Mate taky nektera takove ditko? :-(

My to máme podobné, v dubnu 4 roky. Mluví jednoslovně, nejí. Nespolupracuje, vše dětem bourá, taky ho děti nemají rádi. Na besídky jsme skoro vyhoštěni, prý ať si ho držím nebo ať vůbec nechodíme. Hraje si sám, nezpívá, netancuje, prostě se neúčastní žádných společných akcí. Včera jsme byli v pedagogicko-psychologické poradně. Jen z mého hodinového vyprávění naznala, že má příznaky autismu. Půjdeme se v dubnu podívat do logopedické školky, kde je i část autistická, na 20 dětí 6 učitelek, přičemž 2 logopedky, takže jestli nás přijmou, tak to bude úplně jiný přístup, než v normální školce, kde je na 28 dětí 2 učitelky a brblou, že jedna se musí vyloženě věnovat jen jemu :P

Taky bych zmenila skolku - pro klid Tvuj i malyho. Vsechny vime, ze kluci maji svuj pristup, svuj cas na vsechno. Muj nema temer ve 3 letech absolutne potrebu sam jist - vim, ze to umi, ale neudela to, dokud neni nejvetsi nouze, lzici ani vidlicku do ruky nevezme, ostuda. Ale - je hodnej, k ostatnim ohleduplnej, rozumi vsemu, co mu rikam a zpravidla i poslechne co rikam. Co ho bavi, s tim se vydrzi dlouhou dobu zabavit a posledni dobou hodne zajmy meni - kdo rika, ze za mesic nebude Tvuj syn do kresleni blazen?
Decka jsou houby na emoce, pokud citi, ze ucitelce "vadi", tak mozna proto nechce poslouchat, uklizet ani nema klid na to, aby usnul driv nez je zvykly. Nerikam, ze za vsechno muze ucitelka, ale urcite se netrap ani kvuli sobe ani kvuli malymu. Je toho tolik, co musi zpracovavat a cemu se prizpusobovat... Zadny dite si nezaslouzi srovnavat s druhym, o tom to neni.

taky máme docela trucovitého kluka, od mala se nechtěl oblékat, nechtěl sám jíst, nic moc ho nebavilo, všechno jen chvilku, od 2 a půl roku se navíc začal hrozně vztekat - řval i dskoro hodinu klidně, bylo to naše první dítko, tak jsem z něj byla moc nešťastná a myslela si, že jsem něco udělala špatně ve výchově, ale nejspíš neudělala a ty také ne, je to pobahou dítka ... máme ted mladší holčičku, ted je jí 2 a půl roku, je absolutně rozdílná od syna - všechno chce dělat os mala sama, krásně se nají, obleče, dokonce i synovi kolikrát nosí oblečení a křičí na něj "oblékat" on je flagmatik do ted a to mu bude za chvíli 5 let, taky je dost tvrdohlavý, nedá se do ničeho nutit, musí se na něj vždycky s nějakým nápadem, když cvičíme mluvení - taky od mala dost šlatně mluvil, ale už je to lepší, ale žádný zázrak, obávám se, zda příští rok u zápisu vůbec obstojíme ..jinak ve školce problém nemáme, až na to že tam kluk moc nechce chodit, učitelky jsou super, chválí ho že je šikovný, ale spíš mám pocit, že to říkají jen tak, on teda někdy je skvělý, pokecáme si, děláme různé věci ,ale když ho chytne blbá, nehne s ním nic ... jinak si myslím, že učitelky by měly trošku vědět jak na něj, neměly by si ti ztěžovat, možná by to fakt chtělo radu psychologa, já to říkám taky už 2 roky a zatím jsme tam nebyli, ale zdá se, že se to zlepšuje, tak snad ani nepůjdeme, Uvidíě, že se to u vás také zlepší, ale vím co jsou to za nervy.

Ahoj, no rozhodně nejsi sama, jeslti tě to potěší. U nás hrozně podobné, hlavně to, jak si nedá nic vysvětlit, jak je tvrdá hlava, jak špatně mluví, akorát nechodí do školky a děsím se okamžiku, kdy k tomu dojde. Jen tak jsem ti chtěla vyjádřit podporu a napsat, že nejsi sama.

Byt tebou, zněním školu. To, ze tvoje dítě není předpisove a nechová se jak po od samec něj očekává přeci neznamená ze je špatne ale jestli k tomu tak učitelka přistupuje, hledala bych kminovy, která má osobní přístup k dětem. Děti nejsou roboti a měli by je respektovat. Nejsi špatná ani tvuj malý!

