Něco o nás

Hojte ženy, tak už zase utekl další měsíc a u nás se přihodila spousta nových věcí. Tentokrát začnu u Toníčka, aby mu tu nebylo líto. Number one je, že si synek přestal kousat nehty! Dokonce už jsme je 3x stříhali. Ve stejné záležitosti jako bylo kousání nehtů začal i normálně spát, takže už nepláče ze spaní a chrupe celou noc klidně (sem tam zabéká, ale než k němu stihnu vstát, tak zase utichne). Takže frustrace je asi za ním a vypadá to, že bez nějakých trvalých následků. Sláva. Mluví stále víc a víc, neustále popisuje děje kolem sebe, oblíbené konstatování činnosti posledních dní je že "Kapik šape, nohy má, osásek má." (Tapik /náš pes/ šlape, protože má nohy. má i ocásek) - u téhle větičky s mužem učuráváme smíchy. jinak samozřejmě "táta šape nohy má, máma šape nohy má, mimi šape nohy má". Bobek do nočníku stále bohužel, ale minulý týden byla taková první vlaštovka: šla jsem vyzvednout synka po spaní do pokojíčku - seděl na nočníku, který si donesl do postele, a vítězoslavně mi oznamoval, že dělal bobek na nočníku a že chce ten slibovanej bonbon....detail je, že si nesundal pyžamo ani plínu. A dneska večer jsem uvažovala, jestli ho mám přerazit nebo pochválit: v pokojíčku má koberec s motivem silnic a ulic. Něco se mi na tom nezdálo, tak jsem na koberec zírala, co je tam divně - synek si na silnici křídou domaloval auta :s:
A Leuška sice nohy má, ale ještě nešape, nicméně poslední dny stojí a sedí. Oboje zvládla tak nějak zároveň. Sezení není asi moc IN, ale sem tam jí v sedu načapám. Za to stát někde jako tyčka, to je asi uplně boží :s: naštěstí je holka rozumná (měla jsem obavy, že bude šídlo neposedný a nebude se chovat bezpečně a my budeme chytat a přemýšlet, jestli jí máme nechat spadnout nebo ne) a o svůj holý život se bojí, takže se i velice rychle naučila dostat se zpátky na čtyři, lépeřečeno do lehu. zvolila docela zajímavou techniku - neskrčí nožky, ale jednou rukou se drží třeba gauče a ohýbá se k zemi tak, aby se druhou ručkou dotkla podlahy a pak už je to dobrý, pokrčí nožku a je na zemi. Když se Toník dostal do fáze "stojím nonstop", tak měl z toho takovou radost, že zajásal, samou radostí zvedl obě ručky nad hlavu a letěl po zádech k zemi :00:
Taky máme z Leušky správnou cvičenou opičku - ukazuje pá-pá, že se má všelijak a když je v hodně dobrém rozmaru pochlubí se, jak je veliká. Hru "berany duc" stále miluje a je uplně nejlepší. sice má opačné pořadí - nedřív duc a potom berany, ale nebudeme se přece zabývat detaily. Jo, taky má zub. vlasně dva. Nevím, jestli jsem se tím prvním pochlubila, bylo to celkem náročný pro celou rodinu, protože zoubek o sobě dával vědět nějak moc dlouho a než vykoukl ven byla to snad celá věčnost, Leuška při ní prolila mnoho slz a málem si zničila hlasivky, maminka s tatínkem sem tam odložily nervy do kýblu a bratr tiše trpěl. Takže hurá, zub je na světě, v zápětí k němu přibyl druhý a celá rodina s mírnými obavamy očekává zuby horní.
Já jsem konečně sebrala odvahu a po jedné prima noci, kdy se dcerka dožadovala pozornosti mléka snad po hodině a půl jsem jí seznámila se skutečností, že v naší rodině se v noci spí bez podávání mléka či jiných tekutin. Dneska nás čeká třetí noc a jsem zvědavá, co přinese. První noc se probudila, když jsme si šli s mužem lehnout....plakala...mno palakala, řvala asi na 3x ale vždycky kdyyž už jsem byla přesvědčená, že jí jdu uklidnit, tak přestala :s: no a odhaduju, že do čtvrt hodiny to vzdala a chrupala až do 6.45. Druhá noc byla horší, to se opět vzbudila, když jsme šli spát, a pak ještě asi 2x. Nějak se nechtěla smířit s tím, že jí jenom pochovám, ale potřeba spánku byla asi silnější. Za to ráno bylo veselejší, opět se probudila kolem sedmý, dostala mlíko, jenže já se nemohla probudit, tak jsem jí strčila zpátky do postýlky a já zamířila do postele. Místo chrastítek a podobně nudných hraček vyfasovala jedno auto a s poklidem si s ním hrála až do půl devátý...možná by vydržela dýl, ale už se probudil i Toník a dožadoval se kakaa.
Také jsme měli poslední měsíc ve znamení rýmy a horeček. Tak nějak si je děti předávaly mezi sebou, někdy rýmu sesynchronizovaly. Předminulý týden se dokonce společně tvářily, že snad budou nemocní - oběma vylítla horečka, byly jak kamínka, Toníček se dokonce hlásil o spaní. tak jsem oba dva bobečky uložila, a na noc se vyzbrojila lékárnenským arzenálem paralenů, nurofenů, teploměrů, pečilivě poznačlila na papírky, kdy jsem komu teplotu měřila, kolik jsem naměřila a pokud jsem podala lék, tak jaký. S tímhle jsem měla problém u jednoho dítka, tak si raději naměřený teplotky píšu. Byla jsem na sebe hrdá, jak se dokážu rychle připravit na nepřítele jménem Horečka. Psychicky jsem se nachystala na krušnou noc, která proběhla naprosto v pořádku...Toník se prospal a ráno byl bez teplot, Leuška měla lehce zvýšenou, která vydržela sotva do oběda....tak takovéhle marodění bych si představovala pokaždé :s:
A abychom se doma nenudili, tak mi náš žravý pes (bígl) sežral pastilky na bolavej krk...ten bambula zbaštil skoro celý balení Tantum verde, protože jsem nána pitomá a nechala ho ležet v koupelně na umyvadle, abych k tomu v noci neměla daleko :-( tak jsem volala veterináři, co s tim, protože na příbalovým letáku psali o vyvolání zvracení při požití většího množství....takže chudák Tapik, sežral pálivý bonbony a já ho prak prolila vodou s kysličníkem. Ono by se mu asi nic nestalo, ale náhoda je blbec.
Tak to je asi tak vše....mno, jak tak koukám, málo toho není :s: