abyste věděli z čeho všeho se dá vyhrabat :-))
ahojky, zabrousila jsem sem úplně náhodou , taky jsem byla jeden čas zobačem :///: začalo to asi tak ,když jsem se narodila bylo mojí mamce 17 a mému otci o deset víc a krom manželky měl taky tři děti . Ale máma stejně věřila ,že to bude klapat . Bydleli s její mamkou a život jak kyslelý víno ,babča byla veselá až na půdu a jednou po tatínkovi vyjela a ten se nebránil :sick: půl těhu máma strávila na kanapi v kuchyni mezi tím co můj tatínek a má babička :*O*: :sick: a brečela do polštáře se mnou v břiše . Když jsem se narodila vydržela se mnou dva měsíce ,na vánoce jí ruply nervy a nechala mě dědovi a jeho mamince před barákem ve sněhu ,tak moc se styděla , pár dní na to utekla do Francie . Tím pro mě udělala to nejlepší co mohla , babička s dědou mi dali pro život to nejlepší a milovali mě víc než svůj život . Máma o sobě dala občas vědět ,ale pro mě to byla ta paní co posílá balíčky . Když mi bylo 11 babička umřela a my s dědou zůstali sami . Spoustu mě babička naučila ,ale spoustu jsem neuměla ,takže se dědovi sráželi montérky a často jsme večeřeli chleba s máslem . Ale časem se to zvedlo a my zase někde začli . Když mi bylo 15 zamilovala jsem :€s€: byl o deset let starší , dědu málem sbírali historie se má opakovat :00: No byla jsem zodpovědná a užívala anti , tenkrát začínali ty tyčinky aplikované pod kůži ,no na další prohlídce jsem byla ve čtvrtém měsíci , s dědou to málem seklo ale zachoval se bezvadně , přítel byl zodpovědný a hned se chtěl ženit , no ani za nic . Na miminko jsem se těšila ,ale vdávát se mi přišlo jako moc velká zodpovědnost :///: Leonka se narodila 3 dny po mých 17 narozeninách .Vyloženě sluníčko hned jsem chtěla další , no byli jí čtyři měsíce a já byla zase těhu ,brala jsem to hákem . Děda kroutil hlavou ,ale můj život moje volba . Leonce byl rok a měsíc a měla brášku , doma to klapalo ,děda v pohodě . Když bylo malému půl roku děda zemřel , bylo to pro mě hodně těžký ale měla jsem báječného muže a krásný dvě děti a to byl motor .Dva měsíce na to zemřel syn na SIDS . Jednou večer jsem ho uložila a ráno už ho našla bez života .Nastalo období vyšetřování ,všichni že je to rutina ale dlouhá a nepříjemná .Dneska ani nevím jak jsem to všechno zvládla , výslechy ,pohřeb . Je to nějak v mlze , po pohřbu mi dr napsal ad no měli efekt naprosto nulový . Doma mi všechno připomínalo dědu i malýho , při každý myšlence na ně se mi podlamovali kolena . Někdy jsem jen tak seděla a přemýšlela jak by bylo fajn přesta dýchat ,prostě jen tak , mít od všeho a všech pokoj ,dostávali mě řeči tipu já vím jak ti je , věděli naprostý hovno jak mi je }:) blížili se vánoce a moje deprese byla na prahu snesitelnosti ačkoli jsem baštila prášků že by to odrovnalo i koně . Historie se opakovala , odvezla jsem přítele s dcerkou ke tchýni s tím ,že se k večeru vrátím .Zajela jsem domu ,otevřela si láhev vína ,pustila si desku s Pavarotim a ze šuplíku vytáhla pistoli po dědovi .Tvůj život ,tvoje volba vždycky říkal děda a tak jsem si vybrala , dala si pistoli k hlavě a střelila . Našli mě ještě týž den večer ,mažel mě hledal .odvezli mě do nemocnice a světe div se až na