chuť do práce po mateřské
Ahojky. Už dlouho se chystám vložit sem tenhle dotaz. A protože tu byla nedávno diskuze o práci po mateřské, tak se přidám. Zajímaly by mě 2 věci:
1) I když chodím 1x týdně do práce (pracuju jako soc. pracovník, psycholog), tak mám pocit, že mě ta práce prostě nezajímá jako dřív. Neumím si představit, že se vrátím na plnný úvazek a bude mi připadat tak důležitá jako kdysi. Lezou mi na nervy kolegové, kteří řeší všechno...myslíte, že se to spraví? :-) Stalo se vám to? Prostě mě to štve, přijde mi, že jsou důležitější věci. No, asi jsem už fakt trochu blázen
2) měly jste problém se sháněním si práce, protože jste měly děti? A jak se třeba dívaly na vás, když onemocněly a vy jste si braly OČR?
A klidně písněte nějaké další zajímavé postřehy...
Díky moc a mějte se
1. mne spíše mrzelo, že už nejsem vnitřně tolik "angažovaná" - neumím ten pocit popsat - že už to tolik prostě nežeru - práce mne dál baví, jen si člověk v sobě prostě přerovná priority a pak mu právě "starosti" kolegů přijdou malicherné a chvílemi až otravné...
ale našla jsem si v tom nakonec výhodu - oni se zalamovali a rozčilovali nad věcmi, které dle mne za to nestály a nakonec bylo vlastně příjemné dorazit domů s čistou hlavou - chodila jsem si tak potom pokaždé odpočinout - do práce od rodinných povinností, domů si zase orazit od práce...
2. práci jsem hledala cca 3/4 roku, téměr rok... ale našla jsem si to své vysněné, kombinovatelené s rodinou... OČR jsem si však nebrala - buď home office, nebo hlídání
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Tak já mám podobný obor a narozdíl od tebe se zase bojím, že si tu práci budu zase nosit pořád "domů". Já taky moc řeším a někdy jdu na nervy sama sobě :///: Dokud problém nevyřeším, jsem v něm zakousnutá, což s rodinou moc dohromady nejde...
Jak to bude se sháněním práce si ani neodvažuju pomyslet - teď jsem nastoupila znovu na MD a mám před sebou skoro 3 roky - do teď jsem byla doma 2 roky s prvním a před tím ještě rizikové těhu...