No nejspíš to, co naši rodiče... že jsme je překvapili, teda ne že překvapili, že to tak nějak čekali... brali jsme se, když naší malé byl rok a kousek... takže je to jen na vás dvou, jak to chcete udělat... z první svatby si nejvíc pamatuju akorát to, že se bratranci nechutně ožrali, málem se poprali, strýc s tchánem se dohádali, jestli je lepší nevěsta těhotná, že je to vidět (bratranec se ženil, když byla ta jeho v šestém měsíci), nebo zajíc v pytli (já, protože my se brát nemuseli), ze kterého se časem může vyklubat neplodná baba (jako manželka zase druhého bratrance) a pak se celý večer štychovali, kdo má co lepšího, dražšího a kolik stála čí svatba... a mezitím byla hromada vzdálených příbuzných, co seděli a akorát sledovali, co kdo dělá a semtam si něco šuškali... to ta naše nynější maličká svatbička byla super, bezva jsme se pobavili, žertovali, pokecali, za svědka mi šla jedna ze dvou mých nejlepších kamarádek a ta druhá tam byla na hlídání naší Gabči, manžel měl zase dobrého kamaráda - kolegu z práce za svědka a jeho přítelkyně nás fotila... takže prostě jen ti, se kterými nám bylo dobře... a samozřejmě děti, že jo... a myslím, že to bylo lepší, než kdybychom zvali příbuzenstvo... ale my s manželem jsme tuhle představu měli oba dva už na začátku našeho vztahu, takže to nemusel být kompromis ze žádné strany, chtěli jsme to tak oba...
In reply to ... by Dolores
No nejspíš to, co naši rodiče... že jsme je překvapili, teda ne že překvapili, že to tak nějak čekali... brali jsme se, když naší malé byl rok a kousek... takže je to jen na vás dvou, jak to chcete udělat... z první svatby si nejvíc pamatuju akorát to, že se bratranci nechutně ožrali, málem se poprali, strýc s tchánem se dohádali, jestli je lepší nevěsta těhotná, že je to vidět (bratranec se ženil, když byla ta jeho v šestém měsíci), nebo zajíc v pytli (já, protože my se brát nemuseli), ze kterého se časem může vyklubat neplodná baba (jako manželka zase druhého bratrance) a pak se celý večer štychovali, kdo má co lepšího, dražšího a kolik stála čí svatba... a mezitím byla hromada vzdálených příbuzných, co seděli a akorát sledovali, co kdo dělá a semtam si něco šuškali... to ta naše nynější maličká svatbička byla super, bezva jsme se pobavili, žertovali, pokecali, za svědka mi šla jedna ze dvou mých nejlepších kamarádek a ta druhá tam byla na hlídání naší Gabči, manžel měl zase dobrého kamaráda - kolegu z práce za svědka a jeho přítelkyně nás fotila... takže prostě jen ti, se kterými nám bylo dobře... a samozřejmě děti, že jo... a myslím, že to bylo lepší, než kdybychom zvali příbuzenstvo... ale my s manželem jsme tuhle představu měli oba dva už na začátku našeho vztahu, takže to nemusel být kompromis ze žádné strany, chtěli jsme to tak oba...