tu díru v hlavě mi nic nebylo . Kulka sice zasáhla mozek ,ale docela šikovně a až na to ,že jsem pár měsíců hodně blbě mluvila mi zase tak moc nebylo . Po dvou týdnech mě pustili z nemocnice ,rok jsem strávila v léčebně a domů se vracela opět na ad ale už jich bylo znatelně míň . Příteli jsem řekla ,že ať se nezlobí ,ale mám dost práce sama se sebou a ať mě nechá jít ,pár dní dohadování ale svolil,bydleli jsem kousek od sebe a denně mě chidil kontrolovat ,hlavně kvůli Leonce.Zapsala jsem se do školy ,našla si práci a pomalu si hledala koleje ,popůlroce jsem ad spláchla do wc ,vstávat a fungovat bez nich bylo o dost těžší ,ale moje volba ,tohle mi dávalo sílu ke všemu Našla jsem směr a jela v před . Už to bude pomalu sedm let co nezobu a i když občas byli doby kdybych to potřebovala ,Třeba když si ze mě poslední ex udělal dojnou kravku a potom co jsem zaplatila jeho dluhy mě pomalu zedne na den vyhodil na ulici .Občas to fakt stojí za hovno ,ale můj život a moje volba .Znám svojí cenu a už se nikdy nedám tak lacino a dokud nejde o život tak jde fakt o nic .
Takže každý den se na sebe podívejte do zrdcadla pochvalte se ať se vám třeba nelíbí váš zadek ,nebo křivej nos ,nebo máte manžela co vás považuje za dobrého kamaráda v horším případě za spolubydlící ,tchýni co má pořád chytrý řeči a všechno ví nejlíp . Nenechte si organizovat život nikým jiným , nebude to ono jedete sami za sebe a je jedno že s berličkou ve formě ad . Nemá cenu se obětovat pro někoho kdo to nikdy neocení ,jednou se člověk otočí a život je fuč a pak už jen tma , není nic jako ráj jen tma a ticho jako když se vytáhne šňůra ze zásuvky .
Moc tě obdivuji a smekám!!! Z takového příběhu mám úplně husí kůži. Jsi moc statečná!!!!!!! Měj se krásně a držím pěsti, ať tě potká už jen to krásné.
Ahojky moc obdivuji jak jsi tohle vše zvládla...a jsi statečná, že jsi sem napsala svůj příběh, já si taky prožila dost špatného, naštěstí ne tak jak ty, ale také to bylo náročné...taky mám za sebou x let antidepresiv, takže vím jak ti bylo...a taky jsem chtěla napsat sem, ale nemám odvahu :///: takže máš můj obdiv a je fajn, že jsi tak upřímná a a těch co rejpou si nevšímej.Určitě sis to špatné už vybrala a ted už bude jen fajn, moooc ti to přeju. :k:
Ahoj,si moc statečná a mrzi mi že jsem se docetla ze v Záživné anketce někdo spekuluje o tom,zda lžeš nebo ne.Podle mě je to uplne jedno a ty si uzasna,ze o tom i dokazes psat :h:
In reply to Ahoj,si moc statečná a by kublina
no pokud má někdo potřebu spekulovat , fajn já jen že jsem se tu dočetla spoustu příběhů ,že manžel je na baterky ,tchýně prudí a tohle všechno se snaží v dobré víře zahnat ad . Často se smutek vydává za depresy . Není na tom nic špatného ,ale na tohle žádné prášky nepomůžou ,je to jen berlička .Možná že základ toho všeho bude už doma , já měla díky babi s dědou báječné dětství a s klidným svědomím můžu říct ,že mi nikdy nebylo líto ,že nemám rodiče jsem si jistá že by mě tolik nemilovali a tolik my nedali .A jen díky nim jsem jaká jsem .Moje babička byla ze silně věřící rodiny , když jí bylo 16 skončila v koncentráku a přežila jen díky odhodlání ,člověk musí věřit jen sám sobě , když jde do