Pokud je ve vztahu něco patologického, jako třeba násilí nebo závislosti, je to o něčem jiném, tam je rozchod obvykle nejlepším řešením, ale příjde mi, že teď se každý rozvádí kvůli "prkotinám", i když chápu, že to dotýčným jako prkotina nepřijde. U oltáře všichni slibujou, že v dobrým i zlým , dokud nás smrt nerozdělí, a uplyne několik měsíců a už se chtějí rozvádět, protože nejsou zamilovaní... Na lásce se musí tvrdě dřít, není to nic neměnného, ale taky to není nic, co když zmizí, už se nemůže vrátit. Láska se totiž vrátit může. Stačí si vzpomenout, proč se dva vůbec milovali. I když chápu, že pokud byla láska založená na sexy postavě a romantických řečičkách, může být vystřízlivění v podobě reálného života a "stárnutí" kruté.
Jinak Tebe chápu, můj otec je prostě magor, alkoholik, mámu odříznul od přátel a příbuzných, sice ji nebil, ale hodně sprostě nadával, nás byl schopnej střískat i u vánočního stromku. I jako dítě jsem mámu prosila, aby od něj odešla, a ona mohla, protože ho vlastně živila- sice pracoval, ale všechno prochlastal. Jenže on ji prostě tak důkladně snižoval sebevědomí, že si myslela, že kdyby odešla, tak už bude pořád sama a toho se bála. :O
Tkaže chápu, že jsou případy, kdy je rozvod nezbytností, ale rozvod z rozmaru se mi prostě hodně příčí. :?
In reply to Z mé vlastní zkušenosti - by marketkac
Pokud je ve vztahu něco patologického, jako třeba násilí nebo závislosti, je to o něčem jiném, tam je rozchod obvykle nejlepším řešením, ale příjde mi, že teď se každý rozvádí kvůli "prkotinám", i když chápu, že to dotýčným jako prkotina nepřijde. U oltáře všichni slibujou, že v dobrým i zlým , dokud nás smrt nerozdělí, a uplyne několik měsíců a už se chtějí rozvádět, protože nejsou zamilovaní...
Na lásce se musí tvrdě dřít, není to nic neměnného, ale taky to není nic, co když zmizí, už se nemůže vrátit. Láska se totiž vrátit může. Stačí si vzpomenout, proč se dva vůbec milovali. I když chápu, že pokud byla láska založená na sexy postavě a romantických řečičkách, může být vystřízlivění v podobě reálného života a "stárnutí" kruté.
Jinak Tebe chápu, můj otec je prostě magor, alkoholik, mámu odříznul od přátel a příbuzných, sice ji nebil, ale hodně sprostě nadával, nás byl schopnej střískat i u vánočního stromku. I jako dítě jsem mámu prosila, aby od něj odešla, a ona mohla, protože ho vlastně živila- sice pracoval, ale všechno prochlastal. Jenže on ji prostě tak důkladně snižoval sebevědomí, že si myslela, že kdyby odešla, tak už bude pořád sama a toho se bála. :O
Tkaže chápu, že jsou případy, kdy je rozvod nezbytností, ale rozvod z rozmaru se mi prostě hodně příčí. :?