záleží, jestli anestezii myslíš jen lokální umrtvení při vědomí, nebo celkové uspání po dobu zákroku. Každopádně mu určitě pro něj srozumitelnou cestou vysvětli, co jej bude čekat - před samotným zákrokem, po něm, jak to bude po probuzení, co se asi bude dít a že bude mít třeba v puse krev nebo někde hadičky. Ujisti se, že chápe, co to znamená a zvládne to. Pokud by měl třeba nějak velký strach, tak je dobré jej třeba namotivovat - pokud to zvládne bez breku a bude dělat, o co jej zubařka požádá, tak třeba dostane nějakou drobnost nebo tak něco. Když mi bylo 8 let, čekala mě operace srdce, proběhlo to v pohodě už z toho důvodu, že mi mamka kompletně vysvětlila, co a kde mi budou dělat a hlavně proč, co mám čekat před operací - na ekg, ultrazvuk a odběry jsem byla naučená od mala, ale tady jsem poprvé měla napíchané ruce na kanyly, všechna ta předoperační vyšetření, to, že se nesmí před operací jíst a pít. Taky jsem dopředu věděla, že se probudím na přístrojích, zaintubovaná a že mám čekat, že to bude bolet a budu muset brát hromadu různých léků. Výsledek byl, že během dvou týdnů v nemocnici jsem řvala jedinkrát, a to když mi tahali drény (1 cm tlusté hadičky), které vedly až k srdci a zarostly mi do masa. V anestezii jsem byla asi 8 a půl hodiny, po probuzení a vytažení hadičky z krku jsem měla šílenou žízeň, ale vždycky mi řekli, že ještě nějakou dobu pít nesmím (nevím, jestli se to týká i operace zubů, ale tohle osobně pro mě bylo dost nepříjemné). Byla jsem trochu zpomalená, prostě oblblá tím vším, co do mě nacpali, ale rozhodně se to dalo zvládnout.
záleží, jestli anestezii myslíš jen lokální umrtvení při vědomí, nebo celkové uspání po dobu zákroku. Každopádně mu určitě pro něj srozumitelnou cestou vysvětli, co jej bude čekat - před samotným zákrokem, po něm, jak to bude po probuzení, co se asi bude dít a že bude mít třeba v puse krev nebo někde hadičky. Ujisti se, že chápe, co to znamená a zvládne to. Pokud by měl třeba nějak velký strach, tak je dobré jej třeba namotivovat - pokud to zvládne bez breku a bude dělat, o co jej zubařka požádá, tak třeba dostane nějakou drobnost nebo tak něco.
Když mi bylo 8 let, čekala mě operace srdce, proběhlo to v pohodě už z toho důvodu, že mi mamka kompletně vysvětlila, co a kde mi budou dělat a hlavně proč, co mám čekat před operací - na ekg, ultrazvuk a odběry jsem byla naučená od mala, ale tady jsem poprvé měla napíchané ruce na kanyly, všechna ta předoperační vyšetření, to, že se nesmí před operací jíst a pít. Taky jsem dopředu věděla, že se probudím na přístrojích, zaintubovaná a že mám čekat, že to bude bolet a budu muset brát hromadu různých léků. Výsledek byl, že během dvou týdnů v nemocnici jsem řvala jedinkrát, a to když mi tahali drény (1 cm tlusté hadičky), které vedly až k srdci a zarostly mi do masa. V anestezii jsem byla asi 8 a půl hodiny, po probuzení a vytažení hadičky z krku jsem měla šílenou žízeň, ale vždycky mi řekli, že ještě nějakou dobu pít nesmím (nevím, jestli se to týká i operace zubů, ale tohle osobně pro mě bylo dost nepříjemné). Byla jsem trochu zpomalená, prostě oblblá tím vším, co do mě nacpali, ale rozhodně se to dalo zvládnout.