tuhýho nikdo mu nepomůže . Je to jako nemoc , od začátku člověk musí vědět že se nedá .Byla jsem srab a chtěla to položit , způsob jsem si zvlolila téměř 100% a přeci se nepovedlo . Každý sebevrah potvdí ,že nejhorší je boj s tělem nikoli s myslí ta má jasno hned ,ale tělo se brání rádo by žilo , prostě instinkt .Byli doby kdy jsem o tom hodně přemýšlela , po těch letech už to neřeším . Jsem tady a jen tak se nedám , vydržím hodně jen přežívat svoje děti už nechci , jinak jsem schopná čehokoli .Věřím si a to by měl každý a je jedno co si kdo o nás myslí , ¨je to jen a jen nás
In reply to Ahoj,si moc statečná a by kublina
Ty jsi ale nanynka :? proč to sem píšeš? :\/:
In reply to Ty jsi ale nanynka proč by Janosefa
protože jsem neměla šanci si to povídání o mě bezemě přečíst ;) bylo to smazáno dřív než jsem se k tomu dostalo ,no holt nesedím u pc celý den :///: sorry ,ale já když něco řeknu tak si za tím stojím a nemám potřebu nejdřív se do někoho navážet a pak dělat jako že nic , holt nanynka ;) ale jsem ráda ,že k povaze a myšlení některých tady mám dost daleko ,nemusím mít všechno a nepotřebuju být ta nej :s:
In reply to protože jsem neměla šanci by katerina-kaca
Ta nanynka nepatřila tobě. A to co se psalo o tobě bez tebe nebylo nic tak strašného, jen pár názorů ale nečetla jsem to celé. :€s€:
In reply to Ty jsi ale nanynka proč by Janosefa
Možná to sem Kačka napsala proto,aby ostatní přestali řešit krávoviny a trochu se zamysleli.Ono se vyrovnat s úmrtím dítěte a zároveň s úmrtím dědy není žádná sranda.Já naprosto Kačce věřím ve všem co napsala.Mám k tomu osobní důvody,které tu psát nebudu. Snad jen to,že jsem sama ležela na psychiatrii po totálním zhroucení organismu a veř mi,že ty důvody byly strašné a nikomu bych nepřála zažít to,co jsem rok zažívala já.Taky mi umřelo miminko,naštěsí ve mně,shořeli námi dvě auta,rok mi neznámý pachatel vyhrožoval zabitím,do všeho zatáhli mojí dceru a další věci.To by bylo na román.Je proto,že jsem se rozvedla.
Po návratu jsem naprosto přehodnotila priority,nyní jsem doma na MD,snažím se radovat z maličkostí a blbosti typu naštval mě partner řeším jen chvíli.Pak si řeknu,že to za to nestojí,že jsou důležitější věci a hotovo.Také se samozřejmě pohádáme,dokáže mne neskutečně vytočit,ale pak si vzpomenu,jak dlouho se snažil mě z toho bahna dostat,ustál moje hysterické scény a nadávky a je po vzteku.
Monina
In reply to Možná to sem Kačka by Monina
Ona spíš myslela, proč sem píše, že se to probírá v Záživné anketce ;)
In reply to Ona spíš myslela, proč by adela kochrtova
:one: Přesně to jsem myslela :one: :+^*:
In reply to Přesně to jsem myslela by Janosefa
To se moc omlouvám,vyznělo to jinak.Promiň.
Monina
In reply to To se moc omlouvám,vyznělo by Monina
To se stané občas každému :€s€: I mě, nejsem neomylná :a:
Ahojky,
tak klobouk dolů.....neskutečný, cos prožila a jak jsi to všechno zvládla....nemám k tomu co říct....chybí mi slova....
Držim palce mocmocmoc a přeju už jen "pohodovej" život.
Šárka
Jsi osobnost :jawdrop: Děkuji..
no comment....
Strašný a krásný ponaučení pro nás ostatní, kteří řeší krávoviny a myslí, že právě ten jejich velkej zadek je ta nejšílenější věc na světě!
