Zubař 31+6

Tak jsem tu před měsícem řešila, že mi otekla dáseň, a pak to přešlo, když jsem to pláchala studenou vodou. Jenže včera mi otekla zase, až mě z toho rozbolely dva zuby I přes to, že jsem proti tomu, jsem vyplachovala slivovicí, protože jsem chtěla předejít infekci, a nechtěla jsem jít na pohotovost. Mám s tím hroooozné zkušenosti :r: Dnes ráno jsem vyrazila hned na sedmou k zubařce - ouha, zrovna dnes měla školení. Ale měla tam napsaný záskok, tak jsem nelenila, a přesunula se do jiné čekárny. Za normálních okolností bych to neudělala... měnit jen tak zubaře a gyndaře? To ani náhodou. Ale jen proto, abych nebyla zbytečně nervózní, a nepřenášela svůj neklid na mimi, jsem to riskla. Byla jsem tam první, paní doktorka sice ještě nedorazila, ale sestřička se zdála v pohodě. I když byla dost silně nastydlá... Pak přišla paní zubařka, a šlo se na to. Rozřízla mi dáseň, furt jsem vyplachovala, pak mi to něčím pročistila, a vycpala drénem. Zítra mám jít na výměnu, a to už ke své zubařce. Musím říct, že je to teprve pár let, co ustojím návštěvu zubaře jen s tím, že se mi klepou nohy, a mačkám balíček papírových kapesníků... Dneska, i když to bolelo jak blázen, a bylo to bez injekce, jsem to fakt ustála. Uvědomila jsem si, čeho všeho je ženská kvůli klidu mimi schopná. No fakt, přijde mi, že pro jeho klid vydržím cokoliv
Přes den jsem teda cítila všechno, kousat jsem nemohla, ten drén tlačí, a prostě o tom vím. Ale ten pocit, že to mám ošetřené, mi za to stojí. A to nemluvím o tom, když jsem se jen tak pokusila skousnout... To se mi zdálo, že o ty poslední dva zuby v řadě musím hned přijít... Teď večer, vlastně 12 hodin po ošetření, musím říct, že je to vážně o moc lepší.
Tohle jsem si proště musela do "deníčku" napsat. Protože po tom, co mám od malinkata se zubařema za zkušenosti, jsem náhodou na sebe hrdá :k:
Tak bych moc přála všem, aby i bolestivé zákroky snášeli co nejlíp...