ahoj, já mám 2 bratry. Jeden je o 2a třičtvrtě starší jak já a druhej je o 7 let mladší než já. Nyní je tedy mému staršímu bráchovi necelých 34let, mladšímu 24let a mě 31let :-). Se starším bráchou jsem si jako malá nerozuměla. On měl od mala jiné zájmy. Místo aby si semnou hrál, tak byl ratši s dědou v dílně a nebo byl zalezlej a prohlížel si knížky. Občas si semnou hrál, ale spíš to viděl jako ztrátu času. Jakmile začal chodit do školky, tak s hraním byl konec. Rychle se naučil číst a tím pádem na mladší ségru neměl náladu ani čas. Stále byl ponořený v knížkách. Když začal být vzručnější, tak si začal lepit hrady a zámky z papíru (ABC). Ani si moc nevybavuju jestli lítal s klukama venku :O . Takže já jsem se musela zabavit sama. Kolikrát jsem na něj byla naštvaná a tak jsem ho mlátila nebo kousala. Samozřejmě se bránil a já od něj dostala pěknou nakládačku :s: . Hezké vzpomínky mám na kamarády z ulice. Snima jsem lítala venku a vyváděla lumpárny :///: . Když jsem nastoupila do první třídy do školy, tak se narodil můj mladší bratr. Byla jsem moc šťastná. Mamka říkala že u mě ani nezaznamenala náznak žárlivosti. Prej jsem z brášky byla absolutně paf :s: . Hrála jsem si sním. vozila ho v kočárku na panenky apod..bylo to opravdu super. Konečně jsem měla k sobě osůbku, která o mě stála a ráda si semnou hrála. Brácha byl stále ponořen v knihách, modýlcích a výpravách s turistickým oddílem ://: . No po čase mé nadšení z mladšího bratra začalo vyprchávat. Měla jsem kamarádku a tím pádem jiné představy o trávení volného času. Tím, že mamka chodila do práce a vrecela se až kolem 18hodiny večer, tak jsem měla vše na starosti já. Vyzvednout bráchu ze školky (následně i ze školy), ohřát mu jídlo, doma uklidit a samozřejmě se bráchovi věnovat a přitom se učit sama-no nevim, ale nějak jsem to vše nezvládala :-(. Když jsem chtěla jít ven s kamarádkou, tak jsem ho musela tahat sebou..Sice jsme spolu měli pěkný vztah, ale v období puberty to zasťiňovalo minimum soukromí. No abych to trošku zkrátila. Můj mladší brácha se v období své puberty hodně z měnil. Už se snim nedalo moc komunikovat.Hned se urazil. Já jsem tou dobou měla vážnou známost-nyní svého muže. To brácha snášel hodně špatně. Moje mamka mi začala vyčítat, že se už s Petrem (můj brácha) tak často nebavim a že pořád někde trajdám. Což mě přišlo od ní dost hnusné. Takže místo abych byla šťastná jsem se cítila jako ségra mrcha :-(. Petr začal kouřit a scházet se s podivnýma kamarádama. Hodně se změnil. Začal nosit dredy. Doma byl a nebyl-tou dobou už jsem se stěhovala do společného bytu s manželem. Až nyní bych řekla, že se trošku srovnal-ale už to neni ten kluk, který to byl dříve. Samozřejmě hulení trávy (možná že zkusil i něco silnějšího) ho drželo 5 let :-(. Petr má jen výúční list a dále studovat nemíní. Můj starší brácha je Mgr.-vystudoval fylozofickou fakultu v Brně a nyní je dramaturg v divadle pod Palmovkou :-). Se starším bráchou (Láďa) si rozumim nyní daleko více. Je to tím že má taky rodinu. Jeho žena je mluvčí národní knihovny a má vystudované 2 VŠ. Takže jsou oba trošku jiní než "normální" lidi, ale dá se snima bavit a mají hodně podobný pohled na svět-i když i dost často lítají myšlenkama v nějakém nereálném světě :s: Takže to schrnu, myslim si že je celkem jedno jak jsou sourozenci věkově od sebe. Hlavně záleží na povaze dětí a na rodičích, jaké budou mezi dětma dělat rozdíli, jaké budou mít na mladšího či staršího sourozence nároky a požadavky. Já mám sourozence od sebe málo i hodně a ani jedno vesměs nebylo ideální. Své děti mám od sebe 3 roky. Zatim si rozumí a je vše v pohodě. I když občas rozbroje jsou. Uvidíme jak to bude vypadat do budoucna. Až Ondra bude chodit do první třídy do školy, tak Markétka bude v první třídě ve školce...Každý tedy bude mít jiné povinnosti a i jiné zájmy :-)
ahoj, já mám 2 bratry. Jeden je o 2a třičtvrtě starší jak já a druhej je o 7 let mladší než já. Nyní je tedy mému staršímu bráchovi necelých 34let, mladšímu 24let a mě 31let :-).
