Asi blázním

Holky sice to sem moc nepatří, ale jsem v koncích. Začala jsem šíleně žárlit na partnera, už nevím, co s tím. Od mých 17ti do 30ti jsem měla debila chlapa, loni v listopadu to byl rok, co jsem od něj utekla s dětma do azylu, tak nevím, jaký to je mít normální život. No teď jo, ale nemůžu si pořád zvyknout. Je moc hodnej, moje děti bere jako svoje, nehádáme se, ale pomalu se začínám bát, že ho ztratím, protože mi nikdy nic krásnýho nevydrželo dlouho. Vždycky se to nějak podělalo. Když mě to přepadne, piplám se v tom do posledního koutku a je mi z toho jenom špatně od žaludku a trápím se. Přitom neni proč. Připadám si jako psychopat, co by chtěl druhýho zamknout doma a mít ho jenom pro sebe. Přitom bych mu tímhle jenom ublížila. Tak se v tom plácám pořád dokola a snad se nezblázním.

a sama píšeš,tohle pro svoje děti nechceš.Játo v životě beru tak,že z toho špatnýho se mám poučit.Taky jsem dětství někdy veselý neměla,ale do minulosti se už nechci vracet,už to nezměním.Taky jsem to dřív pořád v sobě řešila,ale to se jen užíráš.Takže jedeme dál!Bude to dobrý!A díky

Po tom čím jsi si prošla se ani nedivím. Když člověk miluje tak žárlí a má strach, že toho s kým je mu moc dobře ztratí. To je normální....

In reply to by Elík 01

Moc dík :). Musím vám všem říct :) . Včera jsem zažila nejkrásnější večer v životě :h: . Holky usnuly před osmou jako každej den, Domíka jsem šla kojit, tak jsme si lehli s přítelem do postele a u kojení si ho ňuchňali a povídali si a mazlili se s naším miminkem. Nikdy jsem něco tak nádhernýho nezažila, ještě teď z toho lítám na obláčku. Myslela jsem, že ráno to bude všechno pryč, ale je poledne a pořád je mi krásně. Přítel mi říkal, jak mu na mě záleží a že našeho syna miluje, tý jo, teď když to ze sebe dostávám, se mi chce bulet :00: .
Jsem moc ráda, že jsem vám písla můj problém, moc mi to pomohlo, hlavně když mi říkáte, že to je normální. Jen se snažit netrápit tím tatínka :) . Holky moc děkuju :k: :€s€:

já si užila svoje asi do 35let.Taky jsem málem skončila s holkou na azyláku.Naštěstí jsem měsíc před tím dostala byt.Našla jsem super chlapa,jen to časem začal přehánět se žárlivostí.Zase jsem dostala strach,že to nedopadne a došlo to tak daleko,že jsem utekla.Upřímně nechápu,kde se to v něm po dvou letech vzalo.Ale měli jsem obrovský problémy.Kšefty,který nám nevyšli,půjčky brutální(ještě 2,5roku),do toho 3 potraty,propuštění práce,následně práce za málo peněz.Utekla jsem od něho.Zjistila jsem,že jsem těhotná,začali jsme to řešit,on mezitím navštěvoval psycholožku a musím zaklepat,zatím je to v pohodě.Tohle je na dýl,ani jsem to psát nechtěla.
Mslím,že takový obdobím si projde skoro každý,já to měla chvilku,ale po čase se to usadilo.Jak ti už bylo napsáno,je to o sebevědomí.Jestli nechceš k odborníkovi,prober to s přítelem(manžou)a jinak si říkej."Jsem dobrá, z takových sraček jsem se vyhrabala a vždycky si v životě poradím.Mám super chlapa,bere i moje děti a to je velký štěstí."Jak mi jedna tady napsala"pořád to nemůže být posraným nahoru".

