Můj porod Adélky

Ahoj holky.Tak jsem se 7.1.2010 stala maminkou.Ve středu ,tedy 6.,ráno jsem byla na kontrole u svého gynekologa a tomu se nezdála křivka,tak mě poslal do nemocnice k hospitalizace.Obrečela jsem to,protože jsem netušila co mě čeká a najivně si myslela,že tam budu moc jezdit jen na pásy a zase půjdu domů.Kdepak,domů mě neposlali,naopak poslali přítele,aby mi přivezl potvrzení o otcovství z matriky kdyby se to náhodou zvrtlo.A také že jo.Pásy pořád děsný,takže mi udělali zátěžový test a zavedli tabletu na vyvolání.Měla jsem hrozný strach o malou,každý mi říkal něco jiného.Bolesti se dotavili půl hodiny po zavedení,bylo to jako silná MS,ale každé dvě minuty.Pak jsem pořád chodila na pásy a že to k porodu ještě není.byla jsem asi dvakrát na vyšetření,kdy jsem při jednom skoro brečela bolestí.To už jsem měla kontrakce dost silné,že jsem na pásech musela prodýchávat a měla jsem pocit,že se zblázním.Sama,nikdo mi nic nevysvětlil,přítele poslali domů a mně říkali,at nevyvádím,že jsou to jen poslíčci a že porod bude bolet ještě víc.Poradili mi teplou sprchu která vůbec ale vůbec nezabrala.V devět mi píchli injekci,aby mě bolesti přešli,že se mám vyspat a ráno na to půjdeme znovu.Představa hrozná,ale už jsem byla tak unavená,že jsem byla ráda.Bolesti přešli asi na deset minut,to bylo někdy půl desáté večer a začali znovu ale mnohem silnější.byli každé dvě minuty,někdy dokonce jedna střídala druhou.Stála jsem na chodbě a nahlas prodýchávala,do toho jsem střžídavě mluvila po telefonu s maminkou a přítelem,brečela jsem,že už nemůžu.V půlnoci jsem šla žadonit o něco proti bolesti,sestra mě poslala na vyšetření které říkalo,otevřená pro dva prsty k porodu to zatím nespěje.Vrátila jsem se zase na chodbu a šílela.Ve čtvrt na dvě se na mě sestřička už nemohla dívat,tak mě odvedla na sál,at si mě tam nechají.Udělali mi klistýr a že se mám jít tak na hodinku a půl sprchovat.Asi v půl třetí přišla PA napojila mě na pásy,kde jsem musela ležet na zádech a odešla.Na zádech byly bolesti nesnesitelný,pořád jsem špatně dáchyla a už i nahlas řvala.Vždycky na začátku kontrakce jsem si vzpomněla,že mám dýchat krátce a mělce,ale uprotřed kontakce už jsem nemohla a musela jsem řvát.Ve tři mi dovolili zavolat přítele a že se mám do půl čtvrté sprchovat.Pak přišla zase ta PA,vyšetřila mě a mně praskla voda.Najednou bolesti ještě zesílili a já už řvala,že to hrozně bolí.PA mi oznámila,že nemám tak vyvádět,že je to prostě porod a ten bolí.Zase jsem ležela na pásech,ted už na boku a prý at mám nataženou nohu.To nešlo,bolest byla ještě větší.Už mi začínalo být špatně od žaludku,měla jsem žízeň a byla jsem hrozně slabá.Přítel mi namočil ručník a pořád mi říkal,at tu nohu natáhnu.jeho jediného jsem byla schopná posloucta.Pak přišla Pa,prosila jsem ji,aby mě pustila do spchy,prý ještě 15 min,pak se půjdu sprchovat,dají mi epidurál a když budu správně dýchat tak máme do šesti porodíno.To bylo asi ve čtyři a tahle představa mě ničila.najednou říkám příteli,aby pro ní šel,že mě něco hrozně bolí na tom pásu,že mě asi škřípe nebo co.PA přišla a já jí najednou říkám,že potřebuju na velkou.Koukla se a říká,že jestli potřebuju tlačit,at klidně tlačím.pak už bylo všechno hrozně rychlý.Přišla doktorka,říkali mi at tlačím až budu cítit bolest a já začala tlačit bez ní. v tom mě doktorka naštřihla a já řvala jako blázen.Nevím,kolikrát jsem tlačila,ale najednou slyším přítele,jak mi říká,zlato zatlač a to už jsem zatlačila a najednou jsem viděla,jak malá vyjela ven.Hrozná úleva,bolestli zmizeli a já se musela znovu ptát,jestli mám holčičku.Nepopsatelný pocit úlevy,štěstí a zvláštních pocitů.Malá hned začala plakat,odnesli ji,ani na břicho mi ji nedali a to mě hrozně mrzí do teď.Přítel šel za nimi s fotákem a za chviličku si malou přinels v náručí.Pak mě doktorka vycévkovala,to jen štíplo a začala šít a to taky bolelo jak blázen.Dokonce jsem jí v tu chvíli říkala,že to bolí víc jak celý porod.Pak všichni odešli a nechali nás tam.byla jsem hrozně unavená,ale spát jsem nechtěla,pořád jsem se na malou chtěla dívat,ale ležela v postýlce a pořádně jsem na ni neviděla,tak mi ji přítel nosil kolem postele abych si ji prohlédla.Přítel prý z toho byl úplně vedle,prý když si malou fotil skoro brečel.Pak přišla dětská sestra a malou jsme přiložily.Hned se chytla.Na sále jsme strávily dvě hodiny,pak mě odvezli na pokoj a přítel jel domů.Asi za dvě hodiny jsem se šla osprchovat,pak mi přinesli malou na kojení a asi za další tři hodiny už jsem jí měla u sebe.
Takže Adélka se narodila 7.1.2010 po vyvolání ve 38+0,vážila 2,79kg,měřila 47cm a byla naprosto v pořádku.Závěrem bych chtěla říct,že jsem byla s chováním PA naprosto nespokojená a kdybych měla někdy jít rodit znovu,určitě bych si s sebou přivedla svou vlastní.Porodní bolesti přejdou,stehy se zahojí a na bolest se časem zapomene,ale na chování PA nezapomenu nikdy.Přítel mi hodně pomohl,jsem ráda,že tam byl se mnou,víc nás to spojilo a věřím,že kdyby tam se mnou byl celou dobu zvládla bych to lépe.Ted už jsme konečně doma a těšíme se z každé minuty.Nejsem moc dobrý vypravěč,tak doufám,že jste se v tom moc neztratily a těm,co dočetly až sem děkuji:o)