ale nebudeš se určitě doma nudit. já se se staršídcerou musím i učit takže to u nás doma vypadá tak, že sedíme v kuchyni u velkého stolu, Matese mám u prsa a řeším úkoly 5.třídy s kecama typu: to je jedno, tohle ti neřeknu, co je ti do toho a tak fakt sranda... ale co nebyla jsem lepší :s:

no, u nás už jsme malinko dál. Ta puberta je u nás v plné síle. Ale zdá se mi, že těch 14 dní co ví, že jsem těhotná, že víc pomáhá a míň prudí. Doufám, že jí to vydrží. Včera jsme se dozvěděli, že ji přijali na střední kam chtěla, tak je úplně happy, ale na druhou stranu to má všechno "na háku.." (někdy ty výrazy normálně nepobírám). takže nudit se určitě nebudu. Rozlousknout co mi chce říct mimi a naše mladá - zabere mi to dost času :s: :s:

děkuju moc. Doufám, že se tu budeme setkávat dlouho a často a bude všechno v poho.... :dance:

.... taky gratuluji a džím pěsti, aby to dobře dopadlo. :a: Já první těhotenství měla naprosto bez problémů (až na každovečerní zvracení od 2. měsíce do 7.), ale jinak pohoda, dcera je naprosto zdravá :qu: a teď mě spíš vyblbnou lidi kolem mě a internet. Kdyby se všude psalo jen to dobré, jsem v klidu a užívám si. Možná si víc užiju až druhou polovinu - budu vědět o mimi víc, už se nebudu tak strachovat a budu vědět výsledky. Věřím tomu, že to bude OK. :°:

s tím internetem máš pravdu,taky si občaas říkám jestli bych jednala stejně,kdybych byla už dříve víc informována.Ono je to na jednu stranu dobré se hodně dozvědět,ale na druhou no nevím.Teď se někde něco dočtu a už se na to ptám doktora.Naštěstí je asi na to zvyklí.vše mi vždycky pečlivě vysvětlí a tím mě hodně uklidní.A co dcera už se těší na sourozence?Syn už jo,ale ze začátku brblal,že když chtěl dřív bratříčka,že jsme ho neposlouchali,teď než vyroste už si s nim kopat prej nebude mít čas.A to že by to mohla být sestra vůbec nepřichází k úvahu,dobrý co? :s:

... naší dceři je to celkem jedno co to bude - hlavně něco !!!!! a prý "tomu" dovolí občas spát u ní v pokojíčku - přes den samozřejmě, takže by bylo lepší kdyby to byla holka, protože ona si chce vymalovat na růžovo a to přece klukovi nesluší. Ale prý když to bude kluk - taky dobrý. Už má na netu vybranou postýlku k sobě do pokojíku, aby přes den mimčo mohlo spinkat taky u ní...... :s:

mě je to taky jedno,ale syn chce brášku a o pokoj se dělit bude jedině s ním.Má ho na modrobílo a kdybych razantně nezakročila tak na stropě by byl nápis BANÍK.Ale jak ho znám tak bude naměkko i ze sestřičky.

:qu: :qu: tak naštěstí u nás tohle nehrozí, ale pokoj ve stylu Barbie (no až takhle úplně neeee...), taky není zrovna podle mých představ. Ale bude si tam dcera. Ale už povolila, že ho udělá půl na půl - prý kdyby něco.... :s:

to je,ale tolerance.Syn o růžové nechce ani slyšet.

No, člověk hlavně nesmí číst většinu článků na rodina.cz , protože tam jsou samé negativní věci... já tam snad nečetla ještě nic pozitivního... je pravda, že když jsem čekala první děti, tak jsem nevěděla skoro nic a tak jsem se ani neměla čím trápit... a teď naštěstí jsem to už nějak rozumně filtrovala a hlavně jsem celou dobu věřila, že bude všechno v pořádku... a po výsledcích z plodovky jsem začala nakupovat a shánět jak urvaná z řetězu, do té doby jsem měla jen pár maličkostí a raději jsem nic nekupovala, co kdyby... ale všechno dopadlo dobře, no a právě před chvílí mi PPL dovezla jídelní židličku pro toho našeho diblíka...
A když jsme u těch sourozenců, tak mě strašně mile překvapil patnáctiletý syn, jak se má k malé hezky, pohlídá, pochová, hraje si s ní, zabaví ji, když potřebuju něco udělat, mám ho k ruce, když koupu a není tu tatínek, dělá na malou ksichtíky a škleby a jí se to děsně líbí, to se zajíká smíchem, no ani jsem to od něj nějak nečekala... a když jdeme spolu venku, nakupovat a podobně, tak vozí kočárek... no já úplně čumím :00: ;) :s: :s: :s: :s:

