synek měl v dubnu tři roky, teď v srpnu měří metr deset, váží cca 21 kg :00: S mluvením problém nemá, teda nemá problém v tom smyslu, že mu huba jede až hanba, občas z něj vypadne formulace, že by to tak osmiletý dítě neřeklo, ale to má holt oposlouchané ode mne. Ale že by se zeptal, zda si může na pískovišti půjčit cizí hračku, to ho ani nehne, a jakmile si někdo půjčí jeho hračku, nebo se jen zeptá, zda by si mohl půjčit, křičí nesmíš a vzteká se, řekla bych až nepřiměřeně takové prkotině. Ovšem co je pro mě prkotina, pro něj prkotina být nemusí, co já vím, třeba tříleté dítě má ke svému plastovému bagru podobný vztah jako máme my dospělí k našim autům, taky bych ho přece nepůjčila člověku, kterého jsem právě potkala na ulici, jen proto, že mě o to poprosil. Uplynulý školní rok chodil párkrát týdně do soukromé školky při mateřském centru a absolutně neměl problém, dětí je tam max 8 za den a tety mají čas se jim věnovat, takže synka během pár dnů odhadly a naučily se, jak na něj. Ne že by děti nestrkal nebo sem tam někoho neuhodil, ale tety vědí, jak to s ním řešit, aby se uklidnil. Většinou ho chválí, že byl celý den hodný, nebo se třeba zmíní o jednom, dvou drobnějších incidentech. On je hrozně náročný na pozornost. Ne že by bylo potřeba pořád si se mu fyzicky věnovat, to ne, ale musím mít pocit, že se mu věnuju aspoň očima, že pořád vím, kde stojí a co dělá, jak si všimne, že ho nemám v merku, začne divočit. Tak z té "velké" městské školky, kde jich bude pětadvacet ve třídě, mám strach vlastně jen z toho, že tam na ně učitelky tolik času mít nebudou, nemůže mu pořád jedna stát za zadkem a usměrňovat ho. Ale zase si říkám, že tam jsou učitelky, které už mají zkušenosti s dětmi a určitě už za svou kariéru musely potkat dítě s podobnou náturou, tak to snad bude dobrý, doufám.
In reply to tak s těma fyzickýnma by Arutha
synek měl v dubnu tři roky, teď v srpnu měří metr deset, váží cca 21 kg :00:
S mluvením problém nemá, teda nemá problém v tom smyslu, že mu huba jede až hanba, občas z něj vypadne formulace, že by to tak osmiletý dítě neřeklo, ale to má holt oposlouchané ode mne. Ale že by se zeptal, zda si může na pískovišti půjčit cizí hračku, to ho ani nehne, a jakmile si někdo půjčí jeho hračku, nebo se jen zeptá, zda by si mohl půjčit, křičí nesmíš a vzteká se, řekla bych až nepřiměřeně takové prkotině. Ovšem co je pro mě prkotina, pro něj prkotina být nemusí, co já vím, třeba tříleté dítě má ke svému plastovému bagru podobný vztah jako máme my dospělí k našim autům, taky bych ho přece nepůjčila člověku, kterého jsem právě potkala na ulici, jen proto, že mě o to poprosil.
Uplynulý školní rok chodil párkrát týdně do soukromé školky při mateřském centru a absolutně neměl problém, dětí je tam max 8 za den a tety mají čas se jim věnovat, takže synka během pár dnů odhadly a naučily se, jak na něj. Ne že by děti nestrkal nebo sem tam někoho neuhodil, ale tety vědí, jak to s ním řešit, aby se uklidnil. Většinou ho chválí, že byl celý den hodný, nebo se třeba zmíní o jednom, dvou drobnějších incidentech. On je hrozně náročný na pozornost. Ne že by bylo potřeba pořád si se mu fyzicky věnovat, to ne, ale musím mít pocit, že se mu věnuju aspoň očima, že pořád vím, kde stojí a co dělá, jak si všimne, že ho nemám v merku, začne divočit. Tak z té "velké" městské školky, kde jich bude pětadvacet ve třídě, mám strach vlastně jen z toho, že tam na ně učitelky tolik času mít nebudou, nemůže mu pořád jedna stát za zadkem a usměrňovat ho. Ale zase si říkám, že tam jsou učitelky, které už mají zkušenosti s dětmi a určitě už za svou kariéru musely potkat dítě s podobnou náturou, tak to snad bude dobrý, doufám.