odchod

udelala si hoodne tezkej krok ja od svojeho odesla taky ale bez mimca jeste s pupkem byl to jen vyhruznej odchod tak nastesti sem nemusela k nasim taky by mely problem to pochopit snad to pochopi fandim ti moc je dulezity mit nekoho kdo te podrzi a snad to ten tvuj pochopi

ahojky, nevím jaké máte problémy, ale to je vcelku jedno, pokud odchod k rodičům pomůže tak si udělala dobře. Já jsem takhle za 5 měs. už odešla 2x, rozdíl je v tom, že byt je můj, tak že jsem se vždycky vrátila. Také to nemám s mým chlapem lehké, na prvním místě jsou kamarádi, hospoda, koníčky a pak já a Ála, ale toho miluje. Vždycky tomu tak bylo, dokonce jsme to jednou zařízla na 1,5 roku, přesvědčená, že už nikdy, tenkrát bych to i odpřísáhla a hele jsme spolu a máme malého, ale vztah je pořád stejně na ho.... Jak to řešit, vždycky jsem chtěla mít úplnou rodinu, ale teď už vím, že ne za každou cene, tak že je to asi jen otázka času a mě to moc mrzí, protože ho i přesto mám moooc ráda, ale doposud jsem se nesrvonala z jeho životním stylem a to je to už 8 let co se známe.

HOlky, díky moc za podporu. :k: Mamina mi řekla, že tu zůstat samozřejmě můžu, ale nelíbí se jí, když jsem tu bez Míry. Takže tu zkusim vydržet co nejdýl. Ona v srpnu odjíždí na dovolenou, tak v tu dobu tady budu v klidu. HOlky díky ještě jednou a držte mi palce

Ahoj kočko, tak teda klobouk dolu, že si našla odvahu.....je mi moc líto co se ti děje a neumím si představit, co bych na tvém místě dělaal já.... držím palečky :k:

Terčulo, tak v první řadě ti gratuluju k té obrovské odvaze sbalit se s malou a odejít od chlapa. a když už jsi tu odvahu našla, tak by byla škoda, se zase vracet zpátky. ten nejtěžší krok už máš za sebou a určitě teď půjde všechno líp. zkus se o tom všem pobavit s vašima. třeba si alespoň ujasněte, jak přibližně dlouho by jsi chtěla u rodičů být. třeba vaši ani nemají představu u vážnosti tvojí ssituace s manželem.

jsi moc statečná, že si dokázala odejít od manžela! Doufám, že se mu v hlavě rozsvítí a uvědomí si ty svoje špatný stránky a bude se snažit to změnit, aby vás dostal zpátky! Určitě nestačí, aby hned přijel, řekl něco hezkýho a ty by ses měla vrátit. To uričtě ne, chce to chvíli čas, nechat ho pár dnů vycukat! Snad to půjde. S vašima mě to mrzí dvojnásob, že ti nejsou oporou v době, kdy to potřebuješ! Oni rodiče neradi vidí, že jejich dítě není tak šťastné, jak si mysleli, ale doufám, že se umoudří a bude to mezi váma všechno dobrý a nechají tě tam, dokud se domácí situace nevyřeší a nebudou mít blbý řeči! Držím palce, ať se všechno v dobré obrátí! A pokud to s manželem neklapne, tak nebudeš první, ani poslední, co bude dítko vychovávat sama. Já s tím svým sice jsem, ale je tam zaměstnanej, že mi taky připadá, že dítě vychovávám jen já a kdybych od něho někdy odešla, tak mimčo nepocítí pomalu ani žádnou změnu.

Ahoj, myslím, že jsi udělala dobře, že si odešla. Nejde o to, zda u vašich zůstaneš víkend nebo měsíc, ale hlavně si chlapovi ukázala, že dokážeš odejít i s dítětem. Myslím, že holky mají pravdu, měla by sis o tom promluvit s vašima, že tam chceš pár dnů zůstat, než se to nějak vyřeší. Určitě by nebylo rozumný jen proto, že tam za tebou přijel a chtěl o problému mluvit, se sbalit a jet s ním domů. Bude mít pocit, že to "vlastně stačilo" a za pár dnů budeš v naprosto stejný situaci. Jedna věc je si o něčem promluvit, a druhá je začít něco měnit a pokud on svoje chování nezmění, tak asi moc šťastná nebudeš. Vím, že to je těžký. Mám něco podobnýho za sebou, ale odešel on od nás, já zůstala s našima v baráku, pár týdnů mi jezdil vyprávět, jak žije skvělý život, jak mu jde kariéra atd, moc dobře jsem věděla, že kecá. Po třech měsících se mi tady u kafe rozbrečel jak malý kluk, že ví že to celý p....l, že mu chybíme, že to vůbec není tak růžový tak říkal, ale když jsem se ho zeptala, co je schopen a ochoten on sám změnit, tak utřel slzy a řekl, že nic. Tak jsem zůstala s klukem radši sama, sama ho vychovávala, našimi mi pomáhali, peníze jsem odmítla, podnikala jsem i na mateřský, ale byla jsem ráda, když ho vzali na procházku, hráli si s ním. Dnes jsem konečně rozvedená, a to, že jsem "vyhrála" jsem věděla od okamžiku, kdy brečel u kafe, protože to co v tu chvíli říkal, bylo jediný upřímný. Dejte si nějaký čas, oba přijdete na to, co vlastně chcete nebo nechcete, i když ty to budeš mít těžký, máš malý mimčo a hormony pracují i za tebe a bohužel možná i proti tobě, asi budeš přemýšlet, že chceš, aby dítě mělo a vyrůstalo se svým tátou. Bojovala jsem s tím samým, a jsem ráda, že vyhrál zdravý rozum a úsudek. Hodně štěstí ať se již rozhodneš jakkoliv. :one:

Ahoj Teri, jsi silná že si to vůbec zvládla. Ale nezlob se na mě. myslím si, že tvůj mužíček není zrovna ten tip, co by to pochopil a jestli se k němu vrátíš bude ti to dávata sežrat ještě víc.(pamatuju si s ním tvé trápení ještě před porodem) zkus vydržet u vašich a třeba se najde nějaké jiné řešení. Co nějaká kamarádka, která je sama, a mohla bys u ní být nebo tak něco? je to těžké, ale to zvládneš. :one:

Ahoj Teri, je mi to moc líto, ale jinak to asi opravdu nejde. Udělala bych to stejně. Zkus vašim vysvětlit jak se věci mají a snad to pochopí. Oni mají vždycky plnou hubu keců jak se můžeš kdykoliv vrátit, ale když jednou z toho hnízda vylítneš, tak vidí neradi, že by si se měla zase vrcet. Je to stejný jako všude jinde v přírodě. Ještě že my jsme aspoň oproti jiným inteligentnější a můžem si to všechno vysvětlit.

Teri,proč jsi mi nedala vědět?To zvládneš,neboj,vašim vysětli situaci a čekej,kdy Míra dojede a co bude dělat.A uvidíš.Držím pěsti,mohly jsme ale o tom pokecat na icq..

Terčo, to je hrozné. Můžu se zeptat, jaké jste měli s manželem problémy,že to tak skončilo? Tvůj postup schvaluju, chce to odvahu, ale někdy to je jediná cesta, jak chlapa donutit si uvědomit, co doma má. Měli jsme to taky tak - ale bez miminka. Taky jsem odešla k rodičům a bylo to utrpení, ale stálo to za to. Tak vašim vysvětli, že to snad není natrvalo, že jen potřebuješ, aby se dubová palice tvého manžela trochu potrápila. Přeju hodně štěstí a síly!