Ahojky, kolem půl roku jsem byla jako ty zoufalá - stejně jako ty píšeš. Byla jsem unavená, strašně vyčerpaná a absolutně jsem si nevěděla rady. Od dr jsem si vynutila vyšetření na neurologii - byli jsme v nemocnici, kde byli skutečně "neurologicky nemocné děti", až jsem se styděla, co tam vlastně dělám - malého vyšetřili, ve spánku, v akci, při jídle - všechno bylo naprosto v pořádku. Pak si mě pozval sám primář, řekl mi, že malý je zdravý jako řípa, že si se mnou tak trochu hraje - neboli jeho psychika je napřed než "tělo", příklad: chtěl by lézt, ale je ještě malý, tak je prostě nespokojený. Já tomu nevěřila a můžu říct, že tohle všechno přestalo, až když začal "být samostatný", unavil se vlastní námahou a taky nám moc pomohlo, když začal spát sám od 7M ve svém pokoji - do té doby to byl mazec. To mi taky poradil ten primář, prý může dítě rušit zvuky, které dospělí nevnímá... Držím palce! PS: naučit ho usínat samotného v postýlce trvalo 2 měsíce každodenního hodinového pláče - ale stálo to za to, dodnes usíná naprosto v klidu sám s lahvičkou mlíčka a vůbec nemá strach ze tmy - ví že když se zhasne, jde se spinkat (je mu 23M).
Ahojky, kolem půl roku jsem byla jako ty zoufalá - stejně jako ty píšeš. Byla jsem unavená, strašně vyčerpaná a absolutně jsem si nevěděla rady. Od dr jsem si vynutila vyšetření na neurologii - byli jsme v nemocnici, kde byli skutečně "neurologicky nemocné děti", až jsem se styděla, co tam vlastně dělám - malého vyšetřili, ve spánku, v akci, při jídle - všechno bylo naprosto v pořádku. Pak si mě pozval sám primář, řekl mi, že malý je zdravý jako řípa, že si se mnou tak trochu hraje - neboli jeho psychika je napřed než "tělo", příklad: chtěl by lézt, ale je ještě malý, tak je prostě nespokojený. Já tomu nevěřila a můžu říct, že tohle všechno přestalo, až když začal "být samostatný", unavil se vlastní námahou a taky nám moc pomohlo, když začal spát sám od 7M ve svém pokoji - do té doby to byl mazec. To mi taky poradil ten primář, prý může dítě rušit zvuky, které dospělí nevnímá... Držím palce!
PS: naučit ho usínat samotného v postýlce trvalo 2 měsíce každodenního hodinového pláče - ale stálo to za to, dodnes usíná naprosto v klidu sám s lahvičkou mlíčka a vůbec nemá strach ze tmy - ví že když se zhasne, jde se spinkat (je mu 23M).