Děkuju.
Ty vole Kačko, nechceš napsat životopis?
Prošla jsis něčím co neznám a jsem za to ráda ale bez tvého příspěvku bych si asi neuvědomila že to co mě trápí je vlastně malicherné. Děkuji že jsi se o svůj příběh podělila a přeji tobě i tvým blízkým už jen to nejlepšííí :a: :€s€:
NEUVĚŘITELNÉ opravdu před tebou smekám,tohle prožít za tak krátkou dobu a vyhrabat se z toho je obdivující!Držím pěsti ať už semáš jen a jen dobře!
ahojky, mám z toho všeho docela rozpačité pocity. Život si s námi někdy pěkně zahrává, bohužel s některými více. Každopádně přeju už jen to dobré :k:
No tak teda ty jsi jasný příklad toho že když si to někdo přečte ,tak okamžitě přestane fňukat nad svým nynějším životem a že chce to a ono .Hned si uvědomím jaké mám vlastně štěstí .
Tenhle článek by si měli přečíst všechny maminky !!!!měj se fajn a přeji už jen štěstí .
In reply to No tak teda ty jsi jasný by aprilia
jojo to máš pravdu taky sem si pořád říkalajakou mám v životě smůlu ale není to tak, jsou i horší případy než já a tady to je důkazem, takže od nynějška přestávám fnukat a přemejšlím trochu jinak... :one:
In reply to jojo to máš pravdu taky by luciekres
:one: přesně tak !!
asi bych měla ještě říct kolik mi je , na podzim mi bude 29 :-) nejsem zastáncem toho ,že si člověk řekne to zlý je za mnou a ví už se mi nestane , život je prostě občas pěkná svině a právě proto by se člověk neměl dát tak lacino .momentálně jsem ve fázi spokojenosti , jsem vdaná za fajn chlapa který mě občas vytáčí do běla ale to samé mu umím taky připravit :-) dcerunku v pubertě ,která si myslí že jsem stará a nic nechápu :-) a báječnýho čtyřměsíčního chlapečka , kterýmu denně říkám jak mo ho miluju
In reply to asi bych měla ještě by katerina-kaca
To čumím čím sis prošla :-O Kolik je tvé dcerce ??
In reply to To čumím čím sis prošla by topalka_a
jj v říjnu jí bude 12 , kapku s ní hází puberta :-) ale jinak je fajn a jako velká ségra nemá konkurenci
In reply to To čumím čím sis prošla by topalka_a
tipla bych že 12 let když ji měla v 17letech :D
In reply to tipla bych že 12 let když by luciekres
:s: :s: Tipuješ si dobře :s: TĚHOTENSKÁ DEMENCE :s:
In reply to :s: Tipuješ si dobře by topalka_a
:s: to známe! :s:
tak to je šílená historie uplně mi nahání hrůzu :jawdrop: , tvého chlapečka je mi moc líto i toho čím sis musela vším projít :-( je to děs, neumím si představit zažít tohle co ty, tak bud stále tak silná a statečná uvidíš že už bude jenom líp, vše špatné sis vybrala snad už se ti neštěstí v životě vyhne velkým obloukem! :one:
ty vole to je nátěr... s prominutím.
Wow, to je teda síla, až se to zdá neuvěřitelný, že se tohle všechno seběhne v životě jednoho člověka. Mrzí mě, co bylo a stalo se, přeji hodně sil a štěstí do budoucna. Lidé jako ty mají můj skutečný obdiv :k:
Myslím,že svoji dávku toho špatného,co život rozdá už jsi si vybrala a tak ti přeji už jen strašně moc štěstí,lásky a mnoho spokojených okamžiků.
Monina
In reply to Myslím,že svoji dávku by Monina
neexistuje nic jako dávka štěstí nebo neštěstí , to je prostě blbá náhoda ale díky :-)
klobouk dolu :one: