Ahoj Lucii, tak nevím, jestli tu některá holčina napíše, že se jim vztah časem nezměnil. To je prostě přirozené. Já byla první dva roky vztahu tak zamilovaná, že jsem se vznášela metr vysoko :-). Taky jsem dostávala pozornosti, ale spíš než kytičky (já na ně moc nejsem) mi dnes už manžel chystal překvápka, drobnosti za pár kaček, vodil mě na úžasná místa, vytáhnul dalekohled a jen tak jsme třeba celou noc seděli a pozorovali celé město...nádhera. Dneska jsme spolu už 8 let, z toho pomalu 3 roky manželé, máme dvoletého syna. Už to samozřejmě není o tom, co dřív, ale o starostech o syna, o penězích, stavbě, ...A přesto bych se na začátek vrátit nechtěla. Já jsem hrozně moc pyšná na to, co už jsme spolu dokázali! Nikomu na světě nedůvěřuju po těch osmi letech jako manželovi, nikdo toho pro mě za ty roky neudělal víc, nikdo se mi nikdy nesnažil splnit tolik přání jako manžel a to svatbou, dítětem nebo i tou naší stavbou, protože manžel v podstatě nikdy do baráčku nechtěl. Občas jsou bouřky a trošku se mi zasteskne po tom pocitu zamilovanosti, který už dnes celkem přirozeně nemám...už nejsem zamilovaná, ale svýho muže si vážím a miluju ho za to všechno, co jsem tu popsala. Takže nazpět bych nechtěla, stačí mi vzpomínky a vidina krásné budoucnosti :a:
Ahoj Lucii, tak nevím, jestli tu některá holčina napíše, že se jim vztah časem nezměnil. To je prostě přirozené. Já byla první dva roky vztahu tak zamilovaná, že jsem se vznášela metr vysoko :-). Taky jsem dostávala pozornosti, ale spíš než kytičky (já na ně moc nejsem) mi dnes už manžel chystal překvápka, drobnosti za pár kaček, vodil mě na úžasná místa, vytáhnul dalekohled a jen tak jsme třeba celou noc seděli a pozorovali celé město...nádhera. Dneska jsme spolu už 8 let, z toho pomalu 3 roky manželé, máme dvoletého syna. Už to samozřejmě není o tom, co dřív, ale o starostech o syna, o penězích, stavbě, ...A přesto bych se na začátek vrátit nechtěla. Já jsem hrozně moc pyšná na to, co už jsme spolu dokázali! Nikomu na světě nedůvěřuju po těch osmi letech jako manželovi, nikdo toho pro mě za ty roky neudělal víc, nikdo se mi nikdy nesnažil splnit tolik přání jako manžel a to svatbou, dítětem nebo i tou naší stavbou, protože manžel v podstatě nikdy do baráčku nechtěl. Občas jsou bouřky a trošku se mi zasteskne po tom pocitu zamilovanosti, který už dnes celkem přirozeně nemám...už nejsem zamilovaná, ale svýho muže si vážím a miluju ho za to všechno, co jsem tu popsala. Takže nazpět bych nechtěla, stačí mi vzpomínky a vidina krásné budoucnosti :a: