Já to mám s dětma tak nějak citově propojené nebo jak to napsat. Prostě se moc nevrtám v tom jak je to "správné" a dělám věci tak jak je cítím. Řeknu jde se a buďto se jde anebo se nejde hned...pak počítám do tří, ale většinou na mě dají (záleží jak moc se kde spěchá, podle situace, často ovšem děti dělají opak toho co bychom chtěli, když se spěchá, tak zrovna mají supr kámen, který MUSÍ hodit do kaluže...atd :-) ). Já nemám děti cvičené opice, na slovo mě musí doma poslechnout leda tak pes :-D . Jasně, třeba Peťule bude mít čtyři a má období suprvzdoru, takže ta to má jasné, když vzdoruje, tak se počítá a u čísla dvě už funguje, ale že bych to nějak musela hrotit, to ne. Je fakt, že jsem pro ně větší autorita než taťka, ale já mu ji nepodrývám, když jsem třeba vedle v pokoji a slyším, že Peťule taťku neposlechla, tak zavelím, že se tatínek poslouchat bude a hotovo! Noo ale zase jsem to já, kdo musí sjednat pořádek. Jinak my s manželem máme stejný názor na výchovu,takže v tom problém není. Hranice máme, ale nedokážu je popsat, protože mám celkově hodné děti, takže mi nedělají trucovité scény, neplivou...atd... prostě ty hranice nemusím vytyčovat, protože tak nějak jsou přirozené od mala. Když něco zkusily co se nemá, tak se jim to vysvětlilo, neposlechly, plác na zadek, zase vysvětlení...jako v klidu bez scén :-) No jinak nevím jak je to s rozeznáním smlouvání a nesmlouvání, ale intonace hlasu u nás funguje!
Já to mám s dětma tak nějak citově propojené nebo jak to napsat. Prostě se moc nevrtám v tom jak je to "správné" a dělám věci tak jak je cítím. Řeknu jde se a buďto se jde anebo se nejde hned...pak počítám do tří, ale většinou na mě dají (záleží jak moc se kde spěchá, podle situace, často ovšem děti dělají opak toho co bychom chtěli, když se spěchá, tak zrovna mají supr kámen, který MUSÍ hodit do kaluže...atd :-) ). Já nemám děti cvičené opice, na slovo mě musí doma poslechnout leda tak pes :-D . Jasně, třeba Peťule bude mít čtyři a má období suprvzdoru, takže ta to má jasné, když vzdoruje, tak se počítá a u čísla dvě už funguje, ale že bych to nějak musela hrotit, to ne. Je fakt, že jsem pro ně větší autorita než taťka, ale já mu ji nepodrývám, když jsem třeba vedle v pokoji a slyším, že Peťule taťku neposlechla, tak zavelím, že se tatínek poslouchat bude a hotovo! Noo ale zase jsem to já, kdo musí sjednat pořádek. Jinak my s manželem máme stejný názor na výchovu,takže v tom problém není. Hranice máme, ale nedokážu je popsat, protože mám celkově hodné děti, takže mi nedělají trucovité scény, neplivou...atd... prostě ty hranice nemusím vytyčovat, protože tak nějak jsou přirozené od mala. Když něco zkusily co se nemá, tak se jim to vysvětlilo, neposlechly, plác na zadek, zase vysvětlení...jako v klidu bez scén :-) No jinak nevím jak je to s rozeznáním smlouvání a nesmlouvání, ale intonace hlasu u nás funguje!