je mi moc líto, co vás postihlo ... o to horší je to teď před Vánocema. Je to přesně jak píšeš, přijít o toho človíčka, kterého jsi pár týdnů nosila pod srdcem, je něco, co si nedokáže představit někdo, kdo to neprožil. Na druhou stranu, ač to bude znít absurdně a možná i necitelně pro někoho - buď ráda, že to přišlo teď samo a takhle "brzy", než později, kdy už cítíš i pohyby miminka .... a nebo aby se přišlo odběrem na nějakou vadu a vy jste se museli rozhodovat, zda jeho život ukončit či ne ..... Z vlastní zkušenosti ti můžu říct, že přijít o miminko později je něco hrozného. Já sama to zažila 2x a můžu to srovnávat - jednou to bylo ve 13tt samovolně a podruhé ve 20tt zjistili stejně jako u tebe, že je miminko mrtvé. A i když je to obojí hodně boletné, věř mi, že ten druhý případ je mnohem horší a bolestivější .... jak po fyzické stránce, tak po psychické. Poprvé jsem také podstoupila zákrok pod narkózou - to,co čeká tebe .... čili interrupce s revizí dělohy, podruhé se týden doktoři snažili, abych své mrtvé mimčo porodila a teprve potom, když se to nepodařilo, ho museli vyndat oni. Půl roku jsem docházela k psychologovi, jak mne to sebralo. Já vím, že je to hrozně těžké a tu bolest musíte všichni zvládnout sami a žádná slova útěchy teď nic nepomůžou .... ale snaž se to brát tak, že to miminko nebylo evidentně zdravé a příroda takhle rozhodla za vás. A až to přebolí, a ono to přebolí, i když teď tomu nevěříš , za nějaký čas určitě budeš těhulkou a posléze maminkou zdravého děťátka. Přeji vám všem hodně sil na překonání těhle bolestných chvil.
In reply to Děkujííí by poldinka25
je mi moc líto, co vás postihlo ... o to horší je to teď před Vánocema. Je to přesně jak píšeš, přijít o toho človíčka, kterého jsi pár týdnů nosila pod srdcem, je něco, co si nedokáže představit někdo, kdo to neprožil. Na druhou stranu, ač to bude znít absurdně a možná i necitelně pro někoho - buď ráda, že to přišlo teď samo a takhle "brzy", než později, kdy už cítíš i pohyby miminka .... a nebo aby se přišlo odběrem na nějakou vadu a vy jste se museli rozhodovat, zda jeho život ukončit či ne ..... Z vlastní zkušenosti ti můžu říct, že přijít o miminko později je něco hrozného. Já sama to zažila 2x a můžu to srovnávat - jednou to bylo ve 13tt samovolně a podruhé ve 20tt zjistili stejně jako u tebe, že je miminko mrtvé. A i když je to obojí hodně boletné, věř mi, že ten druhý případ je mnohem horší a bolestivější .... jak po fyzické stránce, tak po psychické. Poprvé jsem také podstoupila zákrok pod narkózou - to,co čeká tebe .... čili interrupce s revizí dělohy, podruhé se týden doktoři snažili, abych své mrtvé mimčo porodila a teprve potom, když se to nepodařilo, ho museli vyndat oni. Půl roku jsem docházela k psychologovi, jak mne to sebralo.
Já vím, že je to hrozně těžké a tu bolest musíte všichni zvládnout sami a žádná slova útěchy teď nic nepomůžou .... ale snaž se to brát tak, že to miminko nebylo evidentně zdravé a příroda takhle rozhodla za vás. A až to přebolí, a ono to přebolí, i když teď tomu nevěříš , za nějaký čas určitě budeš těhulkou a posléze maminkou zdravého děťátka. Přeji vám všem hodně sil na překonání těhle bolestných chvil.