jen si tak trochu ulevit

no Jířo,..jsme na tom tak stejně, až mě to děsí :) ...(teda až na tu kondici).....pravdou ale je,..že ze sebe občass dělám hrdinku a i když jsem unavená, tak dělám na bytě...je mi totiž líto a i trapně, že by měl všechno odřít můj chlap, kterej dělá od pondělí do soboty velmi fyzicky náročnou práci....při představě, že by se dřel sám a já jen seděla v křesle a četla miminkovský časopisy....no hrůza......jenže jsem pak celá zničená a asi i proto mají černý myšlenky snadnější průnik.....ale seberu se.....dneska je krásně,..vezmu pejska a půjdeme na procházku,.....vezmu i přítele aby měl taky jinou náplň dne než pracovní,......to bude prííma :\/|:

to je přesně ono. nejde to jen sedět a koukat na to jak ostatní makají. ten můj muž se v práci taky docela nadře. je zedník, ale dělají všechno. jsou v partě jen dva, tak je to asi celkem makačka. Zrovna minulý týden kopali nějaký základy či co. a pak přijde domů a zase dělá. a já nemůžu jen tak přihlížet. ikdyž přesně jak píšeš mám toho pak plný zuby. :)

přitom jde v podstatě jenom o naši hrdost ;) ,....jistě máš doma taky miláčka, který Ti nadává, ať na ty štafle nelezeš, nebo že je před Tebou schová, :) moc dobře vím, že kdybych proležela celej den na kanapi neřekne mi ani "Bé".....hrajeme si na hrdinky na úkor našich sil.....na druhou stranu viděj, jaký maj doma super ženský :///:

znám ty ošklivý noční pocity, kdy mě malinká nenechá pořádně se vyspat a mě napadne nějaká ta pitomá myšlenka,......a jak říkáš, pak přes den tvrději usne a já jsem vynervovaná, jestli je všechno v pořádku,...před těhu jsem byla naprosto vyrovnanej člověk, kterej uměl zvládat leckterý krizový situace,....tak doufám, že je to jen denní dávkou hormonůa že po porodu budu zase ta milá osoba bez černejch myšlenek

jojo,....už to mám za pár,...snažím se vymyslet rozvrh, aby mi to uteklo co nejvíc.....zítra jdu plavat,..v tejdnu pro lino a koberec....v sobotu oslava tatíkových narozenin a hup a další týden je pryč,.....

naše miminko je dílem náhody,..rozgodně jsme ho neplánovali,...ale vím že už bych za nic neměnila a kdyby se náhodou stalo, že bych se vrátila v čase a měla možnost to rozhodnutí, nechat si miminko, změnit,...neudělala bych to,..protože není nic krásnějšího než cítit, jak se mi v bříšku spokojeně převaluje...asi jsem jen potřebovala napsat si ten "mozkovej výplach" a potom si to po sobě přečíst, abych si utřídila myšlenky....to bude dobrý,...