Byt tebou, zněním školu. To, ze tvoje dítě není předpisove a nechová se jak po od samec něj očekává přeci neznamená ze je špatne ale jestli k tomu tak učitelka přistupuje, hledala bych kminovy, která má osobní přístup k dětem. Děti nejsou roboti a měli by je respektovat. Nejsi špatná ani tvuj malý!

Předně ti chci říct, že bys neměla hledat chybu v sobě. Každé dítko je nějaké a i kdyby ses na hlavu stavěla, nepředěláš ho. Smiř se s tím, že je takový a hledej výchovné metody, které na něj zaberou, neporovnávej ho tolik s dovednostmi jiných dětí a hlavně nestav svůj pohled na něj na tom, co ti řekla učitelka ve školce. Chápu, že kdyby tam měla takových dětí 26, tak jí klepne, ale to jí nedává právo koukat na tvoje dítě stylem „bože, už je tu zas“. Naopak, ona by měla zapojit své zkušenosti a odborné znalosti a měla by si s ním umět poradit tak, aby pro ni nebyl jen rušivým elementem, a měla by umět poradit i tobě. Pokud to neumí, tak se minula povoláním.

Zkus se na to podívat synkovým pohledem – pokud je zvyklý chodit spát v jednu, tak je jasný, že se mu před polednem ještě nechce, má energii, tak běhá mezi postýlkami, že nemaluje nebo neuklízí hračky – no třeba ho malování tolik nebaví nebo by raději místo pastelkami maloval štětcem, třeba by raději stavěl z kostek věž než uklízel autíčka do poličky, a že se nesvléká a neobléká na povel ale podle své nálady – vždyť je mu 3 a půl roku. V tomhle věku jsou mezi dětmi propastné rozdíly a „srovnat se“ s ostatními dětmi ze školky, chce u spousty dětí víc času než půl školního roku.

Mému synkovi budou 3 v dubnu a je to beran se vším všudy. Kolikrát na mě reaguje, až když se opakuju po desáté a místo klidné mluvy na něj hystericky ječím, kolikrát na něj mluvím a úplně vidím, že vůbec není na příjmu. Hodně se snažím přimět ho, aby zopakoval, o co jsem ho žádala, z toho poznám, kdy mě slyšel a kdy fakt ne. Manžel často říká, že synek „slyší, ale nedbá“, což je dost často pravda, ale dost často je tak zabrán do své aktivity, že opravdu neslyší a odpovídá mi slovy, o nichž si myslí, že je já chci slyšet.

Od loňského října chodí do miniškolky 3x týdně. Hodně se mi osvědčilo pracovat na komunikaci s „hlídacími tetami“ (třeba náš synek nesnáší papírové kapesníky, takže má všechny kapsy vyzbrojené látkovými a pokaždé, když je v práci teta, se kterou se delší dobu neviděl, tak jí to znovu připomínám). Klidně bych se jí zeptala na názor na to, jak řešit nějakou konkrétní situaci, nebo pokud víš, že v nějaké problémové situaci na něj něco zabírá, tak bych jí to poradila.

Taky bych zašla do pedagogicko - psychologické poradny nebo k psycholožce. Když ho člověk nevidí, těžko k tomu cokoli dodat...Kamarádka má třeba kluka, který je pořádný divoch. Ve školce taky není zrovna oblíbený a to zejména u učitelek. Kluk je normální, ale prostě je hodně temperamentní, tudíž je problém ho mít ve školce, protože pak rozjede všechny děti... :€s€:

Z paní učitelky si nic nedělej - měla by tam být mimo jiné i od toho, aby podchytila případné problémy dítka a spolupracovala s rodiči na tom, co se dá dělat. Měla by Ti umět i poradit - když ne sama, tak odborníky, na koho se obrátit a ne si jen stěžovat, jak ho nezvládají... Neřeknu, kdybys byla matka, která je ke svému dítěti nekritická nebo o něj nemá zájem, to ale zjevně není Tvůj případ. Tak, jak už Ti radila mamka přede mnou, zkus PPP. Hodně sil :a:

Asi bych zašla do nějaké pedagogicko-psychologické poradny nebo k dětskému psychologovi. Třeba je jen roztržitý, ale oni ti alespoň poradí, jak na něj, jak se k němu chovat, jak ho rozvíjet. Učitelky pak snad přijmou názor odborníka a budou to alespoň trocho respektovat.