In reply to by lena

To je mi moc líto, že i ty máš takovej život za sebou. A jsi úžasná, žes to zvládla a znovu to dala dohromady s přítelem. To chce velkoku odvahu ;) . Ne že bych se litovala za svojí minulost, ale kolikrát si na to vzpomenu a je mi do breku. Závidím lidem, co maj od dětství úplnou rodinu a žijou pořád na jednom místě. Od mých dvou let se pořád někam stěhujeme (za máminýma přítelama), vystřídala jsem pět základních škol a nikdy neměla jistotu, co bude. Je to pro někoho banalita, ale pro mě zrovna obrovskej sen a štěstí. Chtěla bych tohle dát mým dětem, tak doufám, že to vydržím a neposeru svým strachem. Máš pravdu, že si v životě poradím, ale to jenom s věcma, co nastanou, tohle je něco jinýho, ale taky to snad zvládnu. Nejsem přece žádná sračka :) . Moc díky za podporu a držím palce, ať ti všechno dobře dopadne ;)

Přehnaná žárlivost je většinou způsobena tím, že ten žárlivec si není jistý sám sebou. Zažila jsi toho hodně, zřejmě nemáš moc vysoké sebevědomí a pak zbytečně podezříváš partnera. Buď se s tím budeš snažit nějak srovnat sama nebo by jsi měla zajít k psychologovi. Pomůže ti rozebrat svoje pocity.
Jako důkaz věrnosti prostě neexistuje, musíš si to srovnat sama v sobě.

neboj, tim si projde asi každá řekla bych že to je etapa vztahu a kort ted když maš dalšího prdolíka, věř mu a věřř i hlavně sama sobě :one: :k: :€s€:

In reply to by Monika Císařovská

Moni,něco jsi špatného zažila a máš to v sobě.Je to úplně přirozené.Jen se nepodávej ničemu co neni.Jedině tak můžeš způsobit zbytečně problémy.Tam to už bylo a ted je ted. ;) :€s€: Máš to co jsi si moc přála zdravé děti a hodného muže ,který vás má rád :h: a korunovali jste váš vztah miminkem :h: Hodně si s přítelem povídejte a užívejte si každičký den ;) Já jsem z manželem 22let,hrozně ten čas letí a opravdu si užívám každou minutu být vedle něho ;) .A říkat jak moc ho miluji :s:

In reply to by piškotek

Teda to je krásný :). Moc díky. Snad se brzo naučím bejt normální, zatím v tom plavu a pořád se jenom o něco bojím. Užívala jsem si to akorát ze začátku, než to začlo bejt vážný, od tý doby se bojím. Teda od doby, co jsem se probrala z nevěřícnosti, že něco takovýho může potkat i mě. Snad přítele neumořím svojí věčnou vlezlostí :)

In reply to by Monika Císařovská

Zcela tě chápu ;) u mě normální není mít hezké vztahy s příbuzenstvem.Všem jsem se snažila pomáhat a přála jsem ji.Bohužel se to otočilo tak že se nestýkáme.Začla jsem být trochu sobec od nikoho radši nic nečekám.A už bych se nepřetrhla jak jsem to dělala.Pro mě je můj život tady a ted a oni mají svoje starosti a radosti.Hodně se učím a každý den zjištuji že mě něco zaskočí nebo překvapí.Ale to je život nikdy neni všechno růžový nebo černý ;) .Hodně jsme zvyklí zabývat se minulostí co bylo ;) nebo žijeme budoucností což je stavěno na vzdušných zámcích.Nikdo nevíme co bude.Ale na přítomnost zapomínáme přitom je to realita tady a ted ;) :s: :h: mamino bud štastná tenkrát jsi snila a TED ŽIJEŠ :h: BLAHOPŘEJI :one: :€s€: ;)

In reply to by piškotek

To jsi napsala moc hezky, jako bys věděla, o čem mluvím. Přesně ta minulost, stačí mi jenom náznak něčeho a už si říkám "ááááá a teď přijde tohle nebo tamto" prostě je to pořád tady. Asi je fakt, že musím žít teď, jenže na budoucnost taky koukám, když mám děti malý. Jo a zrovna jsme s dětma přišli z venku, jak jsme šli z hřiště, najednou mě trklo, že mám i jiný radosti v životě a středem mýho zájmu nemůže bejt jenom partner, že jsou tu i děti a já :). To bylo dnešní zjištění, jsem zvědavá, jak na tom budu zejtra

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka