Říct, jestli je dítě hyperaktivní, je ještě moc brzy. Většinou se to dá stanovit až po vstupu do školy. Jinak jsou určité znaky, které mohou upozornit: hyperaktivní děti už od mala špatně spí, nevydrží ani minutu v klidu, aniž by alespoň nekývaly nohama nebo nedělaly cokoli jiného (což u takhle malých dětí ale není nic neobvyklého), neustále běhají a paradoxně, čím víc jsou unavené, o to víc běhají a jsou protivné, nejvíc je vyčerpává, pokud u něčeho musejí sedět a soustředit svou pozornost na jednu věc - třeba puzzle, selhávají běžné výchovné metody apod. Co se týče toho testování: v tomhle věku je to normální. Prosazují si vlastní vůli a je hlavně na tobě, co dovolíš. Chce to hlavně důslednost a poznat, kdy je třeba povolit a kdy nepolevit. Teoreticky to zvládám na 1, ale jsem taky jenom člověk a minule jsem tady zrovna taky řešila, že mi chybí zpětná kontrola, a že mě manžel upozornil na chybu, kterou dělám...Co se u nás osvědčilo, je opravdu to, když něco opravdu potřebuju, počítám do tří. Upozorním, co se stane, až napočítám tři a pak to splním do puntíku. Takže když řeknu, že se jdeme oblékat a že pokud nedojde, dokud napočítám do tří, že si pro ni dojdu a plácnu ji nebo že jí třeba nepustím pohádku atp., tak to prostě tak je. Taky je dobré předcházet scénám tím, že upozorním na to, co se bude dít, dopředu - až si složíš to puzzle, oblékneme se a půjdeme ven...Taky je dobré nechat dítěti prostor, aby se samo mohlo někdy rozhodovat (a tady je u mě kámen úrazu - to jsem tu právě minule řešila) - ty hranice si každý volí sám a nedá se říct, co všechno ještě ano a co ne. Dítě se ale může rozhodovat alespoň v takových drobnostech jako je výběr ze dvou variant - chceš triko s medvědem nebo opicí, budeme si kreslit nebo skládat puzzle apod. Telecí období by mělo skončit zhruba kolem tří let, takže máme ještě dost času a myslím, že se ještě budeme muset hodně obrnit trpělivostí. Někdy bych tu naši treperendu taky přizabila...Taky ječí, když ji posadím do autosedačky, do jídelní stoličky - jíst zaboha nebude - už proto, že to chce někdo jiný a není to bonbón, když něco zakážu nebo nedovolím. Čím víc jsem ale důsledná, tím míň to zkouší, takže se snažím opravdu hodně hlídat a dodržovat striktně, co jsem řekla...Pak ví, že nemá cenu se vztekat - když párkrát vidí, že bonbón bude fakt až po obědě, tak ji to přestává bavit - je to bez účelu. Tak se držte a omlouvám se za dlooooooouhý komentář. :)
Říct, jestli je dítě hyperaktivní, je ještě moc brzy. Většinou se to dá stanovit až po vstupu do školy. Jinak jsou určité znaky, které mohou upozornit: hyperaktivní děti už od mala špatně spí, nevydrží ani minutu v klidu, aniž by alespoň nekývaly nohama nebo nedělaly cokoli jiného (což u takhle malých dětí ale není nic neobvyklého), neustále běhají a paradoxně, čím víc jsou unavené, o to víc běhají a jsou protivné, nejvíc je vyčerpává, pokud u něčeho musejí sedět a soustředit svou pozornost na jednu věc - třeba puzzle, selhávají běžné výchovné metody apod. Co se týče toho testování: v tomhle věku je to normální. Prosazují si vlastní vůli a je hlavně na tobě, co dovolíš. Chce to hlavně důslednost a poznat, kdy je třeba povolit a kdy nepolevit. Teoreticky to zvládám na 1, ale jsem taky jenom člověk a minule jsem tady zrovna taky řešila, že mi chybí zpětná kontrola, a že mě manžel upozornil na chybu, kterou dělám...Co se u nás osvědčilo, je opravdu to, když něco opravdu potřebuju, počítám do tří. Upozorním, co se stane, až napočítám tři a pak to splním do puntíku. Takže když řeknu, že se jdeme oblékat a že pokud nedojde, dokud napočítám do tří, že si pro ni dojdu a plácnu ji nebo že jí třeba nepustím pohádku atp., tak to prostě tak je. Taky je dobré předcházet scénám tím, že upozorním na to, co se bude dít, dopředu - až si složíš to puzzle, oblékneme se a půjdeme ven...Taky je dobré nechat dítěti prostor, aby se samo mohlo někdy rozhodovat (a tady je u mě kámen úrazu - to jsem tu právě minule řešila) - ty hranice si každý volí sám a nedá se říct, co všechno ještě ano a co ne. Dítě se ale může rozhodovat alespoň v takových drobnostech jako je výběr ze dvou variant - chceš triko s medvědem nebo opicí, budeme si kreslit nebo skládat puzzle apod.
Telecí období by mělo skončit zhruba kolem tří let, takže máme ještě dost času a myslím, že se ještě budeme muset hodně obrnit trpělivostí. Někdy bych tu naši treperendu taky přizabila...Taky ječí, když ji posadím do autosedačky, do jídelní stoličky - jíst zaboha nebude - už proto, že to chce někdo jiný a není to bonbón, když něco zakážu nebo nedovolím. Čím víc jsem ale důsledná, tím míň to zkouší, takže se snažím opravdu hodně hlídat a dodržovat striktně, co jsem řekla...Pak ví, že nemá cenu se vztekat - když párkrát vidí, že bonbón bude fakt až po obědě, tak ji to přestává bavit - je to bez účelu.
Tak se držte a omlouvám se za dlooooooouhý komentář. :)