hádka s mamkou :(

ahoj holky, já vím, že to sem asi nepatří, ale občas se tu podobné příspěvky objeví a já se z toho potřebuju vypsat nebo vypovídat a nechci to řešit s lidma, co mě i mamku znají..
no prostě mám týden před nástupem na mateřskou a rozhodli jsme se, že přestěhujeme a vymalujeme byt a já pak až budu na mateřské, tak to pomalu všechno uklidím, vyperu a prostě si s tím pohrajuVěděla jsem, že mám doma strašnej binec a úplně jsem se bála odstrčení ledničky, sporák byl taky humáč, o troubě ani nemluvím. jednak jsem trochu prasátko, ale bylo to ještě dostr umocněný tím, že jsem prostě v těhotenství odmítala používat chemický dryáky a taky jsem dva týdny před malování kašlala už úplně na všechno, jsem si říkala, že to pak udělám po malování tak co se tím zabývat..
No a co se nestalo, v pátek, kdy se začalo a já se stěhovala k našim, abych uvolnila chlapům místo na malování a stěhování, se moje mamka sebrala, nastoupila s plnou výzbrojí k nám do bytu, že mi to jako pojede všechno uklidit. Úmysl byl dobrý, to jo. Jenže já přesně věděla, k čemu to povede. Přemlouvala jsem jí, ať tam ani nejezdí, že to mám rozplánovaný, že všechno udělám, budu na mateřské a bla bla. Výslovně jse m jí i zakázala se do některých věcí úplně pouštět. No samozřejmě že to udělala všechno. Včera jsem přijela do bytu, mamka tam nechala duši, asi tisíckrát jsem jí děkovala, všechno vypadá jak nový, je prostě skvělá. Byla jsem šťastná, že se vůbec nevyjadřovala k tomu, jak to tam vypadalo. No a dneska ráno jsme se viděly, byly jsme tam jen my dvě, a samozřejmě se stalo, co jsem tušila - přesně to proč jsem nechtěla, aby tam kdokoli chodil..Spustila, že nic tak strašnýho v životě neviděla, že bych se měla nad sebou zamyslet, jestli to takhle chci vést dál, že by mi pomohla a poradila, ale že stejně neví, jestli by to k něčemu vedlo no prostě hrozný. Tak jsem jí řekla, že si ráda nechám pomoct, že mi její zkušenosti pomůžou, ale že prosím bez těch osobních útoků, že mi to nedělá dobře a nijak zvlášť v těhotenství mi to nepomůže. Tak mamka že to mi radši radit nebude, když nemám zájem. Tak jsem to jen zopakovala, že jsem to nemyslela nijak zle, jen že mi taková kritika vůbec nedělá dobře normálně a zvlášť ne v těhotenství.- Mlčela. Tak jsem se rozbrečela a radši odešela. Teď bulím a jsem naštvaná na všechno, na sebe, na mamku a celý to prostě bylo úplně zbytečný.. A nevím jak to dát dohromady. Nějak mi přijde, že celou akci dělala jen za účelem udělat ze mě debila.. Navíc jsem si fakt o sobě myslela, že jsem vyrovnanej člověk a teď zjišťuju, že vůbec nejsem a tak trochu utrpělo i moje sebepojetí a vůbec se cítím jak idiot a nevím co mám dělat, vůbec se v tom nemůžu zorientovat. Jak řešíte podobný situace?