Ono to nakonec bude nejlepší - udělat mezi dětmi takový rozdíl. Sice jsou to vlastně jedináčci oba, ale pak v budoucnu to stejně řešit nebudou o kolik jsou od sebe, hlavně že mají jeden druhého. A rodiče si je asi víc užijí takhle po jednom. Dcera se těší, až ji musím krotit. Taky jsem zatím s ničím nezačala. Počkám až na výsledky, abych něco neuspěchala. Bála ses plodovky? tady v okolí jsou názory, že to nemusí dopadnou špatně. Nemyslím výsledky, ale že se něco nepovedlo a ženská o mimi přišla. Nevím, ale zase nejistota, že by se něco nemuselo povést - pak by to byla rána. A taky jsem hrozně zvědavá. U prvního jsem nechtěla dopředu vědět nic, ale tady jo. :/;x:

Bála jsem se strašně, hlavně už dopředu, protože kvůli věku jsem počítala s tím, že na to budu muset jít... a bála jsem se hlavně toho, že to bude nepříjemné a bolestivé, když mě mají tak dlouhou jehlou píchnout do břicha s miminkem... no nakonec jsem na to šla, protože jsem si neuměla představit, že by se mi mohlo narodit postižené dítě, možná kdybych neměla už ty dvě, tak by mi to bylo jedno a šla bych do toho, ale takto jsem chtěla mít aspoň nějakou jistotu... samotný odběr byl v pohodě, skoro jsem to necítila, doktor Polák je moc příjemný lékař a dovedl mě naladit tak, že jsem se cítila v pohodě, riziko postižení bylo stejně velké jako riziko potratu, tak jsem si říkala, že nemám co ztratit a jistota je kulomet :-)
No a nevím proč, ale po tom odběru, ještě než jsem měla výsledky, tak jsem věděla, že to bude dobré a že mi jen potvrdí to, že budeme mít zdravou holčičku... ale ty tři týdny čekání byly dlouhé... jen jsem byla strašně opatrná, snažila jsem se jen polehávat, abych náhodou nějak neohrozila miminko, a pořád jsem hlídala pohyby, jestli je v pořádku a jestli se tam hemží... :cc):
No a jak říkám, sotva mi pak doktorka potvrdila, že je to dobré, že už nemusím mít ten klidový režim a schválila mi plavání a cvičení, tak jsem začala s obojím, abych se na mimi hezky připravila, už mě to ležení nějak zmáhalo... předtím jsem byla zvyklá každý víkend na nějakou aktivitu, lyže, běžky, kolo, horské túry a najednou jsem čtyři měsíce nic nedělala a chodila maximálně na vycházky... no od osmého týdne jsem byla doma na neschopence, tak už mě to prostě nebavilo...
A zase vím o spoustě holek, co byly na plodovce a nevím o žádné, která by potom měla nějaké problémy nebo to dopadlo špatně... tak to mě asi taky trochu uklidnilo... kamarádka, která měla malou ve 39 letech, byla dokonce třikrát, dvakrát hned na začátku na odběr choriových klků, potom na odběru z pupeční šňůry a pořád se jim něco nezdálo, tak nakonec i na amniocentéze a teď má malou Kačenku a zdravou a šikovnou, takže jsem si říkala, že když přežila ona tohle všechno, tak já ten jeden odběr zvládnu taky... a malá že bude po tatínkovi bojovník, tak to přežije ve vší parádě...

