Náš porod

Ahoj děvčátka, mam chviličku čas, tak semka písnu své dojmy z porodu, než to zapomenu. :)
Takže vše začlo ve čt asi po 4 hodině ráno, když jsem si myslela, že mi praskla voda, jeli jsme do porodnice půjčeným autem od tchána, protože naše bylo rozbitý. V porodnici mě po prohlídce poslali domů, že to voda nebyla. Doteď nevim, co to bylo. :n:
No, ale jak se ve mně paní doktorka porejpala (ještě mi řekla, že jsem citlivka, au au), tak mi začlo bolet břicho. Druhý den už jsem měla kontrakce pravidelně po asi 5 minutách, tak jsme si zase šli půjčit auto a vyrazili do porodnice. Na ozvách byly kontrakce slabý, takže prohlídka, mimochodem u té samé dr. co den před tím. Ta už se mě ptala, co tam zase dělam, že to je slabý. Já myslela, že když jsou pravidelný, tak na tom nezáleží, jak jsou silný. No ostuda. To tam ještě byly praktikantky, takže tam na mě při vyšetření koukalo 5 lidí. :00: A jelo se zase domů.
Jsem říkala, že snad raději budu rodit doma, než tam zase jet. Už by si ťukali na čelo, že nejsem normální. :00:
No kontrakce nemizely. Já další noc nespala. Ráno jsem rozdýchávala už po 3 minutách, to manžel řekl, že prostě jedeme, i když já nechtěla. Bála jsem se, že nás zase pošlou domů, ale nakonec jsme se sbalili a u dveří najednou kontrakce tak po 8 minutách, takže jsme zůstali doma. Dopoledne přijela mamka, jeli jsme na oběd, já si před tim dala horkou vanu tady na rady holek a jeli jsme. V restauraci jsem už docela rostla bolestí a kontrakce po 4 minutách, pak ještě do Makra. Manžel a mamina mě chtěli hned odvézt do porodnice, ale skoro jsme se pohádali, já tam nechtěla. Takže domů. To jsem měla kontrakce různě, jedna po 8, druhá po 2 minutách a tak. V 5 manžel nevydržel a volal do porodnice, jestli mámem přijet nebo ne. Já už totiž doma brečela. Byla jsem vyřízená. Od čt jsem vlastně vůbec nespala a jak mě pořád posílali domů, tak jsem byla psychicky mimo. No, že máme přijet, natočili mně ozvy, kontrakce byly, ale nepravidelný, pak mě prohlídl doktor. Bála jsem se, že to bude bolet víc jak od tý dr ze dne před tim, přeci jen, chlap má větší ruce. Ale on byl opatrnej, napřed do mě dal jen dva prsty a až potom ruku, takže to bylo jen nepříjemný, ale nebolelo. A říkal, že je na mně vidět, že už chci rodit, tak mi udělal Hamiltonův hmat. Příjemný to nebylo, ale když jsme to měla za sebou , hrozně jsem mu děkovala. Říkal, že máme jet domů, jít na procházku a že si myslí, že za hodinku nebo dvě budeme zpátky. A taky že jo. V 7 večer, dvě hodiny po tom hmatu, jsme byli zpátky. Napřed jsem teda zase volala, protože kontrakce jsem měla silnější, ale pořád nepravidelný. Byly ale po minutě až po 4. Poslali mě rovnou na příjem. Tam byla taková "milá" sestřička. Jsem litovala, že jsem nejela do jiný porodnice. Vůbec nebrala ohled na to, že mam kontrakci a musela jsem vleže vypsat papíry, dostala vynadáno, že nemam zprávy od doktorů. Copak mně někdo řekl, že v porodnici budou chtít vědět, jak jsem na tom s ledvinama apod?
Vynadala i manželovi, no prostě lepší sestra na odd neni. :jawdrop:
pak mě přišel vyšetřit dr a asistentka. Že jsem otevřená na 1-2 prsty. :00: Já si bláhově myslela, že když mam takhle častý kontrakce, tak už budu na víc. :00:
Dali mě na sál, udělali klistýr yalem, sestřičku jsem setřela. Hned říkala, že to ale potřebuju dva. Já je naštěstí měla. Tak sklapla. Pak přišel manžel, byl zaplatit za porod, že tam může být. A čekalo se. Šla jsem do sprchy, pak drtila manželovi ruku. Prej mu v ní ruplo. :s: Sedět jsem nemohla, takže ani balon. Tak jsem chodila nebo stála v tý sprše. Několikrát jsem dostala vynadáno, že špatně dýcham. V půl 12 mi přišli prasknout vodu. Rupnul mi ji rukou než mu podala ty nůžky nebo co. To byla sprška. jsem v tom ležela, fuj. No a pak přišla asistentka. Byla úžasná. Sestru už jsem potom neviděla. řekla mi, že si můžu dát vanu, jsem si myslela, že když mam prasklou vodu, tak nemůžu, ale prej jo. Tak jsem byla naložená v horký vaně. Manžel minosil mokrý papírový utěrky ve studený vodě, protože se mi dělalo v tý horký vaně špatně. V 1.10 se mi podařilo přemluvit manžela, ať mi dojde pro něco na bolest, ale asistentka říkala, že na bolest v kříži mi pomůže jedině epidurál, ale tn by mi mohl zastavit porod a injekce, co jsem dostala