Ahoj já to v TV neviděla a kdybych s tím neměla vlastní zkušenost tak bych teď taky řekla že bych tam svoji holčičku samotnou nenechala.Když byly Nele asi čtyři měsíce tak nás Dr. poslala na vyšetření do nemocnice že neprospívá,neřekla mi že si nás tam můžou nechat,tak mě to ani nenapadlo.Nejdřív jsme musely ještě absolvovat kyčle,poté jsem jela do nemocnice kde ač jsem byla druhá na řadě tak vzali přede mnou asi pět lidí co přišlo až po nás,tak jsme tam čekali asi hodinu.Jelikož nekojím a jídlo jsem neměla sebou tak malá už byla protivná.Nakonec jsme se dočkaly,vyšetřili jí a že jdeme na pokoj a kde mám věci.Koukala jsem jak puk že žádné nemám že mi to dr. neřekla.Tak jsme šli na pokoj já už úplně vyřízená,malou mi sebrali z náruče a že mám počkat,byla pryč asi deset minut a já celou tu dobu ji slyšela jak strašně brečí,no já brečela taky,no byla to hrůza.Nechápu proč jsem nemohla být u toho,když za ty dny co jsme tam ležely jsem viděla několik příjmů a hlavně starších dětí a maminky u toho byly.Přinesli mi ji úplně vyřízenou,dali mi do ruky flašku s mlíkem,nebylo si ani pořádně kam sednout jak jsou tam malé pokoje a já s ní navíc musím u jídla ležet,protože s ní je to boj.Nic mi nevypila,přišla za mnou sestra jestli mi někdo může přivézt věci,řekla jsem že až večer,tak mi na to odpověděla že mám malou dát do postýlky a jet si pro ně.To byl pro mě šok že ji tam mám nechat samotnou ale musela jsem odjet.Ani nevím jak jsem to doma sbalila,celou dobu jsem bulela jak malá a když jsem tam přijela, tak když jsem viděla ten uzlíček celej rudej jak brečela, v tý hnusný postýlce tak jsem si řekla že pokud zase budeme někdy muset do nemocnice tak ikdyby mě vyhazovali oknem tak už bych nikdy od ní neodešla.Teď když to píšu tak mám slzy v očích.Tak je možné že ta maminka měla stejný problém.Těžko soudit.Do dnes nechápu proč to nepočkalo s těma věcma do večera asi by byl problém nám dát něco erár nebo prostě nevím.
In reply to Já bych tam berunku taky by k.a.r.i.n
Ahoj já to v TV neviděla a kdybych s tím neměla vlastní zkušenost tak bych teď taky řekla že bych tam svoji holčičku samotnou nenechala.Když byly Nele asi čtyři měsíce tak nás Dr. poslala na vyšetření do nemocnice že neprospívá,neřekla mi že si nás tam můžou nechat,tak mě to ani nenapadlo.Nejdřív jsme musely ještě absolvovat kyčle,poté jsem jela do nemocnice kde ač jsem byla druhá na řadě tak vzali přede mnou asi pět lidí co přišlo až po nás,tak jsme tam čekali asi hodinu.Jelikož nekojím a jídlo jsem neměla sebou tak malá už byla protivná.Nakonec jsme se dočkaly,vyšetřili jí a že jdeme na pokoj a kde mám věci.Koukala jsem jak puk že žádné nemám že mi to dr. neřekla.Tak jsme šli na pokoj já už úplně vyřízená,malou mi sebrali z náruče a že mám počkat,byla pryč asi deset minut a já celou tu dobu ji slyšela jak strašně brečí,no já brečela taky,no byla to hrůza.Nechápu proč jsem nemohla být u toho,když za ty dny co jsme tam ležely jsem viděla několik příjmů a hlavně starších dětí a maminky u toho byly.Přinesli mi ji úplně vyřízenou,dali mi do ruky flašku s mlíkem,nebylo si ani pořádně kam sednout jak jsou tam malé pokoje a já s ní navíc musím u jídla ležet,protože s ní je to boj.Nic mi nevypila,přišla za mnou sestra jestli mi někdo může přivézt věci,řekla jsem že až večer,tak mi na to odpověděla že mám malou dát do postýlky a jet si pro ně.To byl pro mě šok že ji tam mám nechat samotnou ale musela jsem odjet.Ani nevím jak jsem to doma sbalila,celou dobu jsem bulela jak malá a když jsem tam přijela, tak když jsem viděla ten uzlíček celej rudej jak brečela, v tý hnusný postýlce tak jsem si řekla že pokud zase budeme někdy muset do nemocnice tak ikdyby mě vyhazovali oknem tak už bych nikdy od ní neodešla.Teď když to píšu tak mám slzy v očích.Tak je možné že ta maminka měla stejný problém.Těžko soudit.Do dnes nechápu proč to nepočkalo s těma věcma do večera asi by byl problém nám dát něco erár nebo prostě nevím.