Milé maminky,nechce se mi až věřit,jaké pěkné hodnocení tady je. Četla jsem si jej těsně před porodem a byla ráda,že jsem si vybrala tuhle porodnici,dnes si to vyčítám a obrátilo mi to život naruby. První dítě jsem rodila ve Vyškově,kde jsem měla problémy,maličký šel tzv. zvonem ( VEX). nechtěla jsem to zažít podruhé a proto jsem se rozhodla pro Bohunice. Příjem byl v noci ve čtvrtek a až v sobotu ráno mi porod vyvolávali,protože po odtečení vody se nic nedělo. Vyvolávaný porod je opravdu bolestivá záležitost a miminko začalo mít problémy, musela jsem ležet se sondou a vůbec se nepohnout,kdo nezažil porod v leže neví o čem mluvím. Nakonec,když mi přes neustálé problémy a upozornění,že mám jeden problémový porod za sebou,aby raději přistoupili na císařský řez, když se miminku v bříšku nelíbí mi doporučili epidurál. Dala bych i pravou nohu,jen se zbavit bolestí a strachu. Epidurál je malý zázrak a zabral,miminku se chtěla hned ven, do 50 minut byl na světě. Myslela jsem,že to nejhorší mám za sebou. Maličký měl 4020g a 52 cm a byl o tři dny před termínem. Libovala jsem si,že už mám v rodině splněno a když jsem viděla miminko,bylo mi fuk,co to bylo za hrozný porod. Nakonec šel prcek kleštěmi. Když mi přinesli ukázat maličkého nechali mi jej na porodním sále nehorázně dlouho a to jsem se nemohla po strašném roztržení a potrhání ani pohnout,nakonec mi tam vlezla ještě i exkurze. Vše bych přežila i to, že mi vytkli,že mi manžel neuklidil věci do tašky a oni se musí dvakrát ohnout. Dostala jsem vysoké teploty,ale miminko mi přinesli stejně hned ten večer a to jsem kojila jen na jedné straně,protože otočit jsem se nedokázala. aby neustálý pláč malýho nebudil sousedku rozchodila jsem i to děsné šití po klešťách,ale poslední a největší rána mě čekala druhý den, kdy mi doktorka při běžné prohlídce oznámila,že máme parézi brachyálního plexu a budeme muset cvičit,jinak rukou nikdy nepohne. Zůstala jsem jako opařená. Doktoři při vizitě oznámili,že jsem byla příliš úzká a že se to snad spraví,toť vše. Dnes při bližším zkoumání našeho problému jsem narazila na několik případů parézek z Bohunic a potvrdila mi to i má rehabilitační sestra,co se mnou cvičí,že mají mnoho případů z Bohunic a to vše u větších dětí. Na Bohunice si dejte pozor, dnes mě nehorázně mrzí,že jsem nešla do Vyškova, zlatý zvon to jsem si aspoň odvezla zdravé dítě. Dnes u každého cvičení Vojtovky roním slzy a říkám si,jak je tohle vše zbytečné. Měla jsem tohle v osudu,ale kdybych narazila na jediný komentář s podobnou zkušeností jako jem měla já, nikdy bych tam nejela. Porod i poporodní péče byla strašná.
Milé maminky,nechce se mi až věřit,jaké pěkné hodnocení tady je. Četla jsem si jej těsně před porodem a byla ráda,že jsem si vybrala tuhle porodnici,dnes si to vyčítám a obrátilo mi to život naruby. První dítě jsem rodila ve Vyškově,kde jsem měla problémy,maličký šel tzv. zvonem ( VEX). nechtěla jsem to zažít podruhé a proto jsem se rozhodla pro Bohunice. Příjem byl v noci ve čtvrtek a až v sobotu ráno mi porod vyvolávali,protože po odtečení vody se nic nedělo. Vyvolávaný porod je opravdu bolestivá záležitost a miminko začalo mít problémy, musela jsem ležet se sondou a vůbec se nepohnout,kdo nezažil porod v leže neví o čem mluvím. Nakonec,když mi přes neustálé problémy a upozornění,že mám jeden problémový porod za sebou,aby raději přistoupili na císařský řez, když se miminku v bříšku nelíbí mi doporučili epidurál. Dala bych i pravou nohu,jen se zbavit bolestí a strachu. Epidurál je malý zázrak a zabral,miminku se chtěla hned ven, do 50 minut byl na světě. Myslela jsem,že to nejhorší mám za sebou. Maličký měl 4020g a 52 cm a byl o tři dny před termínem. Libovala jsem si,že už mám v rodině splněno a když jsem viděla miminko,bylo mi fuk,co to bylo za hrozný porod. Nakonec šel prcek kleštěmi. Když mi přinesli ukázat maličkého nechali mi jej na porodním sále nehorázně dlouho a to jsem se nemohla po strašném roztržení a potrhání ani pohnout,nakonec mi tam vlezla ještě i exkurze. Vše bych přežila i to, že mi vytkli,že mi manžel neuklidil věci do tašky a oni se musí dvakrát ohnout. Dostala jsem vysoké teploty,ale miminko mi přinesli stejně hned ten večer a to jsem kojila jen na jedné straně,protože otočit jsem se nedokázala. aby neustálý pláč malýho nebudil sousedku rozchodila jsem i to děsné šití po klešťách,ale poslední a největší rána mě čekala druhý den, kdy mi doktorka při běžné prohlídce oznámila,že máme parézi brachyálního plexu a budeme muset cvičit,jinak rukou nikdy nepohne. Zůstala jsem jako opařená. Doktoři při vizitě oznámili,že jsem byla příliš úzká a že se to snad spraví,toť vše. Dnes při bližším zkoumání našeho problému jsem narazila na několik případů parézek z Bohunic a potvrdila mi to i má rehabilitační sestra,co se mnou cvičí,že mají mnoho případů z Bohunic a to vše u větších dětí. Na Bohunice si dejte pozor, dnes mě nehorázně mrzí,že jsem nešla do Vyškova, zlatý zvon to jsem si aspoň odvezla zdravé dítě. Dnes u každého cvičení Vojtovky roním slzy a říkám si,jak je tohle vše zbytečné. Měla jsem tohle v osudu,ale kdybych narazila na jediný komentář s podobnou zkušeností jako jem měla já, nikdy bych tam nejela. Porod i poporodní péče byla strašná.