Můj porod

Chtěla bych se s vámi také podělit o svůj zážitek z porodu. Věděla jsem, že čekám holčičku a moc jsme se těšili - ona na nás ale asi moc ne, protože se chtěla kouknout na svět až pět dní po termínu :) Ten poslední měsíc a hlavně poslední dny před porodem už jsem opravdu nevěděla, jak sedět, ležet, chodit... Chodila jsem pořád do schodů, skákala na baloně, "znásilnovala" přítele, abychom ji vyhnali :)) ale ona měla svoji hlavu a načasované to měla taky podle sebe. Večer 9.3. jsem začla být strašně unavená, což jsem kupodivu ke konci těhotenství moc nebyla, tak mě to překvapilo, opravdu jsem měla obrovské nutkání si jít lehnout - tělo vědělo proč :) Ve 4.45 hod. ráno mi praskla voda, čemuž tedy ještě předcházely nepravidelné kontrakce zhruba od jedné hodiny v noci. Kolem půl páte už to opravdu hodně bolelo a chytala jsem přítele za ruku - ten spal :) Pak mi za chvíli praskla voda, tak mu to říkám a on: Ale já nic nevidím. Já: Ale já to cítím! Tak vystartoval z postele a prý, co má dělat. Já jsem zatím šla do koupelny, kde mi ještě odtekl další proud vody, prostě byla povoden - přítel nechápal :) Osprchovala jsem se, oholila (aby mě netrápili tam), hodila si vlasy do culíku, sbalila věci a jelo se. Nejhorší při jízdě autem bylo přejíždění kolejí při kontrakci, to jsem opravdu trpěla. V nemocnici nás hned přijali, sepsali potřebné věci a pak už nás umístili na pokoj, kde jsem měla rodit (rodila jsem v Olomouci). Napřed se ty bolesti vcelku daly přežít, hopsala jsem na baloně, polehávala, když přišly už větší bolesti, tak jsem stála opřená o stůl s roztaženýma nohama, aby miminko mohlo lépe sestupovat. Pro urychlení porodu mi daly oxitocyn, jestli si ten název ještě dobře pamatuju. Zhruba po osmi hodinách od prasknutí vody jsem šla rodit, pomáhaly mi dvě PA a občas se přišla kouknout i doktorka (asi aby se neřeklo). Už nevím, kolikrát jsem musela zatlačit, ale v 13,57 hod. se Valinka narodila. Na tu bolest NIKDY nezapomenu, to snad ani nemůžu být pravda, že taková bolest existuje :D Doted tomu nemůžu uvěřit :D Ke konci už jsem hodně křičela, bylo to strašný, dotorka mě okřikla, že hrozně řvu a vyděsím ostatní těhule - za to bych ji normálně poslala někam, ale člověk nemohl mluvit, když řval :) Když mi pak Valinku přinesly, tak jsem ani neměla sílu si ji k sobě přivinout. Hlavně mi vůbec nedocházelo, že to je ten človíček, kterého jsem devět měsíců nosila v bříšku. Na svůj porod si asi nemůžu stěžovat, aspon soudím podle toho, co tady mají některé z vás za hororové zážitky. Přeju vám pohodové porody a zdravá dítka!