po prasknutí tý vody byla k ničemu, ale že mi ji prej dají po další prohlídce. Ta měla bejt v 1.45. :00: Prej když jsem prvorodička, že netvrdí, že porodim za dvě hodiny, ale třeba za 4. :jawdrop: Tak 5 minut po tom, co odešla, už jsem fakt nemohla, chtělo se mi tlačit víc a víc a bolelo to jako prase. Manžel řekl, že mi pro epidurál nepůjde, že je to nebezpečný. Bych chtěla vidět jeho, jak by byl statečnej. :n: Tak jsem vylezla z tý vany, ani jsem se neutřela a šla jsem do sesterny sama, jestli je možný, že se mi chce už tlačit, tak jsem si měla vylézt na to lehátko a počkat na dr. Za chvilku tam byla asistentka, byla jsem na 9 prstů, takže žádný tlačení. Prej do hodiny bychom mohly tlačit. :jawdrop: Ale byla fak skvělá, každou kontrakci do mě dala ruku, asi kdybych náhodou tlačila, abych si neublížila. No a v půl 2 jsem mohla začít tlačit. Šla připravit věci na miminko, já tlačila jen pro sebe. To bylo divný. :s: Pak šla ke mně, já jak to bolelo, tak jsem zvedala zadek, což bylo špatně. Takže jsem slezla a tlačila ve stoje, manžel mě držel zezadu, abych nespadla. Vim jen, žemu to říkala, ale vůbec jsem ho nevnímala. Jen ten ohromnej tlak, ale bolest, když jsem zatlačila. Takže to jak nás učili na cvičení, při jedný kontrakci dlouhý tlačení, rychlej nádech a znova u mě nepřipadal v úvahu. To bylo tlačení, pak rozdýchávání zase tlačení a čekání. Asistentka ze mě musela bejt na nervy. :00: Ale neříkala nic. Jsem si chtěla říct o nástřih, hlavně aby to bylo rychlejší.
Pak jsem šla zpátky na lehátko, to už přišel doktor (sedl si k pc na druhej straně), dětský sestry, ještě jedna asistentka. Jak jsem tlačila, tak mě obě as. podporovaly, jsem jim za to vděčná, chválily mě, že mi to jde. Čekaly až se rozdýcham, nehonily mě, prostě to nechaly na mně. Když vykoukla havička, byla jsem v 7 nebi, anjednou ze mě všechno spadlo a já zatlačila i mimo kontrakci. maličká vyklouzla. :||): (vim, že se nemá koukat, ale nešlo odolat :) ) Daly mi ji na břicho a já byla tak mooooc šťastná. :h: V tu chvíli jsem si říkala, že bych to odrodila klidně znova. Ten pocit byl nádhernej. Pak už jen placenta, ale já se skoro nemohla soustředit, pořád jsem pozorovala, jak maličkou měří, váží a tak. Byla jsem bez nástřihu, myslim, že díky asistentce. manžel říkal, že jak jsem tlačila, ona mi říkala, jestli hodně nebo jen trochu, tak jezdila prstem kolem hlavičky, až vyklouzla. :one:
Šitího jsem se bála, ale nebylo to nic. Je to cítit, ale nebolí to ani trochu. Mam asi 6 vnitřních a 2 vnější stehy, ale vážně to nebolelo.
Po porodu jsem musela zůstat 2 hodiny na sále, chtělo se mi na wc, chtěli mi dát bažanta, toho jsem odmítla. na to nikdy nevlezu. :n: A šla jsem na záchod. Manžel musel jít teda se mnou, kdyby se mi udělalo špatně. Ale bylo to ok. Jen trochu se mi motala hlava, ale v pohodě. Na pokoj jsem chtěla jít po svých, ale zakázali mi to, tak jsem se vezla, to bylo divný. :s:
na pokoji znova na záchod, zavřela jsem sestře dveře před nosem, by šla se mnou. :00: Když viděla, že jsem v pohodě, tak mi dovolila i sprchu. :) Měla jsem štěstí, že jsem byla hned v pohodě. Nikdo ze mě nechápal, ani spolubydlící ani dr ráno na vizitě. Jsem přiběhla, aby nečekal a on na mě, že vůbec nevypadam, jako bych před pár hodinama rodila. fakt mi nic nebylo. :) Spíš jsem se styděla před ostatníma, všechny chodily s rozkročenýma nohama, nemohly sedět a já nic takovýho nezažila. Takže porod bolestivej, ale potom paráda.
Teď už jsem dokonce i pod váhou, než jsem otěhotněla. Šlo to rychle, špek na břiše teda je, ale celkem dobrý.
Tak doufam, že jsem vás předporodní těhulky nevystrašila, porod bolí, dá se to zvládnout. Je to jako třeba u zubaře, taky to bolí, s injekcí je to paráda, ale vydržíte i bez ní. :one: A až budete držet ten poklad v náručí, tak opravdu na tu bolest zapomenete. Mně to vždycky přišlo jen jako fráze k uklidnění, abych se nebála, ale je to pravda. Jak se rozplýváte nad tim maličkym uzlíčkem, ani nemáte čas myslet na něco jinýho. Když jsem měla t ykontrakce před tlačenim, jsem řikala, už nikdy žádný dítě, ale hned po porodu jsem si byla jistá, že to chci zažít znova. Je to něco tak nádhernýho, že je mi i těch chlapů líto, že to nemůžou zažít.
Tak snad jsem vás neunudila, bylo to nějak delší. :///: