Moje zkušenost je sice už 5 let stará, ale podle toho, co jsem četla, se situace příliš nezměnila. Z toho důvodu jsem se dnes zapsala do Jablonce. 1. dceru jsem rodila hodně mladá, byla jsem ze všeho vyjukaná a nechala si všechno líbit. Do porodnice mě přijali nepřipravenou - odcupitala jsem tam v podstatě z prohlídky u gynekologa. večer a noc jsem proležela na předporodním lůžku - bez jídla, bez pití a bez zájmu. Když konečně došlo na porod, měla jsem naštěstí při ruce manžela, takže jsem nijak samotou netrpěla. Porod byl dlouhý, ale podle mého laického názoru dobře zvládnutý. Když už jsem vyčerpáním nebyla schopná mezi kontrakcema neusínat (nebo upadat do kómatu?), zavolali mi anesteziologa a po zavedení epidurálu jsem do půl hodiny porodila. Do té doby byli všichni celkem milí a profesionální.
Poté jsem přešla na oddělení šestinedělí. Dítko mi se souhlasem odebraly (abych si odpočinula - ale neodpočinula, celou noc jsem nespala a bylo mi smutno), před půlnocí mě přišla zkontrolovat starší sestra, jestli jsem už čůrala. Já že ne, že to pálení je nesnesitelný (po natržení hráze opravdu je). A ona, že přijde o půlnoci a jestli to nebude, že mě vycévkuje. Odvětila jsem, že to bude nejspíš příjemnější. Otočila se a vidla jsem jí až druhý den. Nemá cenu zabíhat do podrobností. Starší setry byly opravdu hodně nepříjemné, na žádost o radu nám bylo řečeno, že dotyčnou sestru to taky nikdo neučil. Žádná ochota a člověk se prostě nedozvěděl nic, na co se nezeptal, přičemž si při tom nutně musel připadat, jako že neskutečně obtěžuje a plýtvá drahocenným časem zdravotní sestry, která má na práci mnohem důležitější věci (ale byly neustále v sesterně).
Opravdu nerada bych někomu křivdila, bohužel za těch 5 nebo 6 dní mého pobytu ve mně zůstaly samé černé vzpomínky a fakt, že jsem se za celou tu dobu nenajedla, protože studená univerzální omáčka s knedlíkem a flákotou mě jako vegetariánku příliš neuspokojí, beru spíše jako třešničku na dortu. Nikdy jsem se tak netěšila domů. Pořád se mi chtělo brečet, nemohla jsem vůbec spát, kojit mi taky nešlo, návštěvy byly trochu moc krátný, prostě jsem se cítila vážně mizerně. Jakmile jsme dorazily domů, všechno ze mě spadlo. A protože si myslím, že tento neosobní přístup sester, které se denně setkávají s takovým zázrakem a lidským štěstím není normou, jdu tentokrát rodit do Jablonce, což mi doporučil i můj gynekolog - dr. Aulehle, který byl léta primářem gynekologicko-porodnického oddělení v Liberci.
Moje zkušenost je sice už 5 let stará, ale podle toho, co jsem četla, se situace příliš nezměnila. Z toho důvodu jsem se dnes zapsala do Jablonce.
1. dceru jsem rodila hodně mladá, byla jsem ze všeho vyjukaná a nechala si všechno líbit. Do porodnice mě přijali nepřipravenou - odcupitala jsem tam v podstatě z prohlídky u gynekologa. večer a noc jsem proležela na předporodním lůžku - bez jídla, bez pití a bez zájmu. Když konečně došlo na porod, měla jsem naštěstí při ruce manžela, takže jsem nijak samotou netrpěla. Porod byl dlouhý, ale podle mého laického názoru dobře zvládnutý. Když už jsem vyčerpáním nebyla schopná mezi kontrakcema neusínat (nebo upadat do kómatu?), zavolali mi anesteziologa a po zavedení epidurálu jsem do půl hodiny porodila. Do té doby byli všichni celkem milí a profesionální.
Poté jsem přešla na oddělení šestinedělí. Dítko mi se souhlasem odebraly (abych si odpočinula - ale neodpočinula, celou noc jsem nespala a bylo mi smutno), před půlnocí mě přišla zkontrolovat starší sestra, jestli jsem už čůrala. Já že ne, že to pálení je nesnesitelný (po natržení hráze opravdu je). A ona, že přijde o půlnoci a jestli to nebude, že mě vycévkuje. Odvětila jsem, že to bude nejspíš příjemnější. Otočila se a vidla jsem jí až druhý den. Nemá cenu zabíhat do podrobností. Starší setry byly opravdu hodně nepříjemné, na žádost o radu nám bylo řečeno, že dotyčnou sestru to taky nikdo neučil. Žádná ochota a člověk se prostě nedozvěděl nic, na co se nezeptal, přičemž si při tom nutně musel připadat, jako že neskutečně obtěžuje a plýtvá drahocenným časem zdravotní sestry, která má na práci mnohem důležitější věci (ale byly neustále v sesterně).
Opravdu nerada bych někomu křivdila, bohužel za těch 5 nebo 6 dní mého pobytu ve mně zůstaly samé černé vzpomínky a fakt, že jsem se za celou tu dobu nenajedla, protože studená univerzální omáčka s knedlíkem a flákotou mě jako vegetariánku příliš neuspokojí, beru spíše jako třešničku na dortu. Nikdy jsem se tak netěšila domů. Pořád se mi chtělo brečet, nemohla jsem vůbec spát, kojit mi taky nešlo, návštěvy byly trochu moc krátný, prostě jsem se cítila vážně mizerně. Jakmile jsme dorazily domů, všechno ze mě spadlo. A protože si myslím, že tento neosobní přístup sester, které se denně setkávají s takovým zázrakem a lidským štěstím není normou, jdu tentokrát rodit do Jablonce, což mi doporučil i můj gynekolog - dr. Aulehle, který byl léta primářem gynekologicko-porodnického oddělení v Liberci.