Tak pár: - kdysi nás naprosto šokovala sousedka, která zazvonila (když jsem byla malé dítě) u našeho bytu a fyzicky na mamku zaútočila, že si ji podá, že ji nebude pomlouvat. Podařilo se nám ji nějak odstrčit a zavřít dveře. Vlastně jsme ji pořádně neznali, jen jsme se vždy pozdravili na chodbě. Klepali jsme se hodně dlouho... Po pár letech pro změnu bušila na dveře, ať jí dáme pilu, že se rozvádí, že jestli chce manžel všechno napůl, tak to bude napůl a jde se řezat nábytek... Tak to tu scénku z minula docela objasnilo :) - na jednom podnájmu u nás klepávala velmi stará paní - že ji chce její dcera zabít... že ji týrá... Její dcera se nám pak omlouvala, že se snaží o maminku postarat, ale některým věcem nezabrání. Neměli jsme z toho dobrý pocit, ale týraně nevypadala, zdi tam byly docela tenké, nikdy odtamtud křik nevycházel, vždy se vítaly normálně. Vůbec jsme nevěděli co dělat... - ten dům byl vůbec zvláštní - dole u výtahu jsme tam potkávali paní, která vypadala jako velmi milá elegantní dáma - vždy jsme se slušně pozdravili, ale pak jsem ji 2 krát slyšela, jak na naši adresu bokem koutkem úst pronesla tak sprostý komentář (bezdůvodně, vůbec jsme se neznali a chovali jsme se slušně), že by se ani havíř nemusel stydět... Jsem ráda, že to je celé pryč :)
Tak pár:
- kdysi nás naprosto šokovala sousedka, která zazvonila (když jsem byla malé dítě) u našeho bytu a fyzicky na mamku zaútočila, že si ji podá, že ji nebude pomlouvat. Podařilo se nám ji nějak odstrčit a zavřít dveře. Vlastně jsme ji pořádně neznali, jen jsme se vždy pozdravili na chodbě. Klepali jsme se hodně dlouho... Po pár letech pro změnu bušila na dveře, ať jí dáme pilu, že se rozvádí, že jestli chce manžel všechno napůl, tak to bude napůl a jde se řezat nábytek... Tak to tu scénku z minula docela objasnilo :)
- na jednom podnájmu u nás klepávala velmi stará paní - že ji chce její dcera zabít... že ji týrá... Její dcera se nám pak omlouvala, že se snaží o maminku postarat, ale některým věcem nezabrání. Neměli jsme z toho dobrý pocit, ale týraně nevypadala, zdi tam byly docela tenké, nikdy odtamtud křik nevycházel, vždy se vítaly normálně. Vůbec jsme nevěděli co dělat...
- ten dům byl vůbec zvláštní - dole u výtahu jsme tam potkávali paní, která vypadala jako velmi milá elegantní dáma - vždy jsme se slušně pozdravili, ale pak jsem ji 2 krát slyšela, jak na naši adresu bokem koutkem úst pronesla tak sprostý komentář (bezdůvodně, vůbec jsme se neznali a chovali jsme se slušně), že by se ani havíř nemusel stydět... Jsem ráda, že to je celé pryč :)