Ahoj, možná máš výčitky svědomí proto, že v dnešní době je jaksi v módě děti tělesně netrestat, protože je to neetické a bůhvíco. Sama jsem si říkala, když jsem svou dcerku jako bezbranné miminko držela v náručí, že ji nikdy bít nebudu, teď jsou jí 2 roky a 9 měsíců a vytáhla jsem na ni už i vařeku. Lupla jsem jí jen jednou a možná míň než to dělám rukou, ale získala respekt a když už je fakt rozmachaná a nedá se s ní ani mluvit tak jí stačí tou vařečkou jen pohrozit a hned ví co má dělat. Hodně se mi válela po zemi a bylo jí jedno jestli v obchodě nebo venku v kaluži. Už je to lepší, protože jí za to čeká trest, jak vidím, že začíná mít záchvat vzteku, tak ji hned upozorním, co jí hrozí a hned se s ní dá líp bavit a vysvětlit jí v klidu proč musíme tam a proč musí udělat to a to. Kdybych jí nechala, tak mi dnes skáče po hlavě a mlátí mě hračkama. Na druhou stranu musí vědět, že ji mám moc ráda a snažím se jí věnovat a vyhovět v různých činnostech i když třeba nechtěně zaprasí stůl nebo podlahu - teď si oblíbila vodovky, něco dělat musí. Ve dvou letech už si uvědomí kde jsou mantinely, když jí je nastavíš, ale pořád se to dětem musí připomínat, protože jsou ještě zase malé na to, aby si hned uvědomily, že dělají něco špatného. Takže pokud hodně zlobí, tak napomenu třikrát a když pořád neposlouchá tak musí následovat nějaký trest - neříkám že to musí být po každé na zadek - třeba jí vezmu nějakou oblíbenou hračku, nebo řeknu, že už si dnes nebude malovat vodovkama atd. Samozřejmě se vzteká a tak jí pošlu vyřvat se do pokojíčku. Většinou to zabere a za chvíli přestane a pak se objímáme a vysvětlujeme, co udělala špatně a že mě to moc mrzí. No ale byly doby, kdy tam kopala do dveří a mlátila kolem sebe - to už bylo o úraz tak přišla na řadu ta vařečka. Od té doby už to nedělá, nebo jí stačí, když jí pohrozím. Jak by se asi chovala, za další rok, dva, kdybych jí nechala? Kolikrát se to vážně bez toho lepance neobejde :00:
Ahoj, možná máš výčitky svědomí proto, že v dnešní době je jaksi v módě děti tělesně netrestat, protože je to neetické a bůhvíco. Sama jsem si říkala, když jsem svou dcerku jako bezbranné miminko držela v náručí, že ji nikdy bít nebudu, teď jsou jí 2 roky a 9 měsíců a vytáhla jsem na ni už i vařeku. Lupla jsem jí jen jednou a možná míň než to dělám rukou, ale získala respekt a když už je fakt rozmachaná a nedá se s ní ani mluvit tak jí stačí tou vařečkou jen pohrozit a hned ví co má dělat.
Hodně se mi válela po zemi a bylo jí jedno jestli v obchodě nebo venku v kaluži. Už je to lepší, protože jí za to čeká trest, jak vidím, že začíná mít záchvat vzteku, tak ji hned upozorním, co jí hrozí a hned se s ní dá líp bavit a vysvětlit jí v klidu proč musíme tam a proč musí udělat to a to. Kdybych jí nechala, tak mi dnes skáče po hlavě a mlátí mě hračkama. Na druhou stranu musí vědět, že ji mám moc ráda a snažím se jí věnovat a vyhovět v různých činnostech i když třeba nechtěně zaprasí stůl nebo podlahu - teď si oblíbila vodovky, něco dělat musí. Ve dvou letech už si uvědomí kde jsou mantinely, když jí je nastavíš, ale pořád se to dětem musí připomínat, protože jsou ještě zase malé na to, aby si hned uvědomily, že dělají něco špatného. Takže pokud hodně zlobí, tak napomenu třikrát a když pořád neposlouchá tak musí následovat nějaký trest - neříkám že to musí být po každé na zadek - třeba jí vezmu nějakou oblíbenou hračku, nebo řeknu, že už si dnes nebude malovat vodovkama atd. Samozřejmě se vzteká a tak jí pošlu vyřvat se do pokojíčku. Většinou to zabere a za chvíli přestane a pak se objímáme a vysvětlujeme, co udělala špatně a že mě to moc mrzí. No ale byly doby, kdy tam kopala do dveří a mlátila kolem sebe - to už bylo o úraz tak přišla na řadu ta vařečka. Od té doby už to nedělá, nebo jí stačí, když jí pohrozím. Jak by se asi chovala, za další rok, dva, kdybych jí nechala? Kolikrát se to vážně bez toho lepance neobejde :00: