Zrození Pepíka:-)

Dne 27. února jsem měla termín porodu, díky tomu, že jsem měla těhotenskou cukrovku jsem předpokládala, že mě přenášet moc nenechají ale opak byl pravdou, vše začalo 8.3. 2009 ráno v 8:40, to jsem se zrovna probudila a najednou lup a voda... honem jsem běžela na záchod, cestou pokapala koberec i vše co mi stálo v cestě. Když jsem se vrátila ze záchoda, budim přítele, že už je to tady, ten se jen letmo otočil a sdělil mi, že si určitě dělám srandu, že na posteli nic nevidí, když jsem ho přiměla podívat se na zlitej koberec, konečně pochopil a vyletěl:-) Voda už byla taková žlutozelená a z vyprávění maminy vim, že to moc dobrý neni, tak jsme zavolali sanitku a jeli do porodnice. V porodnici mě po půl hodině čekání přijali, sestra se mnou vyplnila papíry a pak přišel doktor...strčil do mě prsty, a že prý tam mám jenom dírku ( nechápu jak dírkou mohlo prolézt tolik vody :n: ) tak se ve mě šťoural ( moc příjemný to teda nebylo) a já cítila jak ze mě tečou další vlny vody... to už byla ale opravdu zelená. Myslela jsem, že kvůli rizikům mě pošlou třeba na císaře, ale ne.. nechali mě čekat... (nakonec jsem ale byla ráda, že jsem rodila normálně). Sestra mi udělala klystýr, na kterej jsem se už docela těšila, protože poslední dny jsem na záchod moc nechodila a odvedla na pokoj, to jsem ani neměla moc velký kontrakce, jen jako při měsíčkách a tak po 10 minutách, otevřená jsem byla tak na 2 prsty...Klystýr mi dali kolem 11tý a já až do 16:00 lítala na záchod, věčně mě připínali na monitor, takže to bylo fakt žůžo... V jednu chvíli, když jsem byla připojená jsem začala tak potřebovat, že jsem myslela, že si ho odepnu sama, PA nikde a já myslela, že už to bude v posteli... nakonec se objevila, když jsem jí řekla, že potřebuju, tak mi řekla, že je to jen pocit... jo kdyby pak viděla ten pocit v záchodě tak nevim nevim :qu: No do pěti se celkem nic nedělo.. po pátý přišly kontrakce silnější, já zase na monitoru, nemohla jsem se pořádně hejbat, tak jsem jen dýchala... jak mě odpojili, hned jsem běžela do sprchy... po vyšetření zjistili, že jsem otevřená jen na 4 prsty a že to musí urychlit... v šest mě odvedli na porodní sál a píchli kapačku oxytocinu (nebo jak se to píše:-) To začalo to pravý peklo... kontrakce začali sílit neuvěřitelnym způsobem a strašně rychle po sobě... jak jsem si slibovala, že nebudu hlučná, tak to prostě nešlo vydržet... nádech nosem, výdech pusou a u toho šílený hlasitý funění (jinak to nešlo), měla jsem šílený křížový bolestí, myslela jsem, že se mi záda rozpůlí vejpůl...přítel u mě seděl, držel za ruku a pomáhal mi soustředit se na dýchání, dával mi nohy od sebe, který jsem zas já pořád přitahovala k sobě a pečlivě dělal vše co mi nařídila PA...byl strašně silnej, a jsem mu vděčná, že to vydržel... pak mi píchli ještě nějakou injekci na uvolnění svalů, protože jsem byla uvnitř strašně tuhá (prý:-) kolem osmé už jsem byla na 9 prstů ale pořád kousek scházel... to já už potřebovala tlačit ale PA mě stále napomínala, že nesmim, musim prodýchávat, jenže to nešlo... tak se rozhodla, že už na to půjdem, že to zkusíme... já byla nesmírně šťastná... bolesti už trvali dlouho, já už nemohla, chtěla jsem to vzdát...Za chvilku přišel doktor... vyzvedli mi porodní stůl do polosedu, řekli ať si chytnu nohy a tlačim:-) taková úleva, že při bolesti můžu taky něco jinýho než dýchat:-) Tak jsem tlačila.. ze všech sil... ani nevim kolik zatlačení ale za chvíli nám PA oznamovala, že vidí světlé vlásky...tak jsem přidala, doktor udělal dva malé střihy.. jen jsem cítila malé štípnutí, ale to asi proto, že jsem se na to celou dobu zaměřovala a čekala kdy veme nůžky:-) a za chvilku byla venku hlavička...pak ještě asi dvě zatlačení a byly venku ramínka a největší úleva nastala když mě opustily i nožičky...:-) rychle malýho odnesli...odsáli plodovku, přítel si malýho nafotil, podepsal a pak mi ho přinesli.. zkoušeli jsme jestli se chytí prsa ale nechtěl.. pak mi dělal problémy i další dny.. teď už je ale zlatej a papá:-) Mezi tim, než malýho ošetřili tak mě doktor zašil (vůbec nic jsem necítila... ) a pak mi ho přivezli v postýlce a nechali dvě hoďky na sále... nemohla jsem se na něj vynadívat.... :-) I když si tu bolest pamatuju doteď a zařekla jsem se, že druhý už nechci... člověk nikdy neví... když vidí ten uzlíček vzpomíná se mnohem lépe...
Malej měl 53 cm a 3670 gramů... narodil se ve 20:30, takže po 12ti hodinách....dal mi zabrat:-) ale miluju ho strašně moc...
No Sloupek docela slušnej... :-)) :a: