Přidat komentář

Ahojky, on ten předvánoční čas a konec roku trošku svádí k bilancování, plus teda ta představa, že teď máme být všichni na povel šťastní a veselí, jelikož budou vánoce. Strach o naše nejbližší máme asi všichni, jen si to někdo připouští více/méně. Podle mě to chce nějaké odreagování, zajít s dětmi na sáňky, podívat se na stromeček, trošku si připomenout ty hezké věci v životě, nejen sedět a představovat si, co by se mohlo stát. Nevím tedy, jestli je u tebe nějaký důvod mít takové obavy, já jsem letos měla hrozný strach, že se Vánoc nedožije můj tatínek, kterému v březnu zjistili rakovinu mozku a jsem strašně šťastná, že je v pořádku s námi. Jinak včera se mi manžel vyboural v autě (nějaký blbec ho prostě vystrčil ze silnice do škarpy, když manžela předjížděl), a jsem hrozně vděčná, že se mi vrátil domů v pořádku. A velice se těším na to, až budeme s Natálkou strojit stromeček a jak bude koukat, až pod ním najde dárečky, pekly jsme spolu cukroví, byly se podívat na rozsvěcení stromečku, dneska jdeme s kamarádkou a jejím chlapečkem sáňovat. Prostě si che tenhle "chmurný" čas něčím ozvláštnit, podle mě je to ten důvod, proč vlastně advent je.