Ahoj, u nás je to taky to samý :o( ... táta si dofrčí z práce ve tři hodiny, vletí útokem na ledničku a sedne k PC a pak ho vidíme až večer před televizí u Simpsnů. A nějaké společně strávené víkendy, to si můžem jenom nechat zdát. Já jdu se synem ven a manžel jenom řekne ať mu z cukrárny přinesem zákusek. Jinak zase prosedí celý dny u PC. Takže to nemáš takhle sama a úplně tě chápu. Já už jsem strašně dožraná a asi to brzo zabalím, myslím že to s ním nemá už cenu. Do teď jsem si pořád říkala, že se to zlepší a dávala jsem mu pořád šanci, ale nevede to k ničemu. Ale odejít mám hrozný strach, neboť jsme manželé a ještě máme syna. A kdybych přišla o syna to bych nepřežila :o(( Vůbec nevím kde začít a jak si s manželem o tom promluvit, je to dost citlivý téma a on se o takových věcech nebaví, vždycky na mě zařve a zavře se do pokoje a už se mnou nemluví.
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Ahoj, u nás je to taky to samý :o( ... táta si dofrčí z práce ve tři hodiny, vletí útokem na ledničku a sedne k PC a pak ho vidíme až večer před televizí u Simpsnů. A nějaké společně strávené víkendy, to si můžem jenom nechat zdát. Já jdu se synem ven a manžel jenom řekne ať mu z cukrárny přinesem zákusek. Jinak zase prosedí celý dny u PC. Takže to nemáš takhle sama a úplně tě chápu. Já už jsem strašně dožraná a asi to brzo zabalím, myslím že to s ním nemá už cenu. Do teď jsem si pořád říkala, že se to zlepší a dávala jsem mu pořád šanci, ale nevede to k ničemu. Ale odejít mám hrozný strach, neboť jsme manželé a ještě máme syna. A kdybych přišla o syna to bych nepřežila :o(( Vůbec nevím kde začít a jak si s manželem o tom promluvit, je to dost citlivý téma a on se o takových věcech nebaví, vždycky na mě zařve a zavře se do pokoje a už se mnou nemluví.