Jak jsem pekla beránka...

Beránka jsem naposledy pekla s babičkou. Měla krásnou kameninovou formu a vždycky se u toho zlobila. Vysvětlovala mi, že to neni žádná sranda, nikdy nemůžu vědět, jestli správně "vyběhne" a nejhorší je, že mu občas padá hlava... ale mám pocit, že se babičce vždycky beránek povedl, kolem krčku mu omotala pentli a on se krásně vyjímal na podnosu.
Už několik let žiju bez babičky a od té doby, co jsem se od ní odstěhovala jsem beránka nepekla. nebyl důvod. Uhňácala jsem mazanec, proč se patlat ještě s beranem, že? Stejně jsem to jedla jenom já protože manžel neni (nebyl) na sladký.
Jenže čas běží a my máme doma dvě dítka a beránek by se jim určitě moc líbil. Připomněla jsem si toho babičinýho beránka s mašličkou kolem krku a zatoužila po formě na berana. Vybavila se mi ta po babičce. Ale už tam nejezdím, vlastně ani nevím, jestli už není v jiné kuchyni a nepeče jiný beránky. Moc se mi líbí kameninové formy, jenže jsou neskladný, beránka přecejenom upeču jednou za rok, tak jsem zakoupila formu silikonovou (která je vlastně podobně neskladná, protože silikon sice můžu smotat, ale tu kovovou kontrukci ne, takže je to fuk. akorát je asi tak o kilo a půl lehčí). Zrovna měli ve sparu akci, tak jsem měla radost, že je koupě levnější.
Dneska jsem vytáhla ze skříně červený silikon a kovový stojánek. silikon dle návodu umyla, pro jistotu ještě vymázla máslem....já vím, silikon se nemusí vymazávat, ale co kdyby, peču to přece jen jednou do roka... a vzala do ruky stojánek a ejhle....ulomila se mi jedna nožka! No snad to nebude vadit, nestojí sice tak pevně, ale drží, to bude v pohodě ... a dala jsem se do přípravy těsta. Chtěla jsem mít dokonalýho beránka. Třela jsem těsto podle návodu a dávala si fakt záležet. Těsto bylo nádherný, tak pěkný (a dobrý) se mi snad ještě nepovedlo. Mladší dítko už mi plakalo pod nohama, protože mojí radost ze tření těsta nesdílelo, starší dítko chtělo zase všechno vidět a chutnat a nestkutečně se mi pletlo pod nohama, ale vše jsem s podivem zvládla v úsměvem a beránek už byl v troubě. Ještě jsem nařídila budíček, abych na pečení mohla zapomenost a mohla se věnovat dětem...
Asi za půl hodiny zvoní budíček a já jdu zázrak zkontrolovat do trouby. Těsto ukázkově vyběhlo, ale bohužel ne v krásné silikonové formě, ale na dně trouby. Ta zpropadená ulomená nožička prostě chyběla.
Už nikdy si nebudu myslet, natož říkat, že beránka peču jednou do roka. ulomenou nožičku naštěstí nahradila forma na dort, která statečně podpírala (a asi ještě spoustu velikonoc podpírat bude) zázrak moderního pečení, i druhé s láskou třené těsto, krásně vyběho a beránek už chladne na tácku....jen doufám, že mu neupadne hlava, protože na třetího už nemám ingerdience.