To je dobrý slyšet (teda číst). Taky si vždycky říkám, že když to zvládly ostatní, tak já taky. A přesně - protože už dítě mám, nešla bych do toho, abych donosila postižené dítě - pokud bych o tom věděla dopředu. Jen se bojím, že mě nechají hned doma. Chodím do práce a chtěla bych co nejdýl. Doma bych se asi zbláznila. Sedím v kanclu, pohyb jen co si naprogramuju sama (vedle do kanclu apod.). No uvidíme. Necháme to koňovi...... Díky. :a:

to jsem ještě já...byla jsem ve 12.tt. ( placené vyšetření )a v 16.tt. v porodnici na krvi a vyšetření na Downa aj. a na základě dobrých výsledků mně řekli,že na amnio už nemusím :qu: byla jsem moc ráda,protože jsem se bála rizika potratu a také jsem chtěla chodit do práce - stále ještě pracuji,končím za 14 dní :dance: Zkus se poptat a uvidíš,co ti řeknou - mně to doporučily kamarádky,doktor dělal mrtvého brouka - ale on mi neřekne téměř nic - jen,že je vše v pořádku a jestli už nechci zůstat doma :n: Nevím,podle čeho natáčejí ty srandovní seriály :s:

Ahojky, dneska jsem byla na prohlídce. Je všechno v pořádku, mimi je 43 mm velké a příští týden jdu do genetické poradny. pak testy a uvidíme. Doktor je můj dlouholetý známý, ví o všech mých problémech a nechce nic zanedbat. Tak pro klid to vše podstoupím a bude. uvidíme. Díky moc a přeji tobě i bříšku hodně zdraví a pohody. :a:

že máš takového doktora... začátek máš za sebou a teď už budete jenom růst :qu: Přeji ti klidné těhu,užívej si to,jak nejlépe můžeš ;) a vše ať je OK! A dej někdy vědět,jak rostete! :a:

:h: gratuluji a moc děkuju. Ano, rozhodla jsem se a určitě jsem se rozhodla správně, ať si v mém okolí říká kdo chce co chce. Budu si to užívat. Tobě přeji hodnou a zdravou Janičku a hodně pohody. A děkuju !!!!!!! :a:

..... a moc děkuju za podporu. Od té doby co jsem se sem přihlásila jsem nějak klidnější. A doufám, že to tím nezkazím. Je bezva vědět, že v tom nejsem sama a jsou i případy, že je všechno v pohodě. Já mám kolem sebe bohužel spoustu lidí, u kterých je nějaký problém. A jsou daleko mladší. Platí si několikáté umělé oplodnění, když už otěhotní - potratí..... :r: Dnes je každá snad na rizikovém, protože má problém. Je pravda - spoustu věcí neovlivním, tak hlavně klídek, ať si něco nezkazím sama. A je pravda - je to úplně jiné, než tenkrát. Tak doufám, že si to budu užívat se vším všudy až do konce a v říjnu budu :dance: :\x: :||): :/;x: :cc): :cc):
papa

To jsem ráda. Mám pořád takový špatný pocit - co když přijdu na kontrolu a mimi tam nebude? Je to hlavně tím, že je internet, spousta problémů, kolem sebe mám mladý holky, který bohužel musí mimi řešit umělým, pak mají potíže, nebo se to nedaří, pořád se o tom mluví a já mám strach. Tenkrát před 15 lety jsem to tak neřešila. Napadlo mě sice - aby bylo miminko zdravé, ale jinak nic. A teď? Když čtu - zmlklý potrat, zvýšené riziko věkem atd. .... :§) Ale dávám tomu volný průběh, dávám mimi šanci a doufám, že to bude dobrý. :dance: Navíc mě hodně překvapila dcera jak se neskutečně těší a já se ale bojím - aby to dobře dopadlo. Ale tady po přečtení je strach menší.

bezva, je dobrý vědět, že jsem se nezbláznila jen já s manželem :\r/ :\x: Zatím to nikde kolem sebe nevytrubuju (asi z opatrnosti), ale nejbližší - hlavně šéf - to ví a občas někdo kouká hodně vyjeveně !!! Ale já si z toho nic nedělám - je to přece normální ne??? Díky :qu:

držím palečky a děkuji. Doufám, že v říjnu taky budu psát samé hezké zprávy. Lehký porod, zdravé mimi a hodně štěstí :cc):

Jo, to máš pravdu, je to jiný... ale řekla bych, že to bylo mnohem lepší a krásnější a úžasnější než v jednadvaceti... teď se cítím mnohem lépe... jsem klidnější, vyrovnanější, nejsem už ze všeho vyplašená, lépe to zvládám, teda zvládala jsem jak to těhotenství, tak i teď to miminko... a užívám si to, vždyť je to nejspíš už naposledy v životě a víckrát to už nezažiju... tak to stojí za to...

Určitě dobře to dopadne přece...... Pořád si říkám, že čím míň na to budu myslet, tím líp. Jen po těch letech je to nějaký jiný.