Káťo, už jsme si o tom psali do příspěvku k Marcy, ale nedá mi ještě k tomu něco napsat, i když se budu asi opakovat... Náš malej mě občas taky přivádí k šílenství. Když jsme doma sami, je to někdy k zbláznění. Sám si hrát vydrží tak dvakrát deset minut (to tak ustelu, vyčistím si zuby a poklidím v kuchyni) a mezitím brečí a visí. Když je něčím zaujatý, je to dobrý, ale nedej bože, aby mě zahlédnul, to hned uáááá, ke mně a ruce nahoru. Přitom třeba u mamky je v pohodě, můžu ho tam i nehcat a odejít, ale nesmí mě uvidět, to začne natahovat znovu. Abych to shrnula - mám ze sebe pocit, že jsem děsná máma, protože toho mám plný zuby, že to teda asi nezvládám a neužívám si to tak, jak bych měla - vždyť mateřství je tak nádherná věc, ne? Jsem špatná a divná??? Ale zase třeba večer, když spí, a já tady při čtení narazím na příspěvky od maminek nemocných dětí nebo andílků, tak si říkám, jak jsem šťastná a jak bych to měla líp zvládat a vždycky si udělám předsevzetí na další den, že budu v klidu a že ho budu chovat, když bude chtít, ale stejně to prostě nedodržím... A to jsem se chtěla zeptat - vaříš? A kdy? Já když už se snažím něco spáchat, tak je to se řevem, protože jinak bych nic neudělala. A to nevařím nic složitýho - ono ani pár brambor pro něj mi někdy nechce dovolit...
Káťo, už jsme si o tom psali do příspěvku k Marcy, ale nedá mi ještě k tomu něco napsat, i když se budu asi opakovat... Náš malej mě občas taky přivádí k šílenství. Když jsme doma sami, je to někdy k zbláznění. Sám si hrát vydrží tak dvakrát deset minut (to tak ustelu, vyčistím si zuby a poklidím v kuchyni) a mezitím brečí a visí. Když je něčím zaujatý, je to dobrý, ale nedej bože, aby mě zahlédnul, to hned uáááá, ke mně a ruce nahoru. Přitom třeba u mamky je v pohodě, můžu ho tam i nehcat a odejít, ale nesmí mě uvidět, to začne natahovat znovu. Abych to shrnula - mám ze sebe pocit, že jsem děsná máma, protože toho mám plný zuby, že to teda asi nezvládám a neužívám si to tak, jak bych měla - vždyť mateřství je tak nádherná věc, ne? Jsem špatná a divná???
Ale zase třeba večer, když spí, a já tady při čtení narazím na příspěvky od maminek nemocných dětí nebo andílků, tak si říkám, jak jsem šťastná a jak bych to měla líp zvládat a vždycky si udělám předsevzetí na další den, že budu v klidu a že ho budu chovat, když bude chtít, ale stejně to prostě nedodržím...
A to jsem se chtěla zeptat - vaříš? A kdy? Já když už se snažím něco spáchat, tak je to se řevem, protože jinak bych nic neudělala. A to nevařím nic složitýho - ono ani pár brambor pro něj mi někdy nechce dovolit...