9 měsíců doma...

Ahoj Berusko! ja sama bych chtela byt v praci co nejdele, hlavne jsem v kanclu a sedim - ne teda furt, ale neni to nic rizikoveho.
A s tim je to pravd a- moje svagrova co ma amalku tak delala az do 8mes. za barem ... a mala je pekny kvitko :) a braskovo zena sla od 3mes. na nemocenskou (musela) tak malej je zlatej :oD
na tom asi neco bude ...

Já nemám na vybranou, dělám na dost rizikovém pracovišti, takže jakmile otěhotním tak musím jít na neschopenku, mohla bych dělat někde na ambulanci, ale dojíždět a každý den vstávat ráno na 6h, by mě asi zabilo:)...takže ti moc neporadím...Ale taky mě děsí představa, že budu tak dlouho doma a teď ta neschopenka je taky naprd placena:(... A je fakt, že hlavně ty musíš být v pohodě a bude i mimi:)... Užívejte si krásného počasí!!! PaPa

Já si jednou budu chtít užívat těhu nepracovně. Je to jen pár možností v životě si to vychutnat, tak proč to neudělat? :one: :k:

Já byla nečekaně doma od 25. týdne a kousala jsem se nudou.... Co bych dala za to, abych mohla chodit do práce. Nemyslím si, že to, jestli jsi, nebo nejsi doma, nějak souvisí s tím, jaký mimčo bude. Určitě má psychika maminky na mimčo jistý vliv, ale stresovat se můžeš i doma, kde máš čas přemýšlet nad tím, co všechno se může během těhotenství stát, zda je všechno v pořádku, a v práci naopak můžeš bejt mnohem klidnější, protože tam nemáš čas na takový věci myslet a jseš mezi kamarádkama. Ale je to samo případ od případu. Každopádně já bych celý těhotenství bejt doma nechtěla.

Ahoj, já jsem doma už od začátku těhu, ale věř mi, že bych to celkem často vyměnila za práci... Doma už mě to nebaví, je to stereotyp, připadá mi že dělám pořád dokola to samé. Nečeká tě nic nového, teda kromě toho, že ti třeba přijde nějaká návštěva. A ve stresu jsem bohužel taky, i když teď už se snažím si ho nepřipouštět... Ale když ti doktoři oznámí, že má tvoje miminko vadu srdíčka s nejistou prognozou a ty pak jsi sama doma, přemýšlíš nad tím, zda poslechnout lékaře a dát miminko pryč a nebo to risknout a čekat co bude, jak se to bude vyvíjet. Prostě máš spoustu času na blbosti, který by sis třeba v práci nepřipouštěla... Ale na to časem přijdeš sama. Ono sice zní hezky, být 9 měsíců doma, člověk si myslí jak si odpočine, ale není to tak.

Kámoška pracovala až osmýho měsíce a její Barunka je zlatíčko, který pořád spinká, v noci se vzbudí jen jednou na kojení a je moc hodná. Moje ségra byla skoro celý první těhu doma (pracovala jen první tři měsíce) a měla uplakaný a nervózní miminko. Já jsem teda od začátku těhu taky doma, ale pracuju z domova přes PC, takže to jde a rozhodně se nenudím, ale musím říct, že mi chybí společnost a že kdyby to šlo, tak bych radši co nejdýl pracovala mimo domov. Ale to záleží na typu práce.

Ahojky! Já taky přemýšlím, že bych zůstala doma, kvůli práci v riziku. Ale nechce se mi, že už nebudu mezi lidma a pak 3 roky na mateřské bude až až... Taky mě budou omezovat vycházky a budu se bát někde večer posedět s přáteli. Chtěla bych to asi natáhnout na co nejdelší dobu, dokud nebud mít problémy a šéf mě tu nechá, ale zase nechci ohrozit miminko. Je to dilema.
Švagrová chodila do práce až do porodu a má strašně hodného chlapečka v noci se sám probudí jen 1x a téměř nepláče, ale je pravda, že celé těhotenství byla v klidu a pohodě, žádné velké stresy jen první měsíc, když měla státnice.

Ale když nemáš s kým celý den promluvit a čekáš na manžela večer jako na vrchol dne (ono denně si kámošky zvát nebudeš), a on přijde unavený bez nálady povídat a pustí si fotbal na odpočinutí, tak se začneš cítit strašně osamělá.. týden dva se to vydržet dá a něco doma uděláš, resty, a tak... ale ty dlouhé měsíce.. :( Nezapomeň že budeš mít hormonální revoluci s šílenou plačtivostí, budeš brečet nejen u večerníčka a reklam, ale právě i jen tak, jak jsi tolik hodin osamělá, jsi v dost specifickém psychickém stavu a nesmyslná plačtivost je na denním pořádku.. nemluvě o tom, pokud bys měla nějaký problém - občasné špinění třeba, tak to poneseš daleko hůř a upneš myšlenky na sebe, když nen co by tě věčně rozptylovalo...
No nevím, uvidíš sama :) Asi je to dobré na poslední měsíce, když už je velké břicho, tak se s ním nikde moc netahat, schody v práci a furt sedět - otékají nohy, doma si je dáš nahoru, na posledních pár měsíců bych to brala taky, ale na celé těhu bych ani až tak nedoporučila :) těch strachů o mimi se rojí víc když je čas na to myslet a ještě v tom prapodivném psychickém stavu... no uvidíš :)

nezalezi kde jsi ale jak se tam citis, kdyz budes v klidu, vyrovnana a ve vztahu stastna, je predpoklad ze i mimi bude stastne, kdyz se budes nervovat at uz s cimkoliv, bydleni, manzel, rodina, prace, tak budes mit nervozni mimi , tak to vidim ja...takze kdyz budes mit milujiciho manzela tesiciho se na miminko a klid doma , mate nejlepsi predpoklad byt stastna a klidna rodina

Já nevím jestli to bude zrovna tím. Přítelovy 2 tety mají mimča a jsou od sebe o 2 měsíce. Ta první teta v těhotenství do práce nechodila, protože byla na úřadu práce, ale celé těhotenství si spravovali baráček a byla v jednom kole. Denně vyvařovala, uklízela, dokonce jim i pomáhala, ale jen ty lehčí práce. A narodil se jí chlapeček a byl moc hodný, pořád spinkal a budil se jen an krmení. No a ta druhá vydržela v práci do 8.měsíce. Dělal na LDN ošetřovatelku, takže taky makačka a narodil se jí chlapeřek, pořád je vzhůru, vyžaduje pozornost, moc nespí a ona se přes den nezastaví a v noci jí taky moc nespí.

No ja nevim zalezi jakou mas praci ja mam treba docela dobrou praci bez stresu :) a u nas 2 tehule byly az do materske v praci a jedna ma uplne zlaticko taky se porad smeje v noci se nebudi :) ta druha taky v pohode. Fakt zalezi jaka ta prace je. A jak se tam citis? tak at se ti dari dobre a jste zdravi :)