je to uplně normální. dcerka tímhle začala procházet někdy kolem 10m, u ní je ještě vtipný to, že snese pouze mě nebo manžela, takže nehrozí, že by třeba byla s babičkou nebo tetou...babička to vzdala uplně, protože na ten řev nemá nervy (vůbec se jí nedivim), teta je statečná a když může, tak mi pomůže, takže třeba hlídala malou, když jsem byla s klukem u doktora a holka prostě celou dobu řvala jak tur. takže u nás nehrozí, že by mi jí někdo hlídal, maximálně musí být dcerka i s bráchou (nevim, asi aby měla jistotu nějakýho zázemí), ale dvě děti zase nikdo hlídat nechce :!k: no, teď už se i vzdálit někdy můžu, ale když zrovna nechce, tak to prostě ořve a když hodně nechce, tak vydrží řvát, dokud se nevrátím. no a pak má sourozenecký problém - žárlení. např. pár dní zpátky jsem potřebovala vyběhnout pro knedlík (jsem to hospodyňka, neuvařila jsem vlastní :s:) a synek musel jít nutně se mnou. takže dcerka zůstala s tatínkem. vůbec jí to nevadilo, těch 20 minut si spolu hráli, po mě ani nevzdychla...dokud neklaply dveře a neslyšela mě, to spusila a když konečně byla u mě v náruči a já si myslela, že chce prďolka pomazlit, tak mě odstrčila a tvářila se nakvašeně, že jsem si dovolila jít ven s bráškou a jí nechat doma :s:
Takže bych klidně nechala malýho sem tam se vztekat - nejsi jeho součástí, taky potřebuješ mít svůj prostor, musíš uvařit, uklidit atd. a věřim, že malej rychle pochopí, že jsi jeho a že se na tebe může spolehnout i když budeš míchat polívku nebo čurat ;)
je to uplně normální. dcerka tímhle začala procházet někdy kolem 10m, u ní je ještě vtipný to, že snese pouze mě nebo manžela, takže nehrozí, že by třeba byla s babičkou nebo tetou...babička to vzdala uplně, protože na ten řev nemá nervy (vůbec se jí nedivim), teta je statečná a když může, tak mi pomůže, takže třeba hlídala malou, když jsem byla s klukem u doktora a holka prostě celou dobu řvala jak tur. takže u nás nehrozí, že by mi jí někdo hlídal, maximálně musí být dcerka i s bráchou (nevim, asi aby měla jistotu nějakýho zázemí), ale dvě děti zase nikdo hlídat nechce :!k:
no, teď už se i vzdálit někdy můžu, ale když zrovna nechce, tak to prostě ořve a když hodně nechce, tak vydrží řvát, dokud se nevrátím. no a pak má sourozenecký problém - žárlení. např. pár dní zpátky jsem potřebovala vyběhnout pro knedlík (jsem to hospodyňka, neuvařila jsem vlastní :s:) a synek musel jít nutně se mnou. takže dcerka zůstala s tatínkem. vůbec jí to nevadilo, těch 20 minut si spolu hráli, po mě ani nevzdychla...dokud neklaply dveře a neslyšela mě, to spusila a když konečně byla u mě v náruči a já si myslela, že chce prďolka pomazlit, tak mě odstrčila a tvářila se nakvašeně, že jsem si dovolila jít ven s bráškou a jí nechat doma :s:
Takže bych klidně nechala malýho sem tam se vztekat - nejsi jeho součástí, taky potřebuješ mít svůj prostor, musíš uvařit, uklidit atd. a věřim, že malej rychle pochopí, že jsi jeho a že se na tebe může spolehnout i když budeš míchat polívku nebo čurat ;)