Můj porod...Pozor, je to hrozně dlouhý!:))))

Přznávám se, že na porod jsem se těšila. Nějaká stopa strachu z neznámého tam samozřejmě byla, ale ta fascinující skutečnost, že se v mém bříšku skrývá děťátko, které si za chvíli pochovám v náručí, které uvidím, moje sluníčko, na které jsem tak dlouho čekala, výrazně převažovala.
Tak tedy...celé těhotenství probíhalo poměrně v pohodě, ve 37.tt jsem byla stále zavřená (teda hrdlo mé dělohy), proto pro mě na prohlídce v 38tt. byl nález téměř spotřebovaného hrdla a prostupnosti pro prst, velkým překvapením. Paní doktorka se usmívala s tím, že porodím brzo. Jelikož jsem v té době měla docela časté a občas i pravidelné nebolestivé děložní stahy, začala jsme se urputně pozorovat, abych ten očekávaný okamžik nepropásla:))) Týden uběhl jako voda a nic. Na další prohlídce jsem dle dr. měla porodit na 90% do dalšího týdne. Sledování mých poslíčků nebralo konce a já jsem s každým dnem, kdy " ZASE NIC" začínala být rozmrzelá...připadalo mi, že mi ten porod snad někdo ukradl, že se už prostě konat nebude a dítě se z mé dělohy pomalu vypaří a po těhotenství už zase nebude nic:))
Splnila jsem neočekávaných 10% a v poradně mi navíc bylo sděleno, že do dalšího týdne určitě neporodím!:) Takže jsem to vzdala..a celkem oddaně jsem čekala na termín porodu a návštěvu poradny, kde mi dr. provede Hamiltonův hmat...
No a pak už to mělo následující průběh: úterý-Hamilton (trochu bolestivé, hodně jsem krvácela..od té doby až do porodu). Hmatem se spustila salva nebolestivých poslíčků, no, spíš poslů, pravidelných po 7 i 5 minutách, trvajících vždy několik hodin. Ale spát se s tím dalo:)
středa- poslíčci celé dopoledne, ale ZMĚNA!, ve 4 hod. odpoledne mě začalo při každém stahu bolet v zádech a to docela dost. V 11 hodin večer bolesti zesílily, břicho tvrdlo pravidelně po 5 minutách, takže jsem si říkala, že možná porod začíná a manžel mě odvezl do porodnice (transport v autě s takovými bolestmi byl docela šílený). V nemocnici zhodnotili můj nález za stejný jako v poradně na monitoru děložní činnost, ale nekoordinovanou, vše označili za bolestivé poslíčky a odeslali nás domů. Zoufalstvím se mi chtělo brečet, protože představa, že mám takové bolesti a jsou to jen poslíci, byla hrozná. Zaplavily mě šílené pochyby..jak ten porod zvládnu, když už jen tohle mě tak bolí? A jak, sakra, poznám, že rodím?!!!
Doma jsme byli ve dvanáct v noci, manžel šel spát a a já tiše trpět na gauč..každý stah jsem rozýchávala, bolela mě záda, postupně pak i břicho, stahy byly po 5 někdy po 7 minutách. Zapírala jsem při každé kontrakci nohy do gauče a někdy už začala trochu skučet...a čas běžel..noc bez zamhouření oka, dopoledne v posteli v křečích, bylo mi špatně od žaludku a hlavně hrozně psychicky, protože jsem byla vyčerpaná a pořád porod nikde.
V hlavě stále otázky, jak ten pravý porod od nepravého odliším a jak hrozné ty porodní bolesti asi musí být, když tohle jsou jen poslíčci?! Ve čtyři hodiny odpoledne stahy zesílily a byly po pěti minutách , někdy po šesti..a už jsem opravdu nemohla a brečela. Navíc mi začalo být horko a teploměr ukázal 37,6. Měla jsem toho plné zuby a zavolala do porodnice, jestli se nemůžeme alespoň přijet ukázat, že už nemám sílu, že když tak zase pojedem zpátky...
Dorazili jsme v půl sedmé. Po prohlídce, bylo prohlášení, že už jsem na dva prsty, a že porod už nejspíš začal, neskutečnou úlevou a v il mi do žil novou sílu. Už nebudu trpět zbytečně!!!! Následovala příprava, stahy byly po třech minutách a stále stejné intenzity jako doma. V osm hodin jsem nastoupila na porodní sál a dr. mi pustil vodu. Poprosila jsem o epidurál (ze strachu,c o bude následovat dalších možná dvanáct hodin, když už jen tohle bylo tak intenzivní..), takže mi dr. řekl, že se za hodinu vrátí a pokud budu na tři prsty můžeme epidurál zavést..Na tři prsty jsem byla, kontrakce po odtoku vody docela zesílily, ale daly se pěkně prodýchat a byly po třech minutách. Anesteziolog nastoupil , poprosil mě, abych v těch kontrakcích udělala kočičí hřbet a začal ..umrtvení , vpich , soukání..soukání..nezdařilo se...tak znovu, umrtvení, vpich...kontrakce po dvou minutách a šílené...znovu se nezdařilo! tak opět..umrtvení, vpich...kontrakce ..ale nějaká jiná!...ucítila jsem tlak..jako na velkou..nesmysl!prolítlo mi hlavou, ale nesměle jsem to sestřičce řekla. Ta mě zkontrolovala a povídá..! No, jo, už cítím hlavičku! "Tak toho pane doktore nechte, budeme tlačit."Byla jsem z toho úplně mimo, docela jsme se toho tlačení začala bát, ale taky jsme myslela na miminko, že musí ven, a že už bude za chvilku konečně s námi. Na tři kontrakce - celkem na 9 zatlačení už byla hlavička skoro venku..byly vidět bloňďaté vlásky...tlačení mě hrozně bolelo a připadalo mi na porodu daleko nejhorší..poslední zatlačení! nástřih (pěkně mě bolel) a už vidím zmítající se část tělíčka a hlavičku vše nějak obtočené pupeční šňůrou, kterou doktor rychle odmotával, uvnitř jsem ještě cítila pohybující se nožičky... a pak už bylo miminko celé venku..a plakalo! To jediné mi stačilo..je vpořádku, živé, pláče! Mám to za sebou, fakt jsem porodila! (ve 22 23, všehovšudy od přijetí za 3 a půl hod..) Neskutečný! Za chvíli přišel manžel s tím nejkrásnějším sluníčkem na světě, co špulilo pusinku a dělalo ksichtíky a já byla strašně šťastná a taky úplně vysílená...Následovalo šití (zase mě to pěkně bolelo) a už jsem vůbec měla všeho bolavého dost, už jsem chtěla jen klid a odpočívat!
Dvě hodiny jsme zůstali na sále sami a mazlili se s naším Tobiáškem...ještě nikdy jsem nebyla tak šťastná a začala jsme cítit k tom u drobečkovi něco neuvěřitelného, co roste každým dnem, každým pohledem na něj.. :h:
Porod byl pro mě záhul a šestinedělí s momentálně nalitým a tvrdý poprsím taky..:), ale jak tady všechny píšem, pro ty naše děti nejmilovanější to zato stojí!!!
Tak jsem vám to podrobně vylíčila:), snad jste nepadaly únavou:)...jsem toho pořád ještě plná , někdy mi to připadá jako sen!