Odstavení dítěte – asi jsem blázen
Ahoj holky, mám holčičku (20 měsíců) a stále jí kojím – večer a v noci, má dost neklidné spaní. Je zvyklá usínat u kojení a navíc spí se mnou v posteli. Od narození odmítá dudlík a žádné umělé mléko také moc nechce. Už delší dobu uvažuji o odstavení, ale pořád jsem vyčkávala, jestli to nepřijde samo, protože syn se ve stejném věku odstavil sám. Ze zdravotních důvodů teď ale kojení ukončit musím. Dcerka je můj závisláček, ale i já jsem závislá na ní. I když mi to kojení už někdy taky není příjemné, přesto miluju ten pocit, to naše spojení, tu blízkost, když se malá ke mně přitulí a chytne si mě ručičkama. Uvědomuju si, že si už nikdy nebudeme tak blízké. Manžel je ochotný mi s odstavováním pomoci. Spal by s ní a já bych se na nějaký čas nastěhovala k synovi. Mám ale strach, jak to vezme malá, aby z toho neměla trauma. Co si takové malé dítě myslí, když přijde taková změna. Bojím se, aby to nevnímala, jako trest, že něco provedla, že jí najednou maminka nechce, měla maminku a prso a teď nemá nic a navíc jí strčí do postýlky… A taky aby na mě nějak nezanevřela. Jsem asi přecitlivělá, ale je mi z toho fakt úzko. Některé kamarádky říkají: „prostě jsem mu už nedala a ať si řve, jak chce“. To já fakt nedokážu. Cítíte to holky podobně nebo jsem úplný blázen?
Jak dlouho může trvat než si malá odvykne a až budu zase spát u ní, nebude se znovu kojení dožadovat? Mějte se hezky, Jana
Nejsi v tom sama. Jako bych četla své myšlenky :)
Dceři bylo 21.měs. kojení je naše oboustranná závislost. Kojim ráno, před dopoledním spaním, před večerním spaním a v noci (to nevím kolikrát :s: ). Když je nemocná a odmítá uplně jíst, tak jí kojim snad jak novorozence, ale je to většinou jediná záchrana, protože nic jiného do ní nedostanu, naštěstí to bylo jen 2x.
Budeme malé dělat pokojíček, vyčkávám do druhých narozenin a až uvidím, že je schopná chápat, že už mlíčko není, tak se pokusím jí odstavit. A taky vím, že až se vnitřně 100% rozhodnu, tak že to půjde. Zatím nechci, takže ikdybych se pokoušela, nepůjde to. Sousedka tohle řešila přesně před rokem, její dcera taky těžký závislák, a říkala, že přišel den, kdy jí to prostě totálně přestalo bavit, už prostě nechtěla, řekla dost, a šlo to hravě samo, a to se toho hrozně strachovala jako ty a já. Dcera také s námi spí v posteli, nevidím na tom nic hrozného, naopak. Usíná sama, ale stejně se v noci budí. Mám tu hranici kolem druhého roka, tak snad se zadaří nám oběma :)
Odstavování dětí jsem prožívala stejně jako ty.
První jsem odstavila v 14-ti měsících, protože jsem otěhotněla. Druhou dcerku v 2,5 letech, tam to šlo domluvou, říkala jsem jí,že už je velká holčička a že mlíčko už necháme pro miminko.Nejhorší byl synáček. kojila jsem ho 3,5 roku a přestala jsem před vánocemi, protože jsem zas těhotná :€O: :s: .Malej si od miminka kojení vyloženě užíval a byl takový ten typ dítěte, které loudí mlíko kdekoli a kdykoli :s: .Pořád mě ochmatával ve výstřihu a strhával mi šaty. Kojila jsem ho už jen večer a ráno takzvaně na útěchu, byl to rituál.Když jsem otěhotněla, tak jsem to utla. Večer jsem lehla na břicho a chlapeček měl smůlu. 4 měsíce se s tím vyrovnával tak, že mě bil. Ne nijak agresivně, ani neřval, jen napřáhl ručku a plácl mě :s: .Po 4 měsících už se jen pusinkujeme :h: .Pořád spí s námi v lůžku. Mezi mnou a manželem.
