Ale ono asi nejde až tak o to, jak se to dítě projevuje ať už doma nebo venku. Jsou děti živější, trvdohlavější, chcete-li trucovitější. SUpermatky zvládají vše stoprocentně. ALe to je podle mého póza. Já si myslím, že pokud dítě udělá něco, co nepovažuju za správné, tak mu to nějak připomenu, zareaguju na to. Když je vidět, že maminka nějak zareaguje, tak to není přece k odsouzení. Prostě to má těžší, ale snaží se dát děcku nějaké hranice a ne, že na to kašle. POdle mého jsou k odsouzení dospěláci typu té bábrle. Nebo rostu, když mrňata vydírají rodiče stylem, jestli mi nekoupíš lízátko tak si lehnu na zem a budu křičet a rodič řekne nekoupím a děcko začne natahovat a už má lízátko. No a má rodiče v hrsti. Já bych dala malé na zadek hned, i před lidma. Ale ono se teoretizuje snadno. Každé dítko je jiné, musí se přijít jak na něho, ale důslednost je potřebná. A když to hned nevypadá, tak zabírá. Jak zjistí, že rodič neustoupí a trvá na svém, tak si najde jiný způsob :-) A taky nezakazovat nezakazovat to, co nemůžu spnit (sousedovic holčina měla asi 14 dní domácí vězení dva roky, ale to už byla velká). Jinak u nás fuglovaly odměny tak polem těch 30 měsíců odměny - večerník před spaním (na počítači), když zlobila málo byl jen kousek krtka, když zlobila moc, tak nebylo nic (ale mockrát se to nestalo, ale obrečet si to muslela, aby věděla, že nekecáme). Nebo mu dopřejte co má rád, já bych třeba i chvilkově zkousla nějaký ten mls, poslouchals dopoledne, po obědě bude třeba jeden, dva medvídci, pak to protáhnout, když se nebude vztekat celý den. Ale spíš odměnou, než trestem. Trest bude samo o sobě to, že nebude odměna. Ale zas, každé je jinak zralé, chce to trpělivost a pokud si ho k něčemu vedete, vytrvejte a kašlete na ostatní supervychvatele. Ale chápu, že je to těžké. My teď máme období pomáhání při nákupech - ELilška něco drží ( někdy jí to i sama dám a zapomenu na to) a já to přes kočár nevidím, prodavačka jo, a mně ja pak trapně. Každopáeně držím palce.
In reply to no, náš malý je přesně by Ellla
Ale ono asi nejde až tak o to, jak se to dítě projevuje ať už doma nebo venku. Jsou děti živější, trvdohlavější, chcete-li trucovitější. SUpermatky zvládají vše stoprocentně. ALe to je podle mého póza. Já si myslím, že pokud dítě udělá něco, co nepovažuju za správné, tak mu to nějak připomenu, zareaguju na to. Když je vidět, že maminka nějak zareaguje, tak to není přece k odsouzení. Prostě to má těžší, ale snaží se dát děcku nějaké hranice a ne, že na to kašle. POdle mého jsou k odsouzení dospěláci typu té bábrle. Nebo rostu, když mrňata vydírají rodiče stylem, jestli mi nekoupíš lízátko tak si lehnu na zem a budu křičet a rodič řekne nekoupím a děcko začne natahovat a už má lízátko. No a má rodiče v hrsti. Já bych dala malé na zadek hned, i před lidma. Ale ono se teoretizuje snadno. Každé dítko je jiné, musí se přijít jak na něho, ale důslednost je potřebná. A když to hned nevypadá, tak zabírá. Jak zjistí, že rodič neustoupí a trvá na svém, tak si najde jiný způsob :-) A taky nezakazovat nezakazovat to, co nemůžu spnit (sousedovic holčina měla asi 14 dní domácí vězení dva roky, ale to už byla velká). Jinak u nás fuglovaly odměny tak polem těch 30 měsíců odměny - večerník před spaním (na počítači), když zlobila málo byl jen kousek krtka, když zlobila moc, tak nebylo nic (ale mockrát se to nestalo, ale obrečet si to muslela, aby věděla, že nekecáme). Nebo mu dopřejte co má rád, já bych třeba i chvilkově zkousla nějaký ten mls, poslouchals dopoledne, po obědě bude třeba jeden, dva medvídci, pak to protáhnout, když se nebude vztekat celý den. Ale spíš odměnou, než trestem. Trest bude samo o sobě to, že nebude odměna. Ale zas, každé je jinak zralé, chce to trpělivost a pokud si ho k něčemu vedete, vytrvejte a kašlete na ostatní supervychvatele. Ale chápu, že je to těžké. My teď máme období pomáhání při nákupech - ELilška něco drží ( někdy jí to i sama dám a zapomenu na to) a já to přes kočár nevidím, prodavačka jo, a mně ja pak trapně. Každopáeně držím palce.