My jsme spolu něco málo přes 10 let a mně to přijde jako dva roky :-) Určitě je dobrý trávit čas spolu - randit s prckem i bez. Nás strašně baví jen tak courat po venku, ve městě, v lese...dojít si na kávu, ať už s malým a nebo když je u babičky tak i sami. Ale zas na druhou stranu, člověk by měl mít nějaký svůj prostor. Každý z nás má své kamarády a své záliby. Nebaví mě sedět doma a čekat až se marek vrátí z práce. to by si se mnou pak moc neužil (byla jsem pád dnů marod a nikam jsem nechodila a to bylo hrozný - jak píšeš - neměla jsem mu co říct, o čem se bavit! ). Takže třeba minulý týden jsme se doma míjeli - při střídání u matouška a pak jsme se na sebe moc těšili, že si v klidu spolu sednem a jen tak proberem co se dělo. On má kapelu, dělá koncerty, chodí na zkoušky a s kamarádama ven - ale neni to zas tak často, občas ho musím vyhánět :-) já jsem venku víc. baví mě se potkávat s kamarády/kami, dělat společný obědy, jídlo venku, zajít si zaplavat, na keramiku... prostě si odpočinout od toho každodenního pečování o malého. myslím si, že to člověka dobije a naruší nějaký stereotyp. Marek mi vždy povídá, že jsem jak vyměněná, když dorazim z venku :-) a navíc mi vyšel strašně vstříc,takže i končí pravidelně ve středu dřív v práci a mají s klukem společný odpoledne a mě vyženou ať si jdu odpočinout, odrelaxovat. a to zabírá. A jak tu píšou holky - základem toho všeho je spolu mluvit. o všem. uplně vidím u našich rodičů, jak spolu nejsou zvyklí komunikovat a to pak strašně boří ten vztah. mají problémy o kterých nemluví, ale visí ve vzduchu a to neni příjemný. My v tomhle máme výhodu, že já i marek pracujem v sociální oblasti, takže jsme zvyklý hodně komunikovat s lidma o čemkoli a doma neni nic, co bysme nějak nepořešili :-) držím pěsti!!!
My jsme spolu něco málo přes 10 let a mně to přijde jako dva roky :-) Určitě je dobrý trávit čas spolu - randit s prckem i bez. Nás strašně baví jen tak courat po venku, ve městě, v lese...dojít si na kávu, ať už s malým a nebo když je u babičky tak i sami. Ale zas na druhou stranu, člověk by měl mít nějaký svůj prostor. Každý z nás má své kamarády a své záliby. Nebaví mě sedět doma a čekat až se marek vrátí z práce. to by si se mnou pak moc neužil (byla jsem pád dnů marod a nikam jsem nechodila a to bylo hrozný - jak píšeš - neměla jsem mu co říct, o čem se bavit! ). Takže třeba minulý týden jsme se doma míjeli - při střídání u matouška a pak jsme se na sebe moc těšili, že si v klidu spolu sednem a jen tak proberem co se dělo. On má kapelu, dělá koncerty, chodí na zkoušky a s kamarádama ven - ale neni to zas tak často, občas ho musím vyhánět :-) já jsem venku víc. baví mě se potkávat s kamarády/kami, dělat společný obědy, jídlo venku, zajít si zaplavat, na keramiku... prostě si odpočinout od toho každodenního pečování o malého. myslím si, že to člověka dobije a naruší nějaký stereotyp. Marek mi vždy povídá, že jsem jak vyměněná, když dorazim z venku :-) a navíc mi vyšel strašně vstříc,takže i končí pravidelně ve středu dřív v práci a mají s klukem společný odpoledne a mě vyženou ať si jdu odpočinout, odrelaxovat. a to zabírá. A jak tu píšou holky - základem toho všeho je spolu mluvit. o všem. uplně vidím u našich rodičů, jak spolu nejsou zvyklí komunikovat a to pak strašně boří ten vztah. mají problémy o kterých nemluví, ale visí ve vzduchu a to neni příjemný. My v tomhle máme výhodu, že já i marek pracujem v sociální oblasti, takže jsme zvyklý hodně komunikovat s lidma o čemkoli a doma neni nic, co bysme nějak nepořešili :-) držím pěsti!!!