Tak jsem zvědavá, co budeme dělat, až se nám v srpnu narodí miminko :n: :s: :00:
In reply to Neboj,taky jsem takový blázen... by Ter-Mel-ka
Nám už se narodilo, zítra jdem domů a už dávno se manžel rozhodl, že se vejdem, že nekupoval letiště přes celý pokoj, aby se jedno medvídě nevešlo :s: budu mít u postele postýlku s matrací dole ve stejné výšce, ale kdoví, k čemu :-) dokud s námi chce spát, nevzdám se ho :-)
In reply to Nám už se narodilo, zítra by zrzka
Tak snad ty děti v noci nezalehneme :s:
Já mám zase válendu přiraženoou k dvojlůžku, takže máme teď trojlůžko a až přijde miminko, tak dáme válendu s kloučkem na tátovu stranu a já si přirazím postýlku s mimčem. No a ráno k nám skočí do postele ty naše dvě žáby a postel asi křupne :s:
Místo ložnice máme noclehárnu :s:
In reply to Tak snad ty děti v noci by Ter-Mel-ka
A není všem dobře? :s:
V tomhle je fajn, že člověk může říct všem babičkám a kamarádkám "Je to moje rodina" a tim to hasne. Žádný omlouvání, vysvětlování. Pokud jsou všichni nocležníci spokojení, není co řešit :-)
In reply to A není všem dobře? V tomhle by zrzka
Tak to máte doma pohodičku. Mně to taky vyhovuje, ale manžel to nechce. Teď spí v pokoji u syna (každý na své válendě) a malá podle něj patří jen do své postýlky... Abych přestala kojit na mě už dlouho tlačí okolí, hlavně manžel, ale i mamka a kamarádky, co už dávno nekojí. Jejich tlaky jsem ustála, i když mě to trápilo, ale teď s tím přišla doktorka, mám zdravotní problémy, které se budou muset řešit a do konce března mám s kojením přestat. Ach jo!
In reply to Tak to máte doma pohodičku. by Janinax
to je mi líto :-( tak doufám, že to zmáknete a půjde to co nejlíp! :a:
In reply to A není všem dobře? V tomhle by zrzka
Je to tak :h:
In reply to A není všem dobře? V tomhle by zrzka
Přesně :s:
Odstavovala jsem až po 2.narozeninách, kvůli těhotenství. Kojila jsem na usnutí a tak 1x v noci. Pralo se to ve mně stejně, navíc manžel často večer doma není a hlavně - malej spí od narození s náma, ne v postýlce.. Nakonec jsem se jeden večer doslova nas*ala, usnul hrozně pozdě, za hodinu než jsem poklidila a chtěla jít do sprchy chtěl znovu a mně došla trpělivost. Brečel hodinu, poprvé v životě. Ale k ránu už pak jen chvilku a za 3 dny bylo po stesku. A najednou spal celou noc, bez náhrad, bez breku... Musíš tomu věřit, aby malá cítila, že to tak má být a ne že sama váháš. S manželem to určitě hravě zvládnete! :a:
In reply to Odstavovala jsem až po by zrzka
To je skvělé, že vám to šlo takhle. To je přesně to, co si myslím, že to dítě musí z matky cítit, to pevné rozhodnutí.
In reply to To je skvělé, že vám to šlo by Engine
Já jsem teda první kojit nemohla a teď čekám druhé a strašně bych chtěla...i přes to co píšete. Navíc vidím že těch dobrých stránek kojení je víc než těch špatných. A co se týče odstavování. Kamarádka si zavázala prsa, když měla její dcerka 2 roky a řekla že maminka má nemocné prsíčka. Holčička dva dny chodila jestli to už není lepší a když jí řekla že ne, tak maminku politovala a řekla že nechce. :s: je to asi zvláštní způsob, ale dítě to pochopí, když už má dva až tři ročky. Tak úspěch přeji :a:
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Trauma jsem měla já, když jsem zjistila, že mu to FAKT nechybí! :-O :-D