Se starším bráchou jsem si jako malá nerozuměla. On měl od mala jiné zájmy. Místo aby si semnou hrál, tak byl ratši s dědou v dílně a nebo byl zalezlej a prohlížel si knížky. Občas si semnou hrál, ale spíš to viděl jako ztrátu času. Jakmile začal chodit do školky, tak s hraním byl konec. Rychle se naučil číst a tím pádem na mladší ségru neměl náladu ani čas. Stále byl ponořený v knížkách. Když začal být vzručnější, tak si začal lepit hrady a zámky z papíru (ABC). Ani si moc nevybavuju jestli lítal s klukama venku :O . Takže já jsem se musela zabavit sama. Kolikrát jsem na něj byla naštvaná a tak jsem ho mlátila nebo kousala. Samozřejmě se bránil a já od něj dostala pěknou nakládačku :s: . Hezké vzpomínky mám na kamarády z ulice. Snima jsem lítala venku a vyváděla lumpárny :///: . Když jsem nastoupila do první třídy do školy, tak se narodil můj mladší bratr. Byla jsem moc šťastná. Mamka říkala že u mě ani nezaznamenala náznak žárlivosti. Prej jsem z brášky byla absolutně paf :s: . Hrála jsem si sním. vozila ho v kočárku na panenky apod..bylo to opravdu super. Konečně jsem měla k sobě osůbku, která o mě stála a ráda si semnou hrála. Brácha byl stále ponořen v knihách, modýlcích a výpravách s turistickým oddílem ://: . No po čase mé nadšení z mladšího bratra začalo vyprchávat. Měla jsem kamarádku a tím pádem jiné představy o trávení volného času. Tím, že mamka chodila do práce a vrecela se až kolem 18hodiny večer, tak jsem měla vše na starosti já. Vyzvednout bráchu ze školky (následně i ze školy), ohřát mu jídlo, doma uklidit a samozřejmě se bráchovi věnovat a přitom se učit sama-no nevim, ale nějak jsem to vše nezvládala :-(. Když jsem chtěla jít ven s kamarádkou, tak jsem ho musela tahat sebou..Sice jsme spolu měli pěkný vztah, ale v období puberty to zasťiňovalo minimum soukromí. No abych to trošku zkrátila. Můj mladší brácha se v období své puberty hodně z měnil. Už se snim nedalo moc komunikovat.Hned se urazil. Já jsem tou dobou měla vážnou známost-nyní svého muže. To brácha snášel hodně špatně. Moje mamka mi začala vyčítat, že se už s Petrem (můj brácha) tak často nebavim a že pořád někde trajdám. Což mě přišlo od ní dost hnusné. Takže místo abych byla šťastná jsem se cítila jako ségra mrcha :-(. Petr začal kouřit a scházet se s podivnýma kamarádama. Hodně se změnil. Začal nosit dredy. Doma byl a nebyl-tou dobou už jsem se stěhovala do společného bytu s manželem. Až nyní bych řekla, že se trošku srovnal-ale už to neni ten kluk, který to byl dříve. Samozřejmě hulení trávy (možná že zkusil i něco silnějšího) ho drželo 5 let :-(. Petr má jen výúční list a dále studovat nemíní. Můj starší brácha je Mgr.-vystudoval fylozofickou fakultu v Brně a nyní je dramaturg v divadle pod Palmovkou :-). Se starším bráchou (Láďa) si rozumim nyní daleko více. Je to tím že má taky rodinu. Jeho žena je mluvčí národní knihovny a má vystudované 2 VŠ. Takže jsou oba trošku jiní než "normální" lidi, ale dá se snima bavit a mají hodně podobný pohled na svět-i když i dost často lítají myšlenkama v nějakém nereálném světě :s:
Takže to schrnu, myslim si že je celkem jedno jak jsou sourozenci věkově od sebe. Hlavně záleží na povaze dětí a na rodičích, jaké budou mezi dětma dělat rozdíli, jaké budou mít na mladšího či staršího sourozence nároky a požadavky. Já mám sourozence od sebe málo i hodně a ani jedno vesměs nebylo ideální.
Své děti mám od sebe 3 roky. Zatim si rozumí a je vše v pohodě. I když občas rozbroje jsou. Uvidíme jak to bude vypadat do budoucna. Až Ondra bude chodit do první třídy do školy, tak Markétka bude v první třídě ve školce...Každý tedy bude mít jiné povinnosti a i jiné zájmy :-)