No, tak já bych třeba řekla, že je to opět dítě od dítěte ;) Když jsme naši malou zkusili nechat poprve vyplakat, plakala dlouho - tak jsme toho nechali. Když jsme to zkusili za dva měsíce, plakala chvilku, od té doby usíná sama. Je něco jiného nechat dítě plakat vždy a pořád, něco jiného, když to má pro tebe nějaký "smysl". Alespoň podle mě, nemám ani omylem pocit, že tím, že jsem ji nechala párkrát večer bulit, z ní bude introvert a narušená osobnost. Pokud se dítěti dostatečně věnuješ přes den, trocha frustrace mu neuškodí - naopak. Ale tak to vidím já, nechci tím vůbec říct, že je to jediný správný názor :) Navíc když to vezmu čistě u nás, malé je 14 měsíců, já jsem v 19tt (stále kojím), jsem na všechno úplně sama, k tomu studuju. Dceři se věnuju přes den a jsem nesmírně šťastná, že v sedm večer ji šoupnu do pelíšku, přečtu pohádku a ona usne. A já pak mám čas na sebe. Kdybych ji měla chovat nebo kojit třeba do desíti, nevím...nedovedu si to představit. Když si vzpomenu na doby, kdy se budila i 11x za noc, vážím si toho, že teď spí hezky. Možná se mi to mluví lehce, když to u nás funguje tak, jak to funguje, ale fakt nemám pocit, že bych jí zrovna v tomto směru jakkoli uškodila :) Ale prostě každý jsme jiný. A k těm "metodám". Já si nemyslím, že by různé studie byly úplně k ničemu. Jasně, žádný psycholog nezná tvoje dítě, ale třeba o hygieně spánku nebo jiných věcech asi něco ví. Neznamená to, že se se tím budu slepě řídit, ale proč si to nepřečíst a pak si nenajít vlastní cestu - tu, které věřím a která mi nejvíce vyhovuje :)
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
No, tak já bych třeba řekla, že je to opět dítě od dítěte ;) Když jsme naši malou zkusili nechat poprve vyplakat, plakala dlouho - tak jsme toho nechali. Když jsme to zkusili za dva měsíce, plakala chvilku, od té doby usíná sama.
Je něco jiného nechat dítě plakat vždy a pořád, něco jiného, když to má pro tebe nějaký "smysl". Alespoň podle mě, nemám ani omylem pocit, že tím, že jsem ji nechala párkrát večer bulit, z ní bude introvert a narušená osobnost. Pokud se dítěti dostatečně věnuješ přes den, trocha frustrace mu neuškodí - naopak. Ale tak to vidím já, nechci tím vůbec říct, že je to jediný správný názor :)
Navíc když to vezmu čistě u nás, malé je 14 měsíců, já jsem v 19tt (stále kojím), jsem na všechno úplně sama, k tomu studuju. Dceři se věnuju přes den a jsem nesmírně šťastná, že v sedm večer ji šoupnu do pelíšku, přečtu pohádku a ona usne. A já pak mám čas na sebe. Kdybych ji měla chovat nebo kojit třeba do desíti, nevím...nedovedu si to představit. Když si vzpomenu na doby, kdy se budila i 11x za noc, vážím si toho, že teď spí hezky. Možná se mi to mluví lehce, když to u nás funguje tak, jak to funguje, ale fakt nemám pocit, že bych jí zrovna v tomto směru jakkoli uškodila :) Ale prostě každý jsme jiný.
A k těm "metodám". Já si nemyslím, že by různé studie byly úplně k ničemu. Jasně, žádný psycholog nezná tvoje dítě, ale třeba o hygieně spánku nebo jiných věcech asi něco ví. Neznamená to, že se se tím budu slepě řídit, ale proč si to nepřečíst a pak si nenajít vlastní cestu - tu, které věřím a která mi nejvíce vyhovuje :)