Jsme jiný???

ahojky,podle toho co jsi popsala,zatím nevidím nic,co by bylo až tak nenormálního.Některé děti si prostě sami nehrají-nebaví je to a potřebují asistenci,s tím nic neuděláš.To,že u ničeho nevydrží je v tomto věku (a celém batolecím) taky normální,aktivnější dítka mají větší problémy se soustředěností a vím,že hodně s tím pak bohužel bojují i ve škole (náš je samozřejmě to samé).to že nemluví bych taky ještě tolerovala-dost důležité je,jestli rozumí (měl by rozumět už téměř všemu) a že se pokouší nějakým stylem domluvit-i když tomu ještě neí zbla rozumět :) Mojí kamarádky skoro tříletý syn toho taky moc nenamluví a když už,tak mu skoro nikdo nerozumí :) ta řeč se stále ještě vytváří,je důležité na něj hodně mluvit,číst,opakovat,ukazovat v knížkách,on se časem rozmluví.Taky hodně pomáhá ho brát mezi stejně staré a nebo starší děti-může ho to motivovat k dalším činnostem.Že ho nezajímá televize buď ráda,náš vydrží koukat na pohádku klidně hodinu v kuse,když ho nechám (což teda nenechávám :)) Chápu,že řešíš,že tvoje dítě není stejně šikovné jako jiné děti,ale měj na paměti,že každé dítě je jiné a každé se vyvíjí svou vlastní rychlostí,nemá teda smysl srovnávat (i když je pravda,že mě taky zamrzelo,že sousedky stejně straý kluk už zvládá 30 slov,zatím co náš sotva deset :)) Myslím,že tvůj kloček si momentálně užívá nabitých motorických dovedností a to ostatní zatím neřeší a nezajímá ho to :) Takže nesmutni,možná tě za pár měsíců překvapí a plynně se rozmluví (tak to udělala holčička kamarádky,pořád skoro nemluvila a pak se ve 2,5 letech prakticky ze dne na den rozmluvila ve větách :))

Ahoj, tak holky už psaly, každý dítě je originál! Pokud máš kolem sebe kamarádky, které ti naznačují, že tvůj syn je "jiný", protože nedělá to nebo ono, tak to nejsou kamarádky! Můj syn si taky hrozně dlouho neuměl vůbec hrát sám. Pořád jsme mu někdo seděli za zadkem, pořád jsme s ním museli prohlížet knížky, protože to byla jedna z mála činností, kterou měl rád.
Dneska má 2 roky a téměř 4 měsíce....postupem času se vykrystalizovalo, že má rád balony, má rád už i auta (ty ho ale hodně dlouho nebraly vůbec), pořád moc rád čte knížky. Třeba pastelky mu nic neříkají dodneška...neumí ji ani pořádně chytit do ruky. Když mu něco chceme namalovat, tak obrázky ho nezajímají, on chce psát písmenka. Už umí celou abecedu, ale my ho to vážně záměrně neučíme. Poslední dobou se taky hodně zaměřil na sport, místo pohádky si v tv vyžádá hokejové utkání. Když není hokej, vezme zavděk lyžováním, basketbalem, fotbalem, bobováním...ani všechny ty sporty pomalu neznám, on už ano. Ve spoustě věcí je "jinej" než kluci jeho věku. Ale hlavu si z toho nedělám. A to, že jsme se mu tak dlouho museli věnovat nese ovoce zase jinde. Ony ty přehnaně samostatné děti svádí rodiče k tomu, že se jim nevěnují...a to je škoda jak pro ty rodiče, tak pro to dítko. Tak buď v klidu mamko, užívej si svého originálu!!

ahoj, bohužel takový byl a je můj syn (ohledně hraní). I když nyní v jeho 4,5 letech už je to trošku lepší. Už jako malé miminko si neuměl hrát. Jiné dětičky si hráli s chrastítkama, plyšákama apod. Ondra ne. Kňoural a stále plakal pokud jsem u něj nestála nebo neseděla a nevěnovala jsem se mu :-(. Nezlepšilo se to ani po jeho roce ani po 2 roce života. Stále se nudil a nic ho nebavilo. Když jsem chtěla aby si hrál, tak jsem musela snim. Bohužel pořád to nejde,že? když jsem potřebovala mít klid na vaření, uklízení, žehlení apod tak my stál za zadkem a kňučel a tahla mě za nohy abych si šla hrát. Když jsem mu řekla jdi sám, tak se začal stekat. Trošku se to změnilo co začal chodit do školky. Občas si zaleze do pokojíčku a 3minutky si hraje :///: . Televize ho začala bavit až nedávno. Do té doby nevydržel ani 15minut vklidu. Nyní už se dokáže koukat i hodinku. Sice dělá na posteli všelijaké akrobatické cviky, ale kouká a já mám klid. Markétka je v tomhle úplně jiná. Už od 3měsíců si vyhrála sama. Nyní si zaleze do pokojíčku a hraje si s legem, panenkama. Prostě klídek. Taky jí je někdy dost. Ale oproti Ondrovi je to obrovskej rozdíl.
Myslela jsem si, že když se budu Ondrovi hodně věnovat a budu si snim hrát že se to naučí. Bohužel se tak nestalo. Možná až bude ještě starší. Můj brácha si třeba taky nehrál. Až když začal chodit do školy tak si sednul ke knížkám a máma měla konečně klid a čas i na sebe. Takže trošku doufám že se vše časem změní a Ondra v tomhle smyslu bude smostatnější.
Ohledně mluvení neměl Ondra problém. Mluvil pěkně už v roce a půl. Už říkal jednoduchá složená slova. To zase malá složená slova říká méně, ale i tak mluví pěkně. Ve 2letech už mluvil pěkně a ve 3 letech plynule říkal věty :-)

jé buď v klidu. každý dítko je jiný. to že si dítě celej den vyhraje samo neznamená, že je lepší, prostě si jenom celej den vyhraje samo (je třeba dobrý položit si otázku, proč to tak je - to se mu nikdo nevěnuje a musí si najít zábavu sám? nebo si prostě stačí ke hře sám...)
náš syn v roce a půl jezdil s autama (klečel na zemi a s autíčkem jezdil po gauči - deset čísel doprava a deset do leva) a prohlížel si katalogy s autama, do každýho auta zabořil prst a zeptal se: "to je?" (takže náš rozhovor vypadal asi takto: syn: "to je?" já: "traktor" syn: "to je?" já: "traktor" syn: "to je?" já: "traktor" syn: "to je?" já: "traktor" syn: "to je?" já: "traktor" - oblíbená stránka totiž byla dvojstrana traktorů, bylo jich tam snad 40). no a pak ho bavilo bořit věže, ale k tomu potřeboval asistenci - někoho kdo ty věže bude stavět.
nelam to přes koleno, třeba jenom potřebuje objevit něco v